Ekonomové a novináři běží v posledních dnech dostih, jehož cílem je co nejdříve předpovědět novou finanční krizi. Sami tak k případnému vyvolání krize přispívají. Důvod jejich povyku? Obří pokuta pro největší německou banku Deutsche Bank, která jí hrozí ve Spojených státech za určité nemorální obchodní praktiky.
Ekonomové většinou myslí ekonomicky. Pokud věští krizi a nic moc se nestane, všichni si oddychnou a ekonom prohlásí, ať jsou rádi, že k výbuchu nedošlo, protože mohlo, a sopka stále ještě bublá, takže není všem krizovým dnům konec. Na nepovedenou předpověď se zapomene. Pokud však předpověď o mracích nad evropskou ekonomikou vyjde, dostane takový ekonom hvězdu na chodníku slávy. Výhodnější je tedy předvídat krizi, než lidi uklidňovat.
Jak by vypadal pohled s realistickými brýlemi? Evropské unii i České republice hrozí z více důvodů hospodářský propad, avšak problémy Deutsche Bank k riziku přispívají jen minimálně. Lidé jsou vyděšeni, jak vlivem bláznivých finančních trhů padají akcie tohoto bankovního giganta. Tyto hektické výkyvy však mají jen málo společného se skutečnou situací banky. Proč jsou lidé vyděšeni? Chtěli si snad koupit akcie banky? Navíc, i ten, kdo by si tyto akcie opravdu koupit chtěl, může být rád, že si může zariskovat velmi levně.
Jistěže bude muset na zaplacení pokuty své americké dcery vysolit tučné peníze německá matka. Situace však vůbec není tak kritická, jak se ze zpráv některých médií zdá. Pro běžnou klientelu je důležitou informací, že se pokuta vztahuje na americké investiční oddělení a nepřímo tedy také na příslušnou německou mateřskou divizi investičního bankovnictví. Snížila se tím také důvěra v banku právě mezi investory. Proč by měli sebeméně riskovat, že? Běžných vkladů by se však problém dotkl až v krajním případě. Zdůrazněme, že problémem je pokuta, nikoli špatné investování. Takže se ničí peníze v bance neztratily ani nebyly promrhány ve špatných investicích. Problém by jistě neměl být ani s úroky.
Výše pokuty je ještě v jednání. V původním verdiktu činila 14 miliard dolarů. Podle posledních zpráv by po jednáních mohla klesnout na 5,4 miliardy dolarů. Celkové vlastní jmění banky (ať už v investiční oblasti, nebo v oblasti běžných vkladů a půjček firmám či rodinám) přitom činilo na konci roku 2015 67,6 miliardy eur (tedy ještě asi o 8 miliard více dolarů podle aktuálních směnných kurzů), z toho 4,4 miliardy eur pouhých potenciálních zisků (které by plynuly teprve z případného prodeje některých držených cenných papírů apod.). Je ale pravda, že se jmění během roku 2015 snížilo o 5,5 miliardy eur, a to i přesto, že se hodnota držených obchodovatelných cenných papírů (a podobného majetku) o 2,5 miliardy eur zvýšila.
I kdyby se banka jako celek náhodou dostala do potíží a potřebovala tak překlenovací pomoc, lze očekávat pomocnou ruku od německé vlády nebo z tzv. „eurovalu“ (Evropského stabilizačního mechanismu), do kterého přispívají všechny státy platící eurem, nejvíce však právě Spolková republika Německo. Takže žádný problém. Záchrana banky by pak mohla v krajním případě spočívat také ve změně struktury jejích majitelů, kdy by se z některých významných věřitelů stali páni domácí.
Celý problém tedy spočívá především v duševním rozpoložení. Někteří nervově slabší klienti nevydrží, když se o jejich bance nepěkně píše v novinách. Mohlo by tak dojít k hromadnému vybírání vkladů. Celkové dluhy banky činily na konci roku 2015 1,56 biliónu eur, což bylo o 73 miliard méně než o rok dříve. Jak informoval Bloomberg, banka má polštář (nebo chcete‑li airbag) s likviditou (tedy v podstatě s hotovostí) ve výši 215 miliard eur, čímž se pozitivně odlišuje od investiční banky Lehman Brothers, jejíž bankrot v roce 2008 stál na počátku světové finanční krize (navazující na předešlou americkou hypoteční krizi). Rozdílem mezi oběma bankami byla také neochota tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe (pravicová Republikánská strana) bance pomoci jinak než jednáním s možnými kupci, což bylo vůči americkým daňovým poplatníkům ohleduplné. Banka tehdy potřebovala dlouhodobou, nikoli pouze překlenovací pomoc, jakou možná využije Deutsche Bank. Ačkoli přinesla následná finanční krize mnoho trápení, jednalo se o očistný proces. Tato americká banka byla nemocná a bylo zapotřebí, aby neschopní nepřežili. Naproti tomu německá Deutsche Bank prochází v těchto dnech krizí pouze kvůli vyměřené pokutě.
