Trest odsouzenému magnátovi vyprší 8. března. Nebude tedy muset docházet jednou týdně do domova důchodců nedaleko Milána, kde se věnoval společensky prospěšným pracím. Navrátí se mu svoboda pohybu včetně cestovního pasu. Zůstává mu jedno citlivé omezení: Do roku 2019 nesmí vykonávat žádnou veřejnou funkci, tudíž ani kandidovat do parlamentu. Pokud mu nově zvolený prezident Sergio Mattarella neudělí milost. To ale v tomto okamžiku není pravděpodobné.
„Vrhnu se opět se vší energií do politického boje, abych zachránil nejen pravý střed, ale i Itálii,“ prohlásil nedávno svým stoupencům. Nebude to mít lehké, protože poslední průzkumy veřejného mínění dávají jeho straně Forza Italia mizivých 12 procent, zatímco populistická Liga severu pod vedením nového tajemníka Mattea Salviniho to dotáhla na rekordních 16 procent. „Silvio by měl odejít trochu do ústraní, už je opotřebovaný a je mu 78 let,“ prohlašují někteří poslanci jeho strany. Jiní jdou ještě dále: „On zůstává v politice jen proto, aby hájil zájmy svých podniků.“ A podle některých posledních událostí by se dalo říci, že se nemýlí.
Nakupuje nakladatelství
Před měsícem jeho holdingová společnost Fininvest oznámila, že největší italské vydavatelství Mondadori (27 procent trhu), které úspěšně vede jeho nejstarší dcera Marina, má v úmyslu koupit svého největšího konkurenta, vydavatelství Rizzoli. Mondadori neznamená pouze knihy, ale také 30 procent italských týdeníků a měsíčníků všeho druhu. Rizzoli vydává knihy, ale současně s tím vlastní prestižní deník „Il Corriere della Sera“ a největší sportovní deník „Gazzetta dello Sport“. S tím rozdílem, že Rizzoli, následkem různých nepodařených investic ve Francii a Španělsku, se dostalo do velkých ztrát. Nakonec bude přinuceno prodat sídlo deníku ve via Solferino v centru Milána, kde existuje od založení listu v roce 1876. Mondadori prohlásilo, že má zájem pouze o vydavatelství knih, a ne o ztrátové deníky.
V minulosti se Silvio Berlusconi několikrát pokusil o získání kontroly nad „Corrierone“, jak mu v Itálii říkají. Neuspěl, protože tradiční milánské hospodářské a finanční kruhy, které deník ovládají, si mezi sebe Berlusconiho za žádnou cenu nechtěly pustit a „Corrierone“ nebyl v kritice magnáta shovívavější než italská levice. O věci má rozhodnout správní rada Rizzoli koncem tohoto týdne. Pokud by operaci schválila, v jedněch rukou by se ocitlo 40 procent italského knižního trhu – a toho se mnozí obávají. Řada spisovatelů, v čele se slavným Umbertem Ecem, zahájila sbírku podpisů ve snaze akci zabránit. Spojence ve vládě Mattea Renziho příliš nenašli. „Je to tržní operace, do které se nemůžeme vměšovat,“ prohlásil nedávno premiér.
Taky přenosové sítě…
Vláda ale reagovala jinak na další, mnohem nebezpečnější Berlusconiho krok. Týká se společnosti RaiWay, která je ve vlastnictví veřejnoprávního rozhlasu a televize RAI. Ve snaze modernizovat tento kolos (více než 11 000 zaměstnanců) se vláda vloni na podzim rozhodla částečně privatizovat RaiWay, která je vlastníkem a provozovatelem technických přenosových zařízení po celé Itálii. A ta slouží nejen pro televizní přenosy, ale i pro internet a retranslační síť mobilních telefonů. Proto vládní nařízení jasně prohlašovalo, že „stát si musí i po částečné privatizaci uchovat minimálně 51procentní většinu ve strategicky důležité RaiWay“. Bez ohledu na to Berlusconiho Fininvest oficiálně nabídla veřejnoprávní RAI více než 1 miliardu eur k získání 66procentního podílu na RaiWay. Berlusconiho vysílačky používají vlastní síť Ei Towers. „Je nutné, aby i v Itálii, stejně jako ve Francii či Británii, existovala velká společnost zabývající se přenosným zařízením,“ prohlásil generální ředitel Fininvestu Federico Confalonieri. Věc vyvolala okamžité protesty a jak premiér Matteo Renzi, tak ministr financí Pier Carlo Padoan byli přinuceni potvrdit, že „51 procent RaiWay musí zůstat ve veřejné správě“.
Berlusconi inovuje
Proč tedy Berlusconiho firma předložila návrh na většinovou kontrolu RaiWay, když musela vědět, že neprojde? „Fininvest věděla již od začátku, že nedostane RaiWay pod svou kontrolu. Její cíl je jiný: Technologie přenosových zařízení prochází další revolucí, opouští se síť založená na mědi a do roku 2020 by se mělo v celé Itálii konečně přejít na optická vlákna. A Berlusconi nechce, aby jeho podniky zůstaly stranou, chce být součástí těchto přeměn. Tím spíše, že stát nebude mít nikdy dost peněz na to, aby inovaci provedl sám, bude potřebovat injekce soukromého sektoru. A tím se vysvětluje, proč Fininvest prodala před více než měsícem 7 procent akcií. Rodina má stále kontrolní balík 33 procent a firma má nyní k dispozici 370 milion eur čerstvého kapitálu,“ vysvětlil situaci ekonom Francesco Giavazzi.
„Jak je vidět, bez ohledu na soudní trable se Berlusconiho nezbavíme,“ komentoval šéfredaktor římského deníku „La Repubblica“ Ezio Mauro.
