Berenika Peštová (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Poslankyně hnutí ANO Berenika Peštová projevila dojemnou starost, aby Tomáš Halík netahal do kostela politiku. Ve skutečnosti jí ale nejspíš vadí, že při slovech o proruských kolaborantech a prolhaných populistech měla dojem, že to míří do řad dnešní opozice a na osoby, které hlasitě podpořil sám Andrej Babiš. To je ale hlavně její problém. Stačilo by takové důvodné podezření nevzbuzovat.
„Tak už i pan Halík odstartoval předvolební kampaň těch správňáckých stran. Jen si říkám, má to tahat do kostela? Pro mne nepřijatelné,“ rozhořčila se na Facebooku poslankyně.
„V Evropě, v naší blízkosti na Slovensku a v Maďarsku, lidé uvěřili lžím a ve svobodných demokratických volbách odevzdali moc těm, kteří dnes rozvracejí životně důležitou jednotu Evropy a předhánějí se v kolaboraci vůči našemu nepříteli – ruské imperiální rozpínavosti. Nezastírejme si, že v tomto roce se něco podobného nemůže stát také u nás, že se z dosud bezpečné a prosperující země nemůžeme zřítit mezi chaotické státy, v nichž je krok za krokem ničena svoboda a demokratická kultura,“ řekl Halík.
Pak přidal ještě několik vět, které si paní Peštová zjevně nějak vztáhla na sebe a Babišův politický útvar.
„Dění na Slovensku a Maďarsku je pro nás velkým varováním. Ještě nikdy v dějinách jsme nebyli tak blízko naplnění stát se součástí snu o jednotě Evropy, ale zároveň snad ještě nikdy nebyli tak agresivní ti, kteří tento velký sen ohrožují propagací jedovatého nacionalismu národního sobectví. Populismus v největším nebezpečí naší doby je továrnou na iluze a líbivé lži,“ varoval Halík.
Pokud jde o věc samotnou, Berenika Peštová v tom má trochu zmatek. Podle církevních pravidel kněz nemá vstupovat do politiky jako příslušník nějaké strany, jak to bývalo dříve obvyklé. Duchovní seděli v dobách starého mocnářství v parlamentu ve Vídni, třeba i pozdější olomoucký arcibiskup Cyril Jan Stojan, a monsignore Jan Šrámek byl předsedou československé exilové vlády v Londýně. Dnes se po všech zkušenostech považuje za lepší, když se duchovní tímto způsobem neangažují, protože politika zároveň znamená výrazně se vyhraňovat vůči druhým lidem, což může být v konfliktu s jejich hlavním povoláním.
Kostely ovšem od té doby, co si je lidé začali stavět, patřily k místům, kde se hovoří o hodnotách, a to nejen o hodnotách individuální morálky, ale také o hodnotách společenských. To je také to, co dělá Tomáš Halík, protože koneckonců působí ve významném kostele hlavního města a mezi jeho posluchači jsou lidé, kteří se takovými problémy zabývají. Rozhodně je to více namístě a autentičtější, než když Andrej Babiš do politiky tahá Jezulátko a „astrologičku“.
Berenice Peštové ale ve skutečnosti vadí obsah toho, co Halík řekl. Nebylo ani potřeba někoho jmenovat, ale potrefené husy okamžitě zakejhaly, neboť se v řečeném neomylně poznaly. Národní sobectví, hlásání lží a iluzí, banalizace nebezpečí, které představuje putinovské Rusko – to všechno najdeme v zemích jako Slovensko a Maďarsko. Andrej Babiš dává najevo svou neochvějnou blízkost k Robertu Ficovi i Viktoru Orbánovi, dnes zřejmě největším kolaborantům s Kremlem v Evropské unii. Najdeme tady samozřejmě i jiné těžké případy, jako je německá AfD, strana tak blízká Václavu Klausovi, kde politici dostávali z Ruska peníze přímo na dřevo a k tomu přesné pokyny, jak žalovat vládu vlastní země, aby se zastavila zbrojní pomoc Ukrajině. I takoví lidé se ale snaží aspoň trochu maskovat, což v případě Orbána a Fica skutečně nevidíme.
V hnutí ANO, kromě toho, že ho vede agent Státní bezpečnosti a soudně uznaný lhář a generátor nesplněných a nesplnitelných slibů, se začaly šířit protiukrajinské nálady a snaha pomáhat Ukrajině se označuje za válečné štvaní. Babišovi věrní byli schopni se nechat vydírat komunisty ohledně rozpočtu na obranu, vedou kampaň proti nákupu moderních amerických letadel, protože rozhodnutí o nich udělala vláda Petra Fialy, a ne Babišova vláda.
Karel Havlíček hodlal nechat ruský Rosatom v tendru na dostavbu Dukovan a zarazilo mu to až odhalení ruských rejdů ve Vrběticích. Někdejší předseda sněmovny Radek Vondráček jel do Moskvy podlézat tamním činovníkům. To všechno zjevně vychází ze snahy neztratit ve volbách ani hlasy dezorientovaných a demokracii v podstatě nepřátelských voličů.
Negativní selekce v ANO skončila tak, že tam vydržely už jenom pilně kývající hlavy. Jejich hlavní a v podstatě dostačující schopností je bezmezná loajalita vůči pánu a majiteli celého cirkusu. Bereniku Peštovou a další tváře a tvářičky Babišova oddílu pochopitelně zneklidňuje, když někdo podá přesnou diagnózu současné doby, protože oni sami jsou jedním z příznaků nemoci.
Místo dojemné starostlivosti o to, co se říká v kostelích, by se měli rozpomenout, jak Andrej Babiš zdeformoval české mediální prostředí a vlastnictvím dvou celostátních deníků a nesčetného množství časopisů narušil rovnou demokratickou soutěž. Ze lhaní a urážek se v jeho pojetí politiky stala norma, stejně jako z permanentního konstruování údajných nepřátel všude kolem. Česká společnost kvůli hloubení příkopů a zákopů už vypadá jako Donbas.
Návštěvu kostela ale lze politikům ANO vřele doporučit. Dozvěděli by se tam, že posledním soudem nejsou volby. Ten přijde později, marketing tam nebude nic platný a taneční kreace na TikToku a obstrukce tam velký dojem neudělají.
