Tak co – máme my teda nějaké povinnosti k migrantům, nebo nemáme?

Argumenty, že nemáme, slyšíme dva:

1. Jen co jsme taktak obnovili demokracii a prosperitu, nemůžeme si ji hned nechat zničit.
2. Kolonie jsme nikdy neměli, otrokáři jsme nebyli, dnešní marasmus třetího světa nezpůsobili, takže za něj žádnou odpovědnost neneseme.

Argumenty, že máme, jsou taky dva:

1. Vymíráme a potřebujeme doplnit mladou krví.
2. Kdysi kdosi pomáhal v nouzi nám, tak nás to morálně zavazuje pomáhat v nouzi jiným.

Vezměme si je jeden po druhém:

Obavy o zničení demokracie jsou oprávněné a neoddiskutovatelné, jestliže sem pustíme migranty o její zničení usilující. Je jich po světě dost, mnozí už tady jsou a další k nám směřují. Z jejich akcí v Islámském státě, Libyi, Nigérii, Súdánu nebo Somálsku, ale už i v Paříži, Londýně nebo Kodani, máme dostatečnou představu, jak bychom dopadli, kdybychom si jich sem přivezli pár nakvótovaných tisícovek.

S tou naší „žádnou odpovědností“ za marasmus třetího světa už to ale není tak jednoznačné. Kolonie a otrokáře jsme sice neměli, ale zato jsme měli Dr. Emila Holuba. Ten jako jeden z prvních evropských lékařů už od 70. let 19. století čundral po Africe a vedle sbírání artefaktů pro Náprstka začínal mudrovat, jak léčit tropické nemoci, na které mu pomřelo několik spolucestovatelů. Dotáhli to za něho sice až lékaři francouzští a angličtí, ale průkopnický metál si zaslouží i on. Byl jedním z kořínků, z nichž vyrostla tropická medicína, která z těch nejštědřejších a nejlaskavějších motivů odstartovala přelidněnost Afriky z původního přírodou kontrolovaného počtu schopného obživy na dnešní miliardu částečně hladovějící a částečně uměle udržovanou při jakéms takéms, ale převážně nedůstojném životě, západními dary potravin. Na přežití každého nemocného a hladového Afričánka dbají Lékaři bez hranic a všelijaké dobročinné akce typu „darujte 3 eura měsíčně a uživíte africké dítě“.

Ta miliarda se podle dnešních trendů zdvojnásobí do roku 2050 a zpětinásobí do konce století, kdy bude tvořit polovinu lidstva. Velká většina z nich bude bez obživy, bez vzdělání a bez pracovní kvalifikace. Postaví se do fronty na Evropu, kde dnes, podle propočtů holandského statistického úřadu, stojí státní pokladnu průměrně 30 tisíc eur ročně na osobu.

Africkou populační explozi si nezavinili sami Afričané, vnutila jim ji západní medicína a potravinářství. A klasické evropské vlastnosti zvané soucit a štědrost. Bylo by to krásně bohulibé, kdyby to tak drasticky nekontrastovalo s krutou lakotou, jaké se Západ dopouští na populaci vlastní. Podle některých současných myslitelů se morální a duchovní pád Spojených států spustil v roce 1973 uzákoněním potratu, jenž Ameriku připravil o 50 milionů občanů, milion ročně. Evropa jich každý rok zabíjí dva až tři miliony. Někteří náboženští kazatelé to označují za návrat k předbiblickému pohanskému obětování dětí bohu Molochovi, které Mojžíš zakázal a za které nás Tvůrce Vesmíru vytrestá. Ten dnešní Moloch, to je naše touha po pohodovém životě bez těch otravných spratků.

Tyto úvahy si opepřeme špetkou karmické mystiky, která mudruje takto: Dětským dušičkám, jimž už několik generací znemožňujeme rodit se u nás, nezbývá než se rodit tam, kde jim to umožňujeme. A aniž to samy vědomě tuší, vracejí se k nám vybrat si, co by měly, kdyby se narodily zde. Ztracené, či chcete-li „potracené“ děti se vracejí  domů. A nám se rodí třetí argument pro.

Takže na chvíli zvažme premisu, že opravdu něco dlužíme, přinejmenším některým a přinejmenším v takové formě, jakou našim uprchlíkům z nacismu a komunismu kdysi pomáhaly šťastnější země. Jediný problém je poznat, kteří jsou ti „naši navrátilci“, kteří jsou jen ždímači sociální podpory a kteří jsou agresoři politicky, nábožensky a mentálně naprogramovaní nás zničit.

