Ilustrační foto FOTO: Rada ministrů Republiky Krym / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Rada ministrů Republiky Krym / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Rusko ztrácí ve válce na Ukrajině stovky mužů denně. V některých jednotkách je ale procento padlých větší než v jiných. Zvlášť neblaze v tomto ohledu proslula První slavjanská brigáda. Vytvořili ji doněčtí separatisté, kteří nenávidí ruské mobilizované vojáky a dávají jim to odpovídajícím způsobem najevo. Většina Rusů u nich má nulovou naději na přežití.
Osudy ruských vojáků, kteří měli tu smůlu, že se stali bojovníky jednotky, jež o ně nestála, zmapovala skupina nezávislých novinářů ze serveru Běreg. Jejich zjištění publikujeme ve zkrácené a upravené verzi. Investigativci hovořili s příbuznými ruských mobilizovaných vojáků, kteří byli bez podpory či výcviku nasazeni do frontálních útoků v oblasti Avdijivky či obcí Vodjane a Opytne. Zaujaly je totiž stížnosti, které Rusové sloužící v řadách První slavjanské brigády nahráli na sociální sítě a v nichž mimo jiné apelovali na ruského prezidenta, aby je zachránil. Jejich prosby vyslyšeny nebyly. Téměř všichni zemřeli.
První slavjanská brigáda vznikla již v roce 2014 jako součást separatistických sil takzvané Doněcké lidové republiky. Po začátku plnohodnotné invaze utrpěla katastrofální ztráty během dobývání Mariupolu a její vojáky, původně rekrutované na území okupovaného ukrajinského Donbasu, nahradili právě mobilizovaní Rusové. Podle zveřejněných svědectví jimi důstojníci pohrdali, jak pro jejich původ, tak pro jejich bojovou nezkušenost, a posílali je na ty nejhorší sebevražedné mise, i když si dobře uvědomovali, že nemají šanci je přežít.
Vojáci zpravidla komunikovali se svými rodinami a díky tomu se na světlo světa dostaly informace o tom, že je velení posílalo do útoku bez jakékoli podpory a často bez ohledu na to, že byli zranění. To byl i případ vojáka s volacím znakem Next, kterého velitel poslal do boje, přestože měl poraněné koleno, takže kulhal, se zraněnou paží a střepinami v těle. Následně zmizel na frontě stejně jako mnoho jiných.
Jedním z Rusů sloužících v této brigádě byl i Maxim Bykov ze Saratovské oblasti, který jako jeden z mála dokázal příbuzné podrobně informovat o tom, jak to v jeho jednotce chodí. Stalo se mu to zřejmě osudným. Letos v červnu zmizel beze stopy stejně jako jeho výše zmíněný spolubojovník a řada dalších Rusů.
Bykov přežil na Ukrajině déle než rok. Když loni dorazili k První slavjanské brigádě, velitel je prý přivítal slovy „přišlo ruské maso“. Důstojníci prý Rusy nenáviděli, protože jim podle nich přišli na pomoc příliš pozdě, v době, kdy oni již deset let bojují. Prý když už si přišli vydělat, umožní jejich rodinám radovat se z milionů, které dostanou jako odškodnění za jejich smrt. Následně je posílali do útoků bez dělostřelecké podpory každé dva až čtyři dny, mnohdy bez ohledu na jejich zranění. Ty, kteří zkusili ustoupit, pak měly rozstřílet jejich vlastní minomety.
Maxim bojoval bez ohledu na to, že utrpěl frakturu paže, tedy s rukou v sádře. Střepiny ho zasáhly do hrudníku a na několika místech do nohou. V zimě utrpěl těžké omrzliny, ale do nemocnice ho nakonec poslali až v březnu, když na útvaru zkolaboval a jeho sestra poslala velitelům „všimné“ ve výši padesáti tisíc rublů. Za peníze od příbuzných prý u velení bylo možné získat výhody, například zmíněnou hospitalizaci či pobyt v relativním bezpečí. Půl milionu rublů zajistilo, že voják nebyl několik měsíců posílán na bojové mise.
Lékaři v doněcké nemocnici zjistili, že Bykov má oboustranný zápal plic, otravu krve, zánět ledvin a nález na srdci. Zčernalé prsty na nohou mu museli amputovat. Špatně srostlá zlomenina mu zdeformovala ruku. Voják především apeloval na svou sestru, aby nikam neposílala žádné stížnosti, jinak ho prý čeká jistá smrt. Příbuzní ruských vojáků si ale na poměry v brigádě stěžovali. Komunikovali mezi sebou, psali stížnosti, podávali podněty, aby se vše vyšetřilo.
Na začátku června 2024 Bykova v nemocnici vyzvedli dva neznámí muži. Voják ještě zavolal matce, že ho vezou zpátky k jednotce. Pak z jeho mobilu přišly začaly chodit podivné a podezřelé zprávy žádající o zaslání finančních prostředků na neznámý účet. Pak jeho telefon umlkl docela.
Bykovova rodina dostala od velení informace, že opustil jednotku bez povolení. Z dvou set padesáti dvou jeho mobilizovaných spolubojovníků mají být naživu pouze čtyři. Zbytek tvoří nezvěstní a padlí. Novináři ze skupiny Běreg se obrátili na ruské ministerstvo obrany s dotazy ohledně fungování První slavjanské brigády. Neobdrželi však žádnou odpověď.
