Utajování zprávy OLAF otvírá širší problém týkající se fungování současného státního zastupitelství. V poslední době přibývají pochybnosti, že na totožné kauzy je žalobci nahlíženo dvojím metrem, stejně tak na uplatňování veřejného zájmu. Jako by znovu vznikala vrstva nedotknutelných.

Toto rozhodnutí je samo o sobě velkou chybou, protože podkopává důvěru v rovnost před zákonem. Do absurdního světla staví deklarovaný boj hnutí ANO za transparentní vládnutí a nápravu „zkorumpovaného matrixu“, když se ukazuje, že je jím už několik let vytvářen matrix nový, mnohem nebezpečnější a rafinovanější.

Novodobý matrix

Je založený na nebývalé koncentraci moci, kdy je stát ovládán jednou mocenskou skupinou. Jelikož každé obří impérium s kontroverzním životopisem je zranitelné, potřebuje kolem sebe v první řadě vytvořit obranný val, který jej učiní nezranitelným. Dnes se znovu naplňuje podezření, že mu hraje do not i vlivný justiční aparát.

[ctete postid=“175167″ title=“Postup státních zástupců ke zprávě OLAF je velmi nestandardní“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/01/O.L.A.F-385×230.jpg“ excerpt=“Rozhodnutí státních zástupců nezveřejnit zprávu OLAF v kauze Čapí hnízdo je velmi “ permalink=“http://forum24.cz/postup-statnich-zastupcu-ke-zprave-olaf-je-velmi-nestandardni/“]175167[/ctete]

Utajování zprávy OLAF jen potvrzuje její výbušnost a nebezpečnost pro současnou vládní garnituru, která vsadila vše na jednu kartu: zuřivý odpor a sled útoků na všechny, kdo mohou mít s kauzou Čapí hnízdo něco společného. Dokument vzniklý v Evropském úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) však může spojovat s „mafií“ jen utopista.

Pro jeho utajení neexistuje žádné racionální vysvětlení. Minimálně závěry zpráv OLAF, které nemají charakter živého trestního spisu, jsou běžně zveřejňovány. Pokud by obsahovaly citlivá data využitelná pro vyšetřování, mohla být dozorovými státními zástupci z publikovaného dokumentu vyřazena.

Tím spíše, že ministryně Alena Schillerová už oznámila, že bude žádat o vynětí sporné dotace pro farmu Čapí hnízdo z evropského operačního programu. To de facto znamená přiznání viny, i když se české úřady tváří, jako by šlo o pouhou banální účetní operaci. Jedině soud může ocenit míru její společenské nebezpečnosti.

Posílení veřejného zájmu

Z pohledu Andreje Babiše lze pochopit, že posuny ve vyšetřování Čapího hnízda přicházejí krajně nevhod. Česká republika stojí před prvním hlasováním o důvěře vládě a prezidentskými volbami, kde se momentálně protínají společné zájmy hnutí ANO a Miloše Zemana. Z hlediska výkonu práva to však má nulovou vypovídací hodnotu.

Nástup nových špiček justice v čele s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a oběma vrchními žalobci Ivem Ištvanem a Lenkou Bradáčovou znamenal pro spřízněné mediální kruhy naději a očekávání spravedlivého výkonu práva „padni komu padni“, za což byli jejich předchůdci kritizováni. Dnes však narážíme na rozpory, když odhlédneme od řady mediálně efektně rozehraných kauz, které zatím neskončily pravomocným rozsudkem.

„Nová justice“ posílila pojem „veřejného zájmu“, kterým jsou ospravedlňovány četné úniky selektivně vybraných informací ze živých spisů do médií. Drtivá většina těchto úniků hlavně do deníků vlastněných Agrofertem směřovala z kauz dozorovaných vrchními státními zastupitelstvími v Praze a Olomouci.

Odpovědnost za zákonnost neveřejného trestního řízení, které je ústavním právem a předpokladem spravedlivého procesu, mají právě dozorující státní zástupci. Žádný takový únik, často jednostranně dehonestující postižené, nebyl nikdy objasněn. Evidentně na tom nebyl žádný zájem a zdroje byly kryty gumovým výkladem veřejného zájmu.

Opačný extrém

Dnes najednou dochází k opačnému extrému. Zatajování zprávy OLAF nenaplňuje definici veřejného zájmu, kterým se často ohánějí právě justiční špičky v řadě jiných politicky citlivých kauz. Stačí si porovnat jejich přístup ke kauze Beretta vyšetřované bývalým ÚOOZ, která se stala rozbuškou v boji o policejní reorganizaci. Robert Šlachta ji odůvodňoval zájem vedení policejního prezidia sloučit oba celostátní útvary do jedné centrály.