Klienti českých bank mají důvody k obavám ještě menší. Všechny významné české banky mají podle všech indicií kvalitní vnitřní systém kontrol a podnikají obezřetně. Obezřetnost z dlouhodobého hlediska zpravidla znamená menší ziskovost, protože největších zisků lze dosáhnout na samé hranici propasti. Můžeme tedy diskutovat, zda jejich obezřetnost (ať už nařízená shora, nebo i vlastní) není přehnaná a tedy škodlivá. V každém případě však musíme uznat, že příliš neriskují. Pouze některé české banky by se mohly dostat v případě výrazného zhoršení podmínek do problémů. Česká národní banka však o tom ví a jako dohled podle toho postupuje. České banky mají také dostatek hotovosti. Rizika mají rozložená, takže je neohrozí případný pád nějakého jejich dlužníka, tedy samozřejmě pokud se dlužníci nezačnou hroutit hromadně. V reakci na nedávnou finanční krizi mají navíc svá rizika často i nějak zajištěná, aby jim v každém případě zůstalo po dlužníkovi aspoň něco, což platí obzvláště právě pro vzájemné půjčky mezi bankami. V posledních letech se navíc zpřísnily mezinárodně rozšířené účetní postupy pro zohledňování možných rizik ze strany dlužníků.
V zátěžových testech z tohoto roku dopadla velmi slušně i většina evropských bank, avšak právě Deutsche Bank si vedla poměrně špatně, což bylo překvapivé. Proto se tato banka dostala letos v nelichotivých větách do médií po bok předpovědí o problémech s italským vládním dluhem a italskými bankami již před současnou navrhovanou pokutou.
Nemůžeme mít jistotu, jak to všechno dopadne. Vždycky může přijít do banky poněkud nervózní dav a dožadovat se výběru hotovosti. Pokud paní za okénkem odpoví, že zrovna na pobočce ani na centrále žádné peníze nemají, nepřidá to na klidu. Současné obavy ohledně Deutsche Bank se však při zachování rozumu jejích klientů zdají spíše jako přehnané. Uznejte sami.
Od dob, kdy bylo objeveno, že vodní pára dokáže nejen uvařit ovarové koleno, ale i rozpohybovat lokomotivu, si lidstvo muselo zvyknout na krize způsobené neschopností slabších firem splácet faktury svým dodavatelům i úvěry bankám. Občas se k tomu přidal jako významný faktor růst ceny ropy, protože ropa je snad jediná surovina, která dokáže zachránit státní rozpočet i při plýtvání, ale také ohrozit úroveň našeho živobytí, pokud se světový ropný kartel rozhodne, že těžbu omezí, aby se ropa zdražila (byť tomu v současnosti na štěstí brání konkurence v podobě břidlicového plynu). Poslední dobou však žijeme v éře, kdy bývají na samém počátku celkového úpadku zadlužené vlády (dokonce nejen evropské) či neopodstatněně spekulující banky.
Smutné časy se na obloze mohou již brzy ukázat. Černé mraky však připlují spíše z Itálie či Španělska než z největší německé banky. Současná česká vláda (ČSSD, ANO, KDU‑ČSL) také přikládá do kotle. Neomaleně zvyšuje své útraty, poškozuje podnikatele včetně živnostníků stanovováním vysoké povinné mzdové podlahy (minimální mzdy) pro jejich zaměstnance, takže jestli se snad nepropouští za sluníčka, bude se určitě hromadně propouštět za deště. Naše vláda také nezodpovědně riskuje, když otálí a vzhledem ke svému amatérskému postupu ještě několik dalších let nutně otálet bude s dostavbou našich jaderných elektráren. Prioritou vlády navíc je, aby ukončili živnost lidé, kteří nejsou schopni provozovat drahé „online pokladny“ a zároveň odvádět poctivě vysoké daně (včetně „sociálního a zdravotního“). Platí to i pro ty, kdo podnikají třeba i jen o víkendech či o prázdninách ve své hospůdce či na zelinářských trzích. Takový živnostník se podle vlády raději nemá plést do obchodování, má zůstat doma v teple, pobírat dávky a v jeho bývalém obchůdku vznikne třeba sklad. Naše centrální banka do toho všeho oslabuje naši měnu, když nakupuje měny cizí a ty pak do jisté míry leží bez užitku v trezorech.
Náš pan prezident označuje své protivníky v neuctivém smyslu jako kavárníky. Jenže ve skutečnosti je kavárenskou kulturou právě chování naší vlády a centrální banky. V Subsaharské Africe, Indii, Bangladéši či Indonésii nikoho ani nenapadne, aby zaváděl nesmyslně vysoké minimální mzdy, otálel s výstavbou elektrárny nebo zatěžoval místní zemědělce a trhovce složitými předpisy. To si může dovolit jen národ s kavárenskými úvahami o morálce a řízení celé společnosti. Jednou na to dojedeme.
V současnosti si zatím alespoň přejme, aby klienti Deutsche Bank nebyli biti za pokutu, kterou nezavinili. Není zřejmé, zda se názvem Deutsche Bank myslí v překladu „Německá banka“, nebo, což je pravděpodobnější, „Německá lavička“. Přejme tedy německé lavičce, aby nebyla rozsednuta.