Rozeznáme je dvojím způsobem – praktickým a mystickým.

Tím praktickým je onen systém, kterým demokratické země pomáhaly uprchlíkům z nacismu a komunismu. Uprchlické tábory, které by s pomocí mezinárodních charit zabezpečovaly základní životní potřeby a zdravotní péči. Ale zároveň ověřovaly jejich totožnost, životní historii, způsob myšlení, schopnosti, motivace a záměry. A na základě poznatků je roztřiďovaly na čtyři kategorie:

1. Ty, kteří byli ve svých zemích perzekvováni za příslušnost k etniku nebo víře a prchali na záchranu holého života. To je nejvyšší stupeň nouze, přednostní před všemi ostatními. Zvlášť jde-li o víru slučitelnou a sympatizující s naší vlastní.
2. Ty, jež lze rovnou začlenit do života přijímacích zemí, profesně, kulturně, jazykově a motivačně.
3. Ty, o něž je potřeba dále v táborech pečovat, než se ověří, kdo jsou.
4. A ty, jež je potřeba rovnou posílat zpět nebo zavřít pod zámek. Do této kategorie nepochybně patří ti, které vidíme v italské televizi za vyděšení místních obyvatel zuřivě rozbíjet celé ulice, nebo ti, jejichž ideologie, víra či politická příslušnost jim diktuje nás nenávidět, zabíjet nebo ovládnout zaváděním politických systémů náš zavedený systém ohrožujících.

K mystickému rozlišení si pomozme moudrostí našeho slovutného pražského myslitele rabína Loewa vysvětlující, proč tu a tam nějaký pomatenec konvertuje na židovství a proč je židovskou povinností jej po ozkoušení jeho vstřícnosti a upřímnosti přijímat. Konvertité jsou podle Loewa navrátilci: židovské duše, které se z nějakých příčin nemohly narodit židovským rodičům a nacházející si dodatečně cestu zpět.

To ozkoušení vstřícnosti a upřímnosti je spolehlivá rozlišovací šablona. Ti „naši navrátilci“ patří do těch prvních dvou kategorií. A jsou jimi především a okamžitě poznatelně křesťané, kteří již několik let zažívají v islámských zemích nejkrutější perzekuci od perzekuce Židů v nacistické Evropě.

Českému ministrovi vnitra připadá „rozlišovat lidi podle náboženství prakticky nemožné“. Pan ministr se mýlí. Česká vláda už má půl roku na stole kombinaci nabídek mezinárodních i domácích křesťanských charitativních organizací, které to „rozlišování“ už dávno provedly v uprchlických táborech okolo Islámského státu, křesťany identifikovaly a prověřily jejich schopnosti a vůli integrovat se do demokratických zemí včetně specificky Česka. A navíc nabízejí vydatnou finanční a praktickou pomoc na jejich přesun a integraci a záruku, že mezi nimi už nebudou žádní nepřátelé demokracie. K této akci se promptně připojila vláda polská přijetím 60 křesťanských rodin a slibem jich vzít tisíc, prozatím. Liknavost vlády české je neomluvitelná.

Řeckými ostrovy, jižní Itálií a Bulharskem dnes do Evropy proudí migrace tempem několika tisíc denně. Její přijímání bez ověřování totožnosti a motivace a následné rozptýlení po členských zemích nemůže evropská civilizace, ekonomika, kultura a politické uspořádání dlouho přežít. Láska k bližnímu je proveditelná, jen je-li opětovaná. Jestliže opětovaná není, proměňuje se v sebemrskačství a sebevražedné sklony a ztrátu pudu sebezáchovy. Nemůžeme nikomu pomoci tím, že sami sebe zničíme. Naše (pořád ještě v morku kostí jakž takž biblická) civilizace je jediná, která v lásku k bližnímu věří. Nechá-li se zničit, soucit by mohl ze světa zmizet. Nejde tedy jen o nás, ale o civilizaci jako takovou.

Je-li velká většina této migrace islámská, navíc s početnou menšinou cvičených džihádistů, Evropa se brzy probudí do historicky třetí islámské invaze. Ta první projela v 8. století Španělskem jako nůž máslem a zastavil ji až Charles Martell uprostřed Francie. Ta druhá zardousila Byzanc a Balkánem protekla po hradby Vídně, kde ji až v roce 1683 téměř zázrakem zastavili převážně Poláci. Ta třetí (která jen v Islámském státě a jen v roce 2014 vykonala 3 000 krutých poprav, včetně žen a dětí, tisícové hromadné masakry a statisícová vyhnání) se zastaví kde? Paříž? Londýn? Stockholm? Praha? A zastaví ji kdo? Těch 5 000 českých vojáků, kteří ještě umějí střílet?