Tento střet poznamenala celá série nestandardních kroků, především v režii olomouckých žalobců Iva Ištvana a policistů ÚOOZ. Šlachtův blízký spolupracovník Jiří Komárek nepravdivě obvinil policejního prezidenta z brutálního úniku informací, přičemž příslušný policejní spis mu zajistil olomoucký žalobce Petr Šereda.

Zatímco Komárek skončil u soudu, odkud odešel s podmínkou, trestní oznámení podané vyšetřovací komisí na Šeredu bylo pražským vrchním státním zastupitelstvím odloženo. Bez trestu vyšel i Šeredův kolega Pavel Komár, který v rozporu s předpisy informoval média o průběhu vyšetřování vedení policejního prezidia, a neprůkazně je propojoval s „mafií“. Všichni tři se odkazovali na veřejný zájem.

V dresu Agrofertu

Komárek se během své obhajoby dopustil dalšího excesu, když mimo projednávaný případ citoval konkrétní odposlech ze živého spisu kauzy Beretta, aby navodil možné propojení vyšetřovatele Čapího hnízda na advokáty lobbisty Rittiga. Muselo jít o předem připravenou akci, i když neexistuje jediný důkaz, že by došlo k přímému ovlivňování kauzy. Komárek však přesně věděl, co má říci tak, aby si toho všimli novináři, zejména ti připravení z obou Babišových deníků.

Zvláštní roli v této hře zastává Lenka Bradáčová, která kauzu Beretta dozoruje. Navenek se sice od výroku Komárka distancovala, ovšem Šlachta by si jen stěží bez jejího svolení dovolil Komárkovi říci, co jeho lidé zaslechli v odposlechu. Cíl této akce byl jasný. Babiš potřebuje podpořit svou důkazně chatrnou verzi, že za kauzou Čapí hnízdo stojí „mafie“.

Rusňák versus Beretta

Konečně s kauzou Beretta lze srovnat i další případ, kdy olomoučtí vrchní žalobci podmíněně zastavili trestní stíhání vlivného podnikatele a sponzora hnutí ANO Davida Rusňáka, zetě ministryně financí Aleny Schillerové. V kauze rozsáhlých úniků informací ze živých spisů, která zasáhla řadu současných i bývalých policistů, bylo obviněno osmnáct lidí, z toho osm bylo stíháno vazebně.

[ctete postid=“170635″ title=“Ivo Ištvan umetá cestu Aleně Schillerové. Jak dopadnou další kauzy hnutí ANO?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/12/Schillerová-Rusňák-385×230.jpeg“ excerpt=“Olomoučtí žalobci podmíněně zastavili trestní stíhání vlivného podnikatele a sponzora “ permalink=“http://forum24.cz/ivo-istvan-umeta-cestu-alene-schillerove-jak-dopadnou-dalsi-kauzy-hnuti-ano/“]170635[/ctete]

Vyšetřovatelé zjistili dvanáct nelegálních přístupů Rusňáka do policejních evidencí, z nichž si nechával dlouhodobě vytahovat informace o kauzách propojených s jeho osobou. Podezření, že se zeť Schillerové stal součástí zločinecké organizace, která si u policie zajišťovala ochranu svých byznysových aktivit, se nakonec potvrdilo jeho přiznáním.

Vyvázl však příliš snadno, aniž byl, na rozdíl od ostatních, očerňován a vláčen médii. Tím spíše, že vedení státního zastupitelství se rádo vyjadřuje, jak je nebezpečné vynášení informací z probíhajících řízení a jak je nutné zákonem upravit činnost soukromých detektivů. To si ostatně do svého programu vtělilo i hnutí ANO. Obchodování s informacemi je přisuzována vysoká společenská škodlivost, ale zřejmě jak kdy.

Justiční chobotnice

V kauze Beretta, kterou Babišův tisk označuje za spiknutí „justiční chobotnice“, jsou vyšetřováni čtyři lidé z řad policie a státního zastupitelství za podobné údajné trestné činy, jenže v porovnání s Rusňákovým případem v mnohem menší míře. Přesto je tato kauza stavěna jako exemplární případ mimořádně nebezpečného propojování orgánů činných v trestním řízení s kmotry a lobbisty, aniž bylo toto propojení prokázáno.

Z výše uvedeného vyplývá, že dvojí metr špiček státního zastupitelství zřetelně nahrává do not hnutí ANO. Jestli jde o trvalé hlubší propojení zájmů, které se zřetelně ukázalo v boji o policejní reformu, ukáže čas.