Radek Vondráček na předávání státních vyznamenání při události 105. výročí vzniku Československé republiky. FOTO: Veronika Chválková / FORUM 24
FOTO: Veronika Chválková / FORUM 24
NÁZOR / V minulém týdnu nás poslanec hnutí ANO Radek Vondráček zásobil celou řadou pozoruhodných poznámek, které se týkají české zahraniční politiky. V té se z nějakého důvodu cítí být zřejmě zvláště kovaný. Stejně jako ve všech dalších oblastech, i tady poslanec Vondráček ukázal naprostý nedostatek jakékoliv kompetence.
„Jednota musí být reálná, netvoří ji společná fotografie u stolu na Pražském hradě. Vládní moc a pan prezident mají především problém se vztahem k nové administrativě USA vedené Donaldem Trumpem. Vliv Česka kvůli tomu vedou k nule. Lepší vláda to změní,“ ohlašoval Vondráček na sociální síti X v pátek. Reagoval tím na ministra zahraničí Jana Lipavského, který napsal, že jednání nejvyšších ústavních činitelů na Hradě potvrdilo jednotu české zahraniční politiky.
Minulý týden pro Vondráčka ve znamení velkých očekávání, až se „stabilní génius“ (jak sám sebe nazval) Donald Trump konečně vrátí do Bílého domu.
„Začíná velká geopolitická jízda. Donald Trump chce vymanit USA a Západ z fangličkování a patetických řečí. Jen tak lze obnovit sílu a respekt. V Česku ovšem jedeme verzi ‚Jakeš 1988‘. Svět se mění, ale vládní většina si zakrývá oči a skanduje hesla,“ oznámil člen politického útvaru, kterému šéfuje bývalý člen téže strany, kterou vedl Miloš Jakeš.
Pak došlo na chválu Viktora Orbána.
„Po návštěvě u Donalda Trumpa telefonát s Vladimirem Putinem. Viktor Orbán ve víru geopolitického dění. V Česku to vyvolá vzteklé tweety. Musíme ale skončit s provinční omezeností, do které nás zavedla vláda Petra Fialy. Buďme aktivní součástí Západu!“
I když to nebude mít na pana Vondráčka žádný dopad, protože ten se takto chová, protože nemůže jinak, připomeňme, proč ve světě nejsou z Trumpa mnozí politici nadšení. Má nastoupit v době, kdy Rusko stále vede agresivní válku na Ukrajině, a do toho tu máme propojení Trumpa a jeho okolí s Ruskem.
Vazby na Rusko má nejen jeho minulý a současný tým, ale i sám Trump. Ten do Ruska hojně cestoval, podnikal tam a má vazby na ruské zájmy. V roce 2008 uskutečnil prodej nemovitostí ruskému miliardáři Dmitriji Rybolovlevovi. Trump koupil v roce 2004 sídlo v Palm Beach za 41 milionů dolarů a o necelé čtyři roky později, aniž by se do něj kdy nastěhoval, ho prodal Rybolovlevovi za 95 milionů dolarů. Slušný zisk.
Na schůzce v Oválné pracovně v květnu 2017 stabilní genius prozradil ruskému velvyslanci Sergeji Kisljakovi a ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi vysoce utajované informace. Americká média na schůzku nesměla, ale ruský fotograf ano. V Trump Tower se zjevně praly peníze ruské mafie. Falešné účty na sociálních sítích masivně podporovaly jeho volební kampaně. Ruské peníze zachraňovaly Trumpa po jeho bankrotech. S takovým profilem by se v době, „kdy byl svět ještě v pořádku“, v Americe prezidentem nikdo nestal.
Michael Flynn, bývalý Trumpův poradce, musel rezignovat, když se provalilo, že uvedl viceprezidenta Mikea Pence v omyl ohledně své komunikace s ruským velvyslancem Kisljakem, se kterým probíral sankce. V roce 2015 Flynn vystoupil na moskevském galavečeru na počest RT, ruské propagandistické stanice, kde seděl vedle Putina. (Byl to ten samý stůl, kde seděl i Cyril Svoboda.) Flynn za to přijal od RT 33 750 dolarů a tuto platbu řádně nenahlásil. Celkově Flynnovi ruské společnosti před prezidentskými volbami v roce 2016 vyplatily více než 67 tisíc dolarů.
