Podnikatel a miliardář Zdeněk Bakala je na paškále už pár měsíců. Jednak se poněkud vymyká z našeho dnešního velkopodnikatelského univerza, které čím dál tím víc připomíná kuřátka, shromážděná kolem kvočny, která jejich dovádění z ministerstva financí citlivě reguluje a kontroluje (trochu mi to připomíná vetřelčí maminku a její zárodky ze známého amerického sci-fi filmu; dá se to vysvětlit nejspíš tím, že jsem zarytým nepřítelem „Nových pořádků“).

Pan Bakala byl svou ideovou orientací na Pravdu a Lásku a jejího velekněze jakousi bílou vránou a toto jeho postavení muselo Nové pořádky i jejich demiurga znepokojovat. Kromě toho je vlastníkem mediálního komplexu, který se sice Novým pořádkům tu a tam přizpůsoboval, ale přesto ho Andrej Babiš neměl pod kontrolou. A navíc někdejší privatizace OKD, na níž se jako ministr financí podílel i dnešní premiér Sobotka, se sama od sebe nabízí jako zlatý důl pro hledače kompromitačních pokladů proti dnes nejsilnější Babišově politické konkurenci, ČSSD. Takže Zdeněk Bakala má tak trochu smůlu: představuje teď pro predátora zároveň problém i potenciální chutné sousto. (Pro pořádek je třeba ještě doplnit, že pan Bakala nebyl a není oligarcha v pravém slova smyslu, tj. koncentrát ekonomické, politické a mediální moci, neměl žádné vlastní politické ambice ani politickou linii).

V posledních dvou týdnech se ovšem rozjela Akce Bakala. Spouštěčem byl prezident Zeman a učinil tak způsobem pro něho obvyklým. Nejprve prohlásil, že pana Bakalu je třeba zavřít, pak svůj výrok zjemnil v tom smyslu, že není nutné třeba přímo zavřít, stačilo by ho oholit o všechen majetek. Ani jedno, ani druhé prezidentovi ústava a zákony neumožňují, a o to ani nešlo. Důležité je, že téma bylo se škrholovskou razancí otevřeno a že se zároveň vytvořil prostor pro ty, kteří se pak s miliardářem vypořádají všeobecně přijatelnějším a přitom stejně účinným způsobem.

To se stalo v sobotních Babišových Lidových novinách. Na prezentaci problému Bakala se podíleli šéfredaktor Léko a Martin Shabu (který plní v Babišově listu trošku podobnou roli, jakou má už řadu let Jaroslav Spurný v Respektu). Kromě dvoustránkové prezentace zbohatlíkova zázemí včetně fotodokumentace všech jeho haciend obsahuje prezentaci problému Bakala – sugestivní a zároveň, aspoň pokud jde o formulace, úzkostlivě korektní:

1. Bakalovi „je vyčítáno“, že z OKD vytáhl mnoho desítek miliard korun a ostravské doly pak prodal.
2. Stává se z něho nejvíce nenáviděný byznysman v Česku (mj. i díky mnohaměsíčnímu cílevědomému úsilí Babišových listů, doplňuji já).
3. Miloš Zeman řadí Bakalu mezi spojence předsedy ČSSD a premiéra Sobotky, který kdysi jako ministr financí umožnil Bakalovi ovládnout OKD. (Říci „my řadíme“ by bylo nešikovné, tak se použije Zeman).
4. Nikdy přitom nebyl v Česku obviněn.
5. Na útoky a invektivy vůbec nereaguje, odmítá i žádosti novinářů o rozhovor či vyjádření.

(K poslednímu jen doplňuji, že za posledních deset dnů učinil „investigativní tým“ Babišova listu několik neúspěšných pokusů o kontakt s delikventem.)

Poslední, okázale smířlivé slovo, pak má ve sloupku na první straně Lidových novin Zbyněk Petráček: Bakala je výjimka mezi českými velkopodnikateli, protože je spjat s étosem a odkazem Václava Havla. Zároveň „vyčítat oligarchovi (Bakala ovšem není žádný oligarcha, to je jiná váhová kategorie, viz výše, bd) tvrdé lokty je jako vyčítat eskymákovi, že není vegetarián“. Ale pan Bakala by měl vzít v úvahu, že „jeho mlčení, natolik vzdálené obrazu spojence Václava Havla“, by ho mohlo poškodit.

Pan Petráček, jak vidno, zaujal vůči panu Bakalovi postoj „hodného policajta“ při výslechu: Tak se přece vzmužte, dokažte, že jste chlap a havlovec, jak se sluší a patří! (Havlovec pak začne vypovídat a nakonec se třeba, dejme tomu, i „pokaje“.)

Je zajímavé a je jisté novum, že velmi podobným způsobem o případu Bakala psalo minulý týden i Echo 24 (tím se výrazně rozšířilo spektrum Akce Bakala): nejprve komentář Lenky Zlámalové z 25. května, pak poznámka šéfredaktora Balšínka z 28. května. Paní Zlámalová píše bez obalu o „tuneláři“ Bakalovi a dává návrh, jak s ním zamávat: kromě trestních žalob se nabízejí čistě obchodní tlaky, žaloba za porušení privatizačních smluv, obstavení jeho majetku (jmenovitě vydavatelství Economia) i obstavení zahraničních aktiv. Úkoluje Finanční analytický útvar Babišova ministerstva financí i vládu ČR. Upozorňuje např., že „obstavovat se dá na předběžný soudní příkaz nikoli jen to, co přímo patří Zdeňku Bakalovi a jeho rodině, ale i všechen majetek, kde se dá doložit stopa jeho peněz“ a že je třeba z Bakaly „vytáhnout co nejvíce peněz, aby přistání OKD nemuseli platit daňoví poplatníci“. Paní Zlámalová, pro Krista Pána, cožpak nevíte, že tohle se nedělá?

A pan Balšínek píše: „Pokud Zdeněk Bakala chce skutečně něco udělat pro tuto zemi, musí se k problému postavit… Mlčení a nečinnost Zdeňka Bakaly nejenže nahrává pademokratickým silám, ale diskredituje premiéra, politiky z TOP 09, novináře z jeho vydavatelství, ničí vše, co třeba chtěl udělat s dobrým úmyslem.“ Myslí to s Bakalou upřímně, podobně jako pan Petráček.

Nehodlám teď řešit otázku, nakolik je pan Bakala vinný nebo ne (rozhodnout o tom je kompetentní soud, pokud ovšem bude pan Bakala vůbec obviněn, což se nestalo). Chci jen upozornit, že jde taky, a to velmi silně, o politikum. Média, která vlastní pan Bakala, představují oblast dosud ve srovnání s babišovským mediálním impériem aspoň v omezené míře autonomní. „Případ Bakala“ je lákavým klackem na Bohuslava Sobotku a ČSSD. A celou akci spustil svými nehoráznými výroky prezident Zeman. Už to by člověka, a zvlášť v dnešní politické situaci, mělo vést ke krajní zdrženlivosti. To, co se tu rozpoutalo, je regulérní mediální štvanice s politickým pozadím, která v českých poměrech v minulosti vždycky nakonec sloužila k tomu, aby do budoucna pokud možno vyloučila věcné a spravedlivé posouzení věci.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.