Na srovnání výsledků Andreje Babiše a Jaroslava Bašty v prvním kole je zřejmé, že volební kůň Tomia Okamury nepřesvědčil ani samotné voliče SPD. Babišovi jeho pevné jádro zůstalo věrné. Bašta je totiž jen velmi nedokonalá náhražka a bezmocný vyslanec svého pána.
Ten debakl se dal čekat, ale nepřekvapilo by, kdyby se pan Bašta aspoň o několik procent přiblížil výsledkům své vlastní strany. Ani to se nestalo. Pravděpodobným vysvětlením může být, že tváří strany je Tomio Okamura a už nikdo jiný. Pokud nekandiduje na Hrad sám šéf, nemá to potřebný náboj. Na rozdíl od svého předsedy působil Jaroslav Bašta prakticky pořád, jako by ho vytáhli z nějakého jiného světa a on se kolem sebe rozhlížel, co se děje. Tímto dojmem, jak pamětníci vědí, působil vždycky, už v dobách, kdy byl vysokým činovníkem za vládnutí Miloše Zemana. Proč ho ale do ztraceného boje Tomio Okamura poslal?
Nejspíš v SPD, což jsou ve skutečnosti maximálně tři lidé nahoře, usoudili, že někoho by postavit měli. Koneckonců se tím zvyšuje vizibilita strany. Sám předseda ale dobře ví, že by se sotva dostal do druhého kola. Takový trapas by ho bolel. Našli tedy herce, který odehrál svou truchlivou roli.
Podpořit někoho jiného mimo vlastní stranu Okamura nemohl. Normální kandidát pro něj nepřipadá v úvahu a Andrej Babiš ho kdysi nevzal do vlády, takže SPD musela hrát nemilosrdnou opozici. Jistě by se dalo na místě otočit a straníkům a voličům by se to dost snadno vysvětlilo (uvěří všemu), ale nebylo by to v tento okamžik za co zobchodovat.
Jaroslav Bašta byl tedy poslán jako obětní beránek na porážku a není jasné, jestli to pochopil.
Obecnější otázkou je, proč vlastně ANO (tedy Babiš) nemá vyrovnané výsledky s SPD (Okamura)? Fantasmagorie ohledně řešení problémů země předkládají podobné. Důvodem bude, že okamurovci těží z toho způsobu kampaně, který je primitivní obsahem i formou. Už sama snaha vystoupit z EU a zcela otevřené nahrávání Kremlu je nepřijatelné i pro mnoho lidí, kteří jsou oddaní Babišovi. Styl SPD uráží průměrnou inteligenci i jakýkoli vkus. Politická divize Agrofertu sice hodně žije z podstaty a mediální mágové kolem pana Prchala nejsou takoví géniové, jak ze sebe dělají, ale nevyčerpatelné zdroje jim umožňují najmout kompars, který pohorší některé lidi až v druhém plánu, ne v prvním. Pokoušejí se aspoň občas působit čísly a grafy a dodat všemu v očích nepříliš zorientovaných lidí nádech hodnověrnosti. Předstírají dokonce i něžnost, snaží se vzbudit soucit a další city. Je to olbřímí práce, ale nějaké výsledky s tím mají.
Tomio Okamura v podstatě jen huláká jako nějaký pouťový vyvolávač a o myšlenku, ani předstíranou, tam nikdo nezavadí. Stejně tak to dělají představitelé podobných stran, kteří jsou ale ještě navíc tak neschopní, že se ani do sněmovny nedostanou. Andrej Babiš si dokázal vybudovat vybájenou pověst úspěšného podnikatele (o zdrojích a metodách škoda mluvit), zatímco Okamurova cestovka pro plyšáky takový dojem moc nedělá a raději se na ni nevzpomíná.
Pan Bašta dohrál svou úlohu a mohou ho vrátit do depozitáře. Tomio Okamura teď bude v příštích dnech uvažovat, kam bude vítr foukat a jak se na tom co nejlépe přiživit. Nepochybně se také dozvíme, jaké zlé síly sebraly panu Baštovi hlasy. V tomto ohledu SPD prohrát nemůže, protože na líčení zlého světa má celou strategii postavenou.