NÁZOR / Poslankyně Margita Balaštíková (ANO) napnula své duševní síly a pokousila se šířit humor. Toho není v takzvané těžké době nikdy dost, ovšem připomíná to legraci socialistických estrád, kde se takzvaně tepaly nešvary a nedostatky, nebo politické kreslené „vtipy“ v socialiytickém Dikobrazu. Přirozeně je to stejně upocené a hloupé.
Ukázku řachavé agrofertí legrace nám Balaštíková předvedla na sociální síti X třeba ve středu, kdy sdílela obrázek ministra zahraničí Jana Lipavského mezi jakýmisi houbami, jak říká: „K Pirátům se nevrátím, ani když je vede Hřib.“ K tomu poslankyně (nebo nějaká pověřená síla) připsala: „Férovej chlap.“ Můžete se smát.
Posledlost houbami je zřejmě nějaký opoziční jev, protože SPD zase vytvořila obrázek Petra Fialy, jak bloudí na Marsu mezi něčím, co též připomíná houby. Děje se v řadách ANO a SPD něco, o čem nevíme?
Zpět k naší vtipné ženě. I ona použila Petra Fialu, tentokrát jak objednává voliče a vyzvedne si je v AlzaBoxu. Paní Balaštíková je ovšem hlavně posedlá legrací kolem másla. Výjevy jak z humoristické koutku školní nástěnky v páté třídě. Markéta Pekarová Adamová s nápisem „Zbavili jsme Česko závislosti na másle“, tatáž politička ve svém známem tričku s nápisem, že „už nikdy nebudeme stát fronty na banány“, k čemuž se poslankyně ptá, „co léky a máslo“. Máslo se v její verzi též vyskytuje v elektronické hře „Jen počkej“, aby si ho lidé jako chytili.
Pak činovnice udělala jistou odbočku a neopomněla sdílet video s nesmyslným vystoupením žokeje Josefa Váni, který vykládá, jak se jeho manželka děsila, se půjde do důchodu v 67 letech, což je vzhledem k jejímu věku absurní. Je jí 57 a aby šla do penze v 67, musela by se narodit po roce 1988. Nechybí ovšem gratulace Donaldu Trumpovi ke zvolení. To je v některých kruzích zřejmě povinné asi jako slavit Vánoce.
Z psychologického hlediska je humor považován za pozitivní emoci, která je vyvolána v prostřednictvím hravého vnímání nějakého paradoxu. Humor může dle psychologů sloužit jako prostředek zábavy, ale také jako způsob, jak se vyrovnat s obtížnými nebo trapnými situacemi a stresovými událostmi. Odlišujeme ho od ironie, zesměšňování a trapnosti a vyžaduje od autora nebo šiřitele jistou inteligenci.
Margita Balaštíková šíří ovšem výtvory, které několik potřebných prvků humoru postrádají. Petr Fiala nemá nic společného s máslem, to vyrábí ve svých provozech se špatně placenými zaměstnanci Andrej Babiš. Potíže s vysokými cenami másla mají teď na Slovensku, což je záhada, když tam vládne velký přítel Andreje Babiše Robert Fico a pochopitelně také v Rusku, kde mají ale potíže se vším, kam paměť sahá. Jak nám „humor“ paní Balaštíkové má ulehčovat od stresových situací, není jasné. Spíše takové navozuje, když si představíme, kdo by tady chtěl vládnout.
Nezamýšleným důsledkem šíření podobného obsahu Babišovými věrnými služebníky nicméně legrace je. K smíchu ale nejsou jejich malůvky a výkřiky, ale oni sami. I tady vzniká emoce z paradoxu. Mezi tím, co ze sebe někdo dělá, a tím, kým ve skutečnosti je.