Herečka Bára Štěpánová v rozhovoru pro Revue FORUM popisuje své pocity za zákazů během pandemie nemoci covid-19. Divadlo Ungelt nehraje, prezident mluví o tom, že umělci mají tvořit hladoví. I Bára Štěpánová prožívá frustraci. Hovořily jsme ale i o pozitivních aspektech doby, například o tom, že se podařilo vytvořit předvolební koalice demokratických stran. Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Revue FORUM (dostupné ZDE nebo v trafikách).

Jak prožíváte tuhle zvláštní dobu?

Z pohledu herečky je to smutné. I když nevím, jestli smutné je to správné slovo, ale lepší výraz mě teď nenapadá. Tím spíš, když od některých lidí člověk slyší, že by si herci měli vzít raději do ruky lopatu a něco dělat. Jako by ta lopata byla nějaký trest. Ale my nemáme problém s manuální prací. Můj muž jezdí malovat pokoje, pomáhá na stavbě – musíme z něčeho žít. Co to ale vzít opačně? Vzkažme těm, kteří říkají, abychom šli dělat „pořádnou práci“: Tak pojďte si zase vy zkusit hrát divadlo. Nebo hrát na nástroj. Za jiných okolností mě zastavují lidé a říkají: „Já vás obdivuju, když mám někde něco říct, jsem nervózní a nejde mi to.“ Ale když se to hodí, slyšíme opak.

Není tahle atmosféra ale daná hlavně tím, jak o vaší profesi hovoří například prezident republiky, který prohlásil, že umělci svá nejlepší díla vytvořili hladoví?

Nevím, co se po nás chce. Máme se smířit s tím, že kumšt už není potřeba? Počítá se s ním ještě? Máme se naučit dělat něco jiného? Samozřejmě, že umím vytřít, ale když někam půjdu a zeptám se, zda by nechtěli, abych u nich uklízela, řeknou mi, že na takovou práci raději vezmou někoho, kdo ji umí profesionálně a efektivně. Navíc spousta lidí, kteří dříve uklízeli, také ztratila práci. 

Zdá se, jako by se nyní měla proměnit celá struktura společnosti. Nejen, že nepotřebujeme umělce. Ale nepotřebujeme nic, co nám dělá život hezčí. 

Jak jste na tom momentálně s prací?

Točili jsme ještě Ordinaci v růžové zahradě. A v létě jsem dostala nabídku krásné role v Divadle Ungelt. Stále věřím, že se hru povede nazkoušet i hrát, bez nějaké vize se přece žít nedá a já to ještě zabalit nehodlám. Ředitel divadla Milan Hein jezdí každý rok do New Yorku, kde našli hru Suvenýr od Stephena Temperleyho. To je anglický herec a dramatik. Jde o hru z roku 2005 a vypráví o Florence Foster Jenkinsové, o níž byl také známý film s Meryl Streepovou a Hughem Grantem. Tahle hra se hraje na Broadwayi, je to představení pro dvě postavy. S Florence zde vystupuje klavírista, který s ní strávil dvanáct let života, z jehož pohledu je celá hra napsaná.

Dále čtěte

Břídil Andy. S ANO líp nikdy nebude, zpívá Babišovi Tomáš Klus

Zpěvák Tomáš Klus, známý kritik premiéra Andreje Babiše, spolu se svou manželkou zveřejnil píseň, kterou reaguje na současnou situaci kolem…

Zmiňovaného pianistu musí hrát vynikající klavírista a muzikant a zároveň skvělý herec. To není v České republice úplně jednoduché, ale roli přijal Ondřej Brousek. Režírovat by to měl Martin Čičvák, který dělal například skvělé představení Bratři Karamazovi v Činoherním klubu nebo Amadea v Divadle na Vinohradech. Když jsem se o obou pánech dozvěděla, byla jsem naprosto nadšená. Ve hře je spousta árií, na kterých autor trvá. Našla jsem si proto operního pěvce Vladimíra Chmela, který mě bude učit operně zpívat. Měla bych mít rok na přípravu árií, premiéra by měla být v listopadu tohoto roku, takže od září bych se soustředila už jen na postavu. Mysleli jsme, že se sejdeme na podzim a se vším začneme. A teď? Teď nevím. Pořád se krmím nadějí, že všechno proběhne, ale je to těžké.

Řekla byste, že jste v této situaci nešťastná?

Úplně šťastná nejsem, ale snažím se fungovat. Pořád se mluví o nějakých bublinách a já si také dělám svoji. Jdu do hospody k okénku, povídám si s lidmi, které znám a potkávám. S některými lidmi si můžeme vytvářet iluzi světa, na který jsme byli zvyklí.

Věříte, že se ten svět vrátí?

Doufám v to. 

Hodněkrát jste veřejně podpořila ODS. Jak to máte teď?

Stále stejně. Celé září jsem po kraji jezdila s Martinem Kupkou, který kandidoval na hejtmana. Myslím, že pro něj bylo poté trochu složité smířit se s druhým místem, ale říkala jsem mu, že má šanci prosazovat to, co sliboval lidem. Je radní. 

Jste ráda, že vznikly koalice SPOLU a Starostové s Piráty?

Ano! Myslím, že je to skvělá zpráva. Aby se spojily všechny strany, to není možné. Lidé potřebují mít možnost se rozhodovat alespoň mezi dvěma subjekty. Ti, kteří chtějí, aby se v naší zemi něco změnilo, mají na výběr. Nikdy tu nebude stoprocentní shoda, to by bylo zvláštní. Představitelé stran se ale zjevně shodli v základních věcech. Jistěže asi na kandidátkách nebudou všichni skvělí, někdo vám bude sympatický, někdo ne, někoho vůbec neznáte a tak dále. Vycházím ale z toho, že i když mi něco může vadit, vyberu si. Doma jsme vždy oscilovali mezi ODS a TOP 09. Nyní mám velice dobrý pocit. Starostové mi nevadí, s Piráty mám trošku problém, ale to je v pořádku, tak to má být. Přece si všichni nemohou myslet to, co já. To by bylo strašné.

A co říkáte na to, jak v této krizi obstál premiér Babiš?

Daří se mi ho nevnímat. Je schovaný, protože už neví, co má dělat, což je vlastně dobře. Když na této krizi hledáme něco pozitivního, je to to, jak se ukázalo, že on opravdu vůbec nic neví a nic neumí řešit. Ten člověk je úplně mimo, chytá se jednotlivostí. Babiš založil svoji politiku na tom, že sliboval lidem to, co si myslel, že chtějí. Neměl žádnou ideu. Teď by se choval úplně stejně, ale ono to nejde. Musí být strašně zděšený. Všichni si pamatujeme, jak říkal, že jsme všechno zvládli, žádná plošná opatření už nikdy nebudou… Teď se mu rozpadl způsob komunikace s národem, takže neví, co má dělat. A nepříjemné věci ať říkají ostatní. Výsledek uvidíme na podzim.

Celý rozhovor najdete v Revue FORUM