Zachránit by se Evropa ještě možná taktak dala neprodleným zavedením takovéto celoevropské politiky:

1. Založit uprchlické tábory se základním životním zabezpečením na středomořských ostrovech Řecka, jižní Itálie a jiných vstupních bodech hranic EU, jež také trpí největší nezaměstnaností. Od té by jim mohla ulevit charitativní, informační a bezpečnostní práce s uprchlíky, financovaná z EU převedením fondů dosud věnovaných na jiné, méně naléhavé účely. Chránit tak Evropu před dezorganizovanými přesuny migrantů, než se provede jejich identifikace podle 4 kategorií, a efektivní rozmístění kategorií 1 a 2 mezi jednotlivé země podle jejich potřeb a možností.
2. Přísně a férově uplatňovat evropské demokratické zákony na všechny obyvatele stejně bez ohledu na národní, ideovou, etnickou či náboženskou příslušnost. Zakázat propagaci a uplatňování zákonů šaría podle ustanovení Evropského soudu lidských práv, jejichž je šaría porušením a ohrožením. Jejich propagátory obšťastnit usnadněním emigrace do šaríátských zemí.
3. Vrátit obranné rozpočty na povinná 2 procenta podle stanov NATO a obnovit vojenský a domobranný výcvik povinně všech zdravých mužů do 40 let a dobrovolně žen.
4. Zesílit vojenskou a ekonomickou pomoc entitám bojujícím proti Islámskému státu a jeho odnožím, například Kurdům (jejichž čtyřicetimilionový národ by si už konečně zasloužil vlastní stát), armádám Nigérie, Jižního Súdánu a Keni a perzekvovaným neislámským skupinám, které by se chtěly samy bránit, kdyby měly čím.
5. Zahájit námořní a ozbrojenou blokádu Libye a podobných pobřeží, odkud organizované gangy migranty přivážejí, a to i za cenu vypuknutí reálné války, která se zatím vede jednostranně proti Evropě a z její strany nezačala ještě být ani obranná.
6. Přestat donekonečna omílat strach s „vymření“. Evropa nikdy nebyla tak přelidněná, neproměnila tolik zeleně v dlažbu, nezasajrajtila tolik prostředí svými odpadky, neohlušila tolik ovzduší imbecilním a imbecilizujícím rámusem přezdívaným „hudba“. Úbytek Evropanů je přirozená a nenásilná korekce zpět k přírodní snesitelnosti. Ale musíme-li se už mermomocí dál přemnožovat, stačilo by migrační přítoky na pár let nahradit zákazem potratů z jiných než zdravotních důvodů, přinejmenším ve fázích, kdy se na haldu odpadků vyhozená embrya už příliš podobají lidským bytostem.
7. Na evropské politiky a byrokraty odmítající zastavit nekontrolovanou migraci začít podávat podněty k trestnímu stíhání za organizované spiknutí na přípravu hromadných masakrů evropského obyvatelstva, uřezávání hlav ideovým oponentům, znásilňování sedmiletých děvčátek, kamenování žen, bičování bloggerů, usekávání rukou, vraždění homosexuálů, jinověrců, bezvěrců a umírněných souvěrců prováděné záměrným oslabováním evropských obranných složek, zneužitím evropského vojenského i civilního námořnictva k invazi evropského území, nedostatečným střežením vnějších evropských hranic, finanční podporou nepřátelských bojových složek, se záměrem likvidovat evropský demokratický systém ozbrojeným převratem a vojenskou okupací cizími armádami. Že toto spiknutí na genocidu evropského obyvatelstva je už vědomé a záměrné, by se dalo soudně prokázat tím, že po letech podezření na průniky cvičených aktivních teroristů zamaskovaných do migračních toků jsou k dispozici dostatečně široce publikovaná konkrétní oznámení vůdců Islámského státu, že mezi migranty už své vycvičené bojovníky posílá. Že se k nám budou chovat jinak než k porobencům svého státu, je jedna z nejhloupějších iluzí naší doby.

A ať se nikdo neopováží plést si takovou žalobu s nějakou islamofobií.  Islámský stát a jeho hrdlořezové, ani propagátoři šaríátu a zotročování Evropanů přece nemají s islámem nic společného.

Autor je spisovatel publikující v www.eminent.cz.