Ukrajinský voják v Bachmutu (ilustrační foto) FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Třetí samostatná útočná brigáda ukrajinské armády byla zformována mimo jiné z veteránů proslulého pluku Azov a z vysoce motivovaných dobrovolníků. Její velitel Andrij Bileckyj platil za kontroverzního nacionalistu, teď ale nechal politiku stranou a vede své muže při osvobozování Doněcké oblasti. Naposledy zničili ruské okupanty v obci Andrijivka. Kvalita ruských jednotek je podle něj vesměs bídná, najdou se ale také výjimky. Nevzdává se naděje, že jeho muži jednoho dne stanou před Mariupolem, který Azov hrdinně bránil na začátku invaze.
V polovině září dobyly ukrajinské síly na jižním křídle fronty u Bachmutu osady Andrijivka a Kliščijivka poté, co anihilovaly ruské jednotky a de facto i osady samotné. Obě byly podle Bileckého důležité především proto, že představovaly předmostí, z něhož mohli Rusové dál útočit na tu část Donbasu, kterou dosud ovládá Ukrajina, takže vytlačit je bylo životně důležité, popsal pro deník Ukrajinská Pravda.
„Bez kontroly Andrijivky nebylo možné Kliščijivku adekvátně udržet a nakonec dobýt našimi jednotkami. Andrijivka navíc poskytla možnost plného přístupu k železniční trati, která se táhne od Bachmutu na jih,“ vysvětlil Bileckyj. Dodal, že železniční trať vytváří bariéru, kterou je snadné bránit, ale extrémně těžké dobýt. „Na jihu Bachmutu (Rusové) úplně ztratili možnost k protiútoku. Zatím. Nyní jsme v pohodlné obranné pozici, ovládáme železniční trať a dokážeme v klidu odrážet jakékoli útoky,“ vysvětlil Bileckyj.
Pozici Rusů v Bachmutu samotném označil za nepříliš stabilní, a to právě zejména kvůli potížím s logistikou, protože poloha silniční sítě poskytuje Ukrajincům možnost narušovat zásobování nepřátel, které, jak Bileckyj řekl, velice rádi využívají.
Pokud jde o stav ruské armády, velitel Ukrajinců říká, že složka, která má nejvíce práce, tedy pěchota, je de facto vyřízená. „Nejsem povýšenec, nepovažuji Rusy za prosťáčky, (…) ale když na začátku invaze zjistili, že nepůjde o žádnou vojensko-policejní operaci, namísto toho, aby navýšili počty svých vojáků, nebo se stáhli, což později stejně udělali, neustále křičeli vpřed. vpřed, vpřed a úplně vymazali své důstojníky,“ říká.
„Už nemají seržantský sbor ani nižší důstojníky s bojovými zkušenostmi. To znamená, že ti, kteří se po zkrácených kurzech dostanou na frontu, skončí jako invalidé, nebo velmi rychle zemřou. Neshromažďují zkušenosti. Nestanou se profesionálnějšími. Pozoruji neustále totéž: Pozemní síly Ruské federace, jako je pěchota, tanky a obrněná vozidla, jsou trvale špatné,“ podotkl Bileckyj s tím, že naopak, pokud jde vzdušný boj, zejména využití dronů, ruská armáda udělala velké pokroky a není možné ji podceňovat, stejně jako některé elitní jednotky. Zmínil zejména 131. výsadkovou útočnou brigádu, která zpočátku bránila Andrijivku a činila tak s vysokým nasazením, morálkou a odolností. Morálka běžných ruských jednotek je ovšem podle něj katastrofální. Množí se dezerce a veškerá motivace k boji chybí.
Stateční obránci ocelárny Azovstal v Mariupolu
Naději ukrajinských vojsk z dlouhodobého hlediska vidí Bileckyj v tom, že je potřeba usilovat o maximální výcvik vojáků, aby byli vojáci připravenější a zkušenější než jejich ruští protivníci. Pouze to podle něj povede k pozitivnímu vývoji a postupu na frontě. Jak poznamenal, uvítal by už „změnu kulis“.
„Směr Bachmut už mě nudí. Samozřejmě nic proti, ale devět měsíců v kuse jsem se nudil,“ říká Bileckyj s nadsázkou a dodává, že pokud ukrajinská armáda zapracuje na svých nedostatcích, je naprosto reálné, aby porazila tu ruskou. Doufá, že jednoho dne bude moci osvobodit Mariupol, který jeho jednotka do poslední chvíle bránila za cenu krvavých ztrát.
