Trest mediálního magnáta a bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, který jak známo znamená, že jednou týdně dochází do domova důchodců, kde se stará o nemocné pacienty, vyprší 15. února 2015. Magnátovi bude navrácen pas a jeho politická i podnikatelská aktivita nebude podrobena omezení. S jednou zásadní výjimkou: podle tzv. zákona Severino, schváleného v roce 2012, jakožto osoba definitivně odsouzená nesmí do roku 2019 kandidovat do jakékoliv veřejné funkce. A tehdy mu bude 83 let. Není divu, že Berlusconi a celá jeho strana hledají způsob jak zákon obejít, pozměnit  anebo doufat v omilostnění.

Tato situace do značné míry vysvětluje velmi smířlivý, občas pasívní postoj jeho strany Forza Italia v parlamentu. Ta je sice formálně v opozici proti vládě čtyřicetiletého Mattea Renziho, ale ve skutečnosti poslanci a senátoři Berlusconiho strany vícekrát kabinet podrželi.

Berlusconi v jednom svůj postoj nikdy nezměnil: rozsudek a trest, který byl nad ním vynesen Nejvyšším soudem je nespravedlivý a je důkazem justiční persekuce jeho osoby. Tím si ale uzavřel jakoukoliv cestu k omilostnění. Nikdy se nedozvíme, zda by právě odstoupivší prezident Giorgio Napolitano magnáta omilostnil. Jisté je pouze, že žádost o milost předpokládá uznání vlastní viny.

Berlusconi, i když nesmí oficiálně vykonávat žádnou veřejnou funkci, zůstává nadále lídrem Forza Italia. Renzi to nemá jednoduché. Levé křídlo strany mu nemůže odpustit, že „znesvětil chrám“: koncem jara loňského roku pozval do sídla Demokratické strany odsouzeného Berlusconiho a uzavřel s ním dohodu. „Itálie naléhavě potřebuje reformu institucí i volebního zákona. A to jsou pravidla hry, která je třeba dohodnout se všemi. Aby nedošlo k tomu, že příští vláda po volbách vše opět bude měnit.  Dokud Berlusconiho budou volit miliony Italů, je třeba to vzít na vědomí.“  Ujištění, že se premiér s magnátem dohodl jen na mantinelech politické hry a na principu některých dalších reforem levé křídlo Demokratické strany, jak jako populistickou Ligu severu nikdy nepřesvědčilo. „Berlusconi se jen stará o zájmy své firmy, na osudech většiny Italů, kteří nejsou orientováni doleva, mu vůbec nezáleží“, útočí na magnáta  každý den nový tajemník Ligy Severu Matteo Salvini. Ostatně i v řadách Forza Italia se početní politikové domnívají, že Berlusconi premiérovi příliš ustupuje a tím vlastně ohrožuje budoucnost italské pravice.

Silvio Berlusconi si na život příliš stěžovat nemůže.  Milánský odvolací soud jej zprostil viny v záležitosti, která byla pro něj lidsky i politicky nejvíce ponižující: večírky v jeho rezidenci Arcore nedaleko Milána se neproměnily v systematickou prostituci a stejně tak prý Berlusconi skutečně nevěděl, že Marokánka Maghrubová byla v době návštěv nezletilá. Sama tanečnice pak u soudu popřela jakýkoliv pohlavní styk s bývalým premiérem. Státní zástupce se sice proti rozsudku odvolal,  ale není známo, kdy se Nejvyšší soud záležitostí bude zabývat.

Špatné zprávy nepřicházejí ani od jeho holdingu Mediaset. I když hluboká hospodářská krize vedla k poklesu televizní reklamy a na trhu se objevili noví konkurenti, je pozice firmy pevná. Berlusconi zmizel z prvních stránek tisku a ani jeho vztahy s třicetiletou přítelkyní Francescou Pascale už veřejnost nevzrušují.  Ušetří trochu na alimentech: milánský soud rozhodl, že tři miliony euro měsíčně pro bývalou manželku Veroniku Lariovou je moc – bude platit „jen“ dva miliony.

Nespokojen je pouze s výkony své největší lásky – fotbalového klubu AC Milán. „Já musel platit obrovské sumy advokátům a tak na nejlepší hráče nebyly peníze. Ale to se musí změnit“ prohlásil Berlusconi počátkem letošní sezony a dodal „během tří let se musíme opět dostat na výsluní“. Při těchto snahách mu asistuje i dcera Barbara, zatímco ostatní děti se spíše domnívají, že otec zbytečně vyhazuje peníze.

Osoba Silvia Berlusconiho hluboce ovlivnila posledních 20 let italského života – nejen politického ale i sociálního a kulturního. Rozdělil Itálii na nadšené zastánce a zavilé nepřátele. I novinář Giuliano Ferrara, jeden z nejho největších stoupenců ale přiznává: „Měl v rukou obrovskou parlamentní většinu a moc ale slibované reformy nedokázal realizovat. Ironií osudu je, že se o ně nyní pokouší Matteo Renzi. Proto ho asi tak podporuje“.

Poslední slovo Berlusconiho kariéry nebylo zdaleka řečeno, i když jeho vliv je už dávno za zenitem.

Autor pracuje pro italskou televizi RAI