Adam B. Bartoš se spolu se svou stranou Národní demokracie dlouhodobě projevuje za hranicí českých zákonů. Jeho rétorika je mnohem dál než u existencí typu Martina Konvičky. Bartoš se neštítí antisemitismu nebo volání po „trestu nevyšším“ pro české politiky. Proto je dobře, že i policie konečně říká, že podobné chování je v demokratické společnosti nepřijatelné.

Samozřejmě – síla Bartošových podporovatelů je marginální a světoborné demonstrace, které čas od času pořádá, většinou navštíví pár desítek holých hlav, které si společně zanadávají. Ale zejména jeho výpady proti Židům, za které byl již jednou potrestán podmínkou, jsou nepřijatelné.

[ctete]88103[/ctete]

Zároveň je nutné zmínit, že to byla právě Národní demokracie, která se podílela na organizaci pochodu na podporu prezidenta Miloše Zemana, který se od něj nijak nedistancoval, přestože každý normální politik by tak učinil. Není možné jakkoli legitimizovat podobný extremismus, přestože Zeman to udělal již několikrát, a není možné, aby v zemi, která je civilizovaná a stále ještě patří do rodiny západních států, kdokoli beztrestně šířil nenávist vůči jakékoli náboženské skupině, a to ať svými projevy, či knihami, které vydává.

Adam B. Bartoš, který o sobě někdy dokonce tvrdil, že je novinář, spolu s kolegou Ladislavem Zemánkem dokonce u hrobu Anežky Hrůzové v Polné (známé díky tzv. hilsneriádě), zanechal ceduli s nápisem: „Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena“. Takováto slova nejenže v roce 2017 dávno nepatří na veřejnost, ale musí být jasně řečeno, že je zakazuje také zákon.

I když se některým Bartošovým projevům – včetně různých výroků o iluminátech či chemtrails – můžeme smát, antisemitismus k smíchu rozhodně není. Proto je třeba jasně definovat, jak se k němu česká veřejnost staví, a tento problém pojmenovat. Protože to není okraj společnosti, Bartoš je daleko za ním.