Do prezidentských voleb v Bělorusku zbývají zhruba čtyři měsíce. Šedesátiletý Alexandr Lukašenko počítá s tím, že bude zvolen už na páté období za sebou. Ale mezi možnými uchazeči o prezidentské křeslo jsou hned dvě ženy, napsal ruský internetový list Gazeta.ru. Volby se uskuteční 11. října. Původně měly být až 15. listopadu, ale úřady se rozhodly pro dřívější termín, prý „to tak bude pohodlnější“. Podle opozice lze na podzim čekat prudké zdražování, a tak režim chce mít volby ještě před topnou sezonou. To zní pravděpodobněji.
Běloruští opozičníci se ale nedokázali domluvit na jediném kandidátovi. Jestli v roce 2010 jich bylo deset, letos jich bude asi pět. Záměr už ohlásili politici Sjarhej Hajdukevič a Anatol Ljabedzka, filoložka Jelena Anisimová, sociální demokratka Taťjana Korotkevičová, nezaměstnaný Juryj Šulhan a předák opozičních komunistů Sjarhej Kaljakin. A samozřejmě sám Lukašenko.
Hajdukevič je už starý Lukašenkův „sparingpartner“ a vždy kandiduje jako protipól k demokratickým uchazečům. Tvrdí, že je nesmírně oblíbený, dostane svá tři procenta hlasů a až do dalších voleb ztichne.
Rychle ale získává oblibu Anisimová (51), snažící se sjednotit nacionalisty. Tedy voliče, kterým nevyhovuje ani Lukašenko, držící se moci, ani dosavadní opozice, trpící politickou impotencí. Na jaře přibyla další kandidátka, sociální demokratka Korotkevičová (38), kterou prosazuje koalice Lidové referendum, sjednocující sociální demokracii a hnutí Mluv pravdu, Běloruská lidová fronta a Za svobodu. Nominace vyvolala rozruch, protože mnozí nechápali, proč kandiduje málo známá aktivistka místo očividného vůdce, básníka Uladzimira Njakljajeva. Dříve se ženy o nejvyšší státní funkci v Bělorusku neucházely, a tak hned dvě kandidátky představují vhozenou rukavici patriarchální společnosti. Tváří se ale sebejistěji než jejich mužští soupeři.
„Jsem jediná představitelka sjednocené opozice,“ tvrdí Korotkevičová. „Společnost si velice žádá nové tváře v politice. A já jsem taková,“ řekla. Anisimová míní, že národní proud je v Bělorusku potenciálně velice silný, ale dosud organizačně nevyhraněný. „Ačkoliv národní hnutí zatím není moc silné, je možné a nutné jej sjednotit,“ řekla.
Volby jsou zvláštní i účastí barvité figurky (bude-li úřady připuštěna) Juryje Šulhana, „kandidáta darmožroutů“, jak říká v narážce na dubnový prezidentský výnos o zdanění „darmožroutů“, jichž je okolo půl milionu. Avšak málokdo pochybuje o tom, že vyhraje opět Lukašenko. A to bez velké dřiny: ukrajinským děním vystrašený volič bude hlasovat pro stabilitu vládnoucího „tatíčka“. A volby se obejdou bez masových protestů jako po Lukašenkově znovuzvolení v prosinci 2010.
Teď se ještě zalíbit Západu
Tentokrát je ale pro Lukašenka životně důležité, aby Evropská unie a USA uznaly, že byl zvolen legitimně. Problém je ovšem v tom, že Západ neuznává běloruské volby od roku 1996, kdy si Lukašenko přizpůsobil ústavu, udělil si neomezené pravomoci a rozehnal parlament. A dával Západu další důvody neuznávat jej kvůli pohřešovaným oponentům, falšování voleb a rozhánění protestů.
Avšak v posledním roce Západ postupně zbavuje běloruského prezidenta nálepky „posledního diktátora v Evropě“. V EU dospěli k názoru, že izolace jen zemi a její vedení tlačí k Rusku. Pomohl i ukrajinský konflikt, který Lukašenkovi dovolil předvést se jako mírotvůrce. Sice tvrdí, že Rusko vždy bude hlavní partner, ale odmítl uznat anexi Krymu, ostentativně se přátelí s (ukrajinským prezidentem Petrem) Porošenkem a hájí běloruskou svébytnost. Pokud po volbách v roce 2010 vyhlásil Brusel proti Lukašenkovi a jeho poradcům sankce, tak teď se naopak snaží posílit vztahy s Minskem. Evropa předpokládá, že méně izolace bude znamenat i méně závislosti na Rusku.
Někteří pozorovatelé tak již nazývají nadcházející volby „nejnudnějšími v dějinách Běloruska“, s předem daným výsledkem i zkrocenou opozicí kvůli rozdrobenosti, nedostatku peněz i strachu z Ruska.
Je ale i pesimističtější scénář. „Dosavadní prezident zůstane, ale den poté budeme připojeni k Rusku,“ tvrdí trojnásobný politický vězeň Andrej Klimov. „Jen naivka si může namlouvat, že nejsme další chod po Krymu a Ukrajině. Ta se ještě brání, ale u nás po 20 letech režimu jsou všichni možní odpůrci buď zničeni, anebo zašlapáni pod zem. Proto Rusové vše zvládnou během 24 hodin. Hned po volbách se staneme ruskou gubernií.“
