Lukáš Klimčák se snaží o popularizaci sklářského umění a řemesla za hranicemi České republiky. Svojí značkou KLIMCHI, kterou založil teprve před pěti lety, okouzlil nejen tuzemský, ale především zahraniční trh. Ručně vyráběné stolní sklo z pecí sklárny Jílek v Kamenickém Šenově prodávají v londýnském obchodním domě Liberty a měla jej ve svém bytě i Barbie z loňského filmového trháku.

Ke sklu se dostal náhodou. Po gymnáziu odjel studovat byznys do zahraničí, nejprve do Rakouska a pak do Finska. „Moje máma se tehdy provdala za majitele sklárny v Kamenickém Šenově, který měl firmu na výrobu svítidel. Vždy mě to táhlo k designu a estetice, takže jsem se rozhodl vystudovat magistra se zaměřením na světelný design v Londýně,“ vzpomíná Lukáš. Právě ve Velké Británii viděl příležitost a zájem o české sklo. Když se po studiích vracel do Čech, měl už zajištěnou objednávku na skleněné produkty od nově vznikající značky KLIMCHI do jedné z prodejen v Covent Garden.

Dále čtěte

V každé kropence nechám kus duše, říká designérka, jejíž tvorba se dostala do Bílého domu

ROZHOVOR / Oslovili mě přímo z Úřadu vlády. V každé kropence, která vznikla, je kus mé duše, také proto si…

Lukáš není designérem a ani se do jeho pozice nestaví. „Spíš se vidím jako kapitán lodi, který určuje směr plutí. Primárně se soustředím na strategický rozvoj, finanční plánovaní a nabírání zaměstnanců,“ pokračuje. Uměleckým ředitelem značky je František Jungvirt, který vystudoval UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla. „S Františkem jsme si skvěle sedli, především osobnostně. Je výborným designérem a líbí se mi, jak kombinuje uměleckou tvorbu s užitným designem.“ Právě o to Lukášovi jde, aby sklo bylo reálně užívané běžnými lidmi.

Zlaté české ručičky

Na výrobu nepoužívají moderní technologie, spíše se soustředí na tradiční řemeslo. „Často se inspirujeme v historii a snažíme se nalézt nový způsob, jak ji uvést do současné podoby,“ vysvětluje Lukáš. Některé výrobky tak mohou lidem připomínat něco, co už viděli, ale zároveň zapadají do dnešních moderních interiérů. Díky tomu je podle Lukáše KLIMCHI tak populární. Lidi totiž přitahuje nostalgie. Mezi charakteristické techniky, jež KLIMCHI využívá, patří takzvaná technika hobnail, které se mezi českými skláři říká ananas. Byla typická pro sklárnu v Kamenickém Šenově a v KLIMCHI jí dali moderní podobu.

České sklo je celosvětově proslulé a od roku 2023 patří jeho řemeslná výroba pod dědictví UNESCO. Skláren je tu mnoho a konkurence velká. KLIMCHI se na rozdíl od většiny skláren, které se soustředí na kalíškovou výrobu, zaměřuje na výrobu hutní. „Dekorujeme za tepla pomocí optických a dřevěných forem. Proces je následující. Sklář si nabere sklovinu na dutou píšťalu, do níž fouká. Na jejím konci pak vznikne baňka, na niž se obtiskne vybraný dekor. Následně se sklo znovu zahřeje, aby bylo tvárné a vyfoukne se do požadovaného tvaru,“ vysvětluje Lukáš. Ostatní sklárny zdobí sklo až za studena například broušením. KLIMCHI díky svému postupu může vyrábět stejné tvary v různých dekorech.

New kids on the block

Jako největší výhodu vidí Lukáš neortodoxní přístup k výrobě. „Nejsme firma, co by byla na trhu sto padesát let a pyšnila se historií. Jsme takoví new kids on the block, kteří se snaží přinést renesanci do výroby,“ říká Lukáš a zdůrazňuje, že prioritou pro něj zůstává důraz na řemeslo. Další odlišností skla KLIMCHI je jeho barevnost. Barevné hutní sklo je totiž v Evropě raritou. Právě růžový džbán zdobený technikou hobnail se v minulém roce objevil v celosvětově populárním snímku Barbie. „Sami producenti si nás našli a oslovili. Jeden den mi zazvonil telefon, že mají zájem o naše růžové produkty a potřebují je co nejrychleji,“ objasňuje Lukáš. Naštěstí se film natáčel v Anglii, kde má KLIMCHI poměrně rozsáhlou působnost. Během pár dní se tak české sklo stalo součástí vysněného pokojíčku panenky Barbie.

I když jde o čistě český produkt, jeho popularita ze začátku stoupala především v zahraničí. Největšími odběrateli se stali Britové a obyvatelé skandinávských zemí. „Až díky Barbie jsme se paradoxně stali známějšími tady u nás. Do té doby tvořili čeští zákazníci asi tři procenta z celkového obratu,“ tvrdí Lukáš. Za posledních pár měsíců se to obrátilo a český e-shop zatím překvapivě drtí ty zahraniční. „Jako malí jsme byli zvyklí vidět krásné sklo jen u babiček ve vitrínách a zbytek kupovat v řetězcích. Jenomže v pandemii jsme si začali všímat toho, co doma máme a čím se obklopujeme, a začali jsme domácnostem věnovat větší pozornost.“

Dále čtěte

S neplodností v Česku bojuje každý pátý pár. Důvodem může být i nemoc, kterou trpí deset procent žen

Karolína Krejčová s Annou Sedlákovou založily projekt Indiánky v roce 2019, když se seznámily přes facebookovou skupinu. Spojovala je totiž diagnóza polycystických…

Kromě výrobků zdobených dekorem hobnail jsou oblíbené půllitry a třetinky. „Tady je krásně vidět, jak je objednávají přesně ty národy, co si potrpí na pivo. Nejvíce je kupují Češi, pak Irové a Němci,“ směje se Lukáš. Výroba skleničky od vyfouknutí po odeslání trvá po dobu dvou týdnů. Ročně se pak vyrobí okolo patnácti set produktů. Při otázce, jaký je Lukášův oblíbený výrobek, téměř nelze odpovědět. „Sedíme tu u stolu, na němž je naše DRAMA váza v barvě, kterou jsme ani neuvedli do prodeje, a ta se mi zrovna hodně líbí. Musím se ale přiznat, že se to hodně mění. Vždy se nadchnu pro novou kolekci.“

Průmysl versus umění

V jiných oborech nepodnikal, takže nemá srovnání, ale na sklářství je podle něj nejtěžší závislost na energiích. Běžného člověka by to ani nenapadlo, ale Lukáš musí počítat i s geopolitickými riziky. „Další věc je, že nevyrábíme nezbytné zboží, tudíž je trochu těžší jej odprezentovat. Naším cílem je, aby si lidé skrze sklo tvořili vzpomínky,“ upřesňuje a dodává, že najít designéry, kteří umí vyrobit průmyslový design, je velmi náročné.

Na uměleckých školách jsou často vedeni spíše k umění než k podnikání a termíny jako cenotvorba jsou pro ně při prvních zakázkách novinkou. „Zrovna jsme dokončili spolupráci s UMPRUM, konkrétně s ateliérem Ronyho Plesla, kde jsme pořádali studentskou soutěž, s jejímiž vítězi budeme spolupracovat. Navíc jsme se s prorektorkou dohodli, že nově nastoupím do rady pro komercializaci, kde budou studenti vedeni k tomu, aby o své práci přemýšleli i trochu podnikatelsky,“ dodává Lukáš.