Trumpův generální prokurátor Jeff Sessions měl během prezidentských voleb v roce 2016 dva rozhovory s velvyslancem Kisljakem, ale pak na dotaz senátora Ala Frankena prohlásil, že „s Rusy nekomunikoval“. Bývalý ministr zahraničí Rex Tillerson pracoval ve společnosti Exxon dvě desetiletí na energetických projektech v Rusku a v roce 2013 mu byl Vladimirem Putinem udělen ruský Řád přátelství, nejvyšší možné státní vyznamenání pro cizince.
Jared Kushner, Trumpův zeť a jeho současný hlavní poradce, se spolu s Michaelem Flynnem setkal s velvyslancem Kisljakem během období předávání prezidentského úřadu a pak s Sergejem Gorkovem, šéfem ruské státní rozvojové banky, která je na americkém sankčním seznamu. A tak bychom mohli pokračovat. Paul Manafort byl v březnu 2016 najat jako manažer Trumpovy kampaně. Předtím dělal kampaň proruskému ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovičovi. Zahraničněpolitický poradce Trumpovy kampaně v roce 2016 Carter Page měl silné vazby na ruskou státní plynárenskou společnost Gazprom. Bývalý Trumpův poradce Roger Stone vedl zákulisní rozhovory s Julianem Assangem, zakladatelem Wikileaks, což je organizace, která během voleb v roce 2016 zveřejnila úniky z Demokratické strany. (Letos se Assange přiznal ke spiknutí s cílem získat a zveřejnit utajované informace o americké národní obraně.)
Takže se nelze divit, že se na Trumpa západní politici, pokud nepatří k fanouškům Kremlu, dívají dost s obavami. Není to proto, že by to byli progresivisté, neomarxisté, woke aktivisté nebo příslušníci „deep státu“. Prostě mají dojem, že Trump vůči Rusku nebude jednat jako svobodný člověk, který je schopen se nezávisle rozhodovat. Jeho vazby a vazby nesčetného množství lidí z jeho okolí na Rusko jsou příliš silné a příliš četné. Jestli pan Vondráček, když si dělá naděje, že by mohl být v příští vládě ministrem zahraničí, o těchto věcech vůbec něco ví, nemáme tušení. Rozhodně se ale nechová tak, jako kdyby to věděl. Pokud ví, ale nevadí mu to, musíme mít pochybnosti o síle jeho úsudku.
To samé se pochopitelně týká Babišova a Vondráčkova oblíbence Viktora Orbána, který svou zemi učinil závislou na ruských energiích, kopíruje tvrzení ruské propagandy, podrývá západní úsilí ohledně zbrojní pomoci Ukrajině a sankcí, zatímco doma devastuje právní stát a principy liberální demokracie.
Vzývaná suverenita v maďarském pojetí vypadá asi tak, že ministr zahraničí Peter Szijjarto si od Sergeje Lavrova, pravé ruky Vladimira Putina, v roce 2021 převzal Řád přátelství. Szijjarto si medaili převzal v době, kdy věděl, že ruské tajné služby měly „prakticky neomezený přístup do informačních systémů (maďarského) ministerstva zahraničí“. Nemusíme ani uvažovat o tom, jestli je to kolaborace, nebo lokajství, je to obojí najednou.
Zdá se, že prázdnými proklamacemi vyniká především Radek Vondráček, který ohledně řešení války na Ukrajině nevymyslel zatím nic jiného, než že by se mělo „zasednout k jednacímu stolu“. To je podobné, jako kdyby český kosmický program spočíval v pronášení vět, že Čech musí stanout na Měsíci. Voliče ANO by to možná nadchlo, soudný člověk by tomu nevěnoval pozornost.
Kolik je u nás soudných lidí, ukážou příští volby do sněmovny. Pokud se naše zahraniční politika bude ubírat směrem podle představ pana Vondráčka, nebude těch soudných lidí zřejmě příliš mnoho.
