Zlomyslní lidé, nebo snad jen lidé s dobrou pamětí, teď objevují ani ne tak staré výroky premiéra Babiše. Jak jsme na tom s koronavirem jako na houpačce, ukazuje se, že skromné vyjadřování lidem nemůže uškodit. Přehnané sebevědomí se nakonec může proměnit ve frašku.
Tak například 6. března Andrej Babiš (nebo někdo jeho jménem) na Twitteru píše:
„Právě jsme s epidemiologem Romanem Prymulou vyhodnotili vývoj epidemie koronaviru v Itálii. Mezidenní nárůst o 769 nových případů a úmrtí o 41 případů. Vyzýváme všechny občany ČR, aby nejezdili KAMKOLIV na území Itálie. A ty, kteří se vrací, aby po návratu zůstali 14 dní doma.“ (9:53 dop. 6. 3. 2020 Twitter for iPhone)
Teď by si tedy mohl italský premiér napsat na svůj Twitter o České republice:
„Mezidenní nárůst o 918 případů a úmrtí o 10 případů.“
Šlo by o srovnání mezi 20. zářím a 21. zářím. Zajímavé, v absolutních číslech je to s těmi potvrzenými případy dokonce víc. Pokud jde o ta úmrtí, Itálie má 60 milionů obyvatel, šestkrát víc než Česká republika. V rámci nějaké hry s přepočtem bychom mohli to číslo 10 vynásobit šesti.
O to ale ani tak nejde, za zmínku stojí ta březnová věta: „Vyzýváme všechny občany ČR, aby nejezdili KAMKOLIV na území Itálie.“
Přitom jih Itálie postižen nebyl a celé to ukazuje bídu plošného uvažování tam, kde to není nutné. Teď by mohl italský premiér napsat, aby Italové nejezdili KAMKOLIV na území Česka, když jsou tady ta čísla horší, než byla tehdy u nich. V Itálii se to pak na několik týdnů pořádně rozjelo, to je pravda, především na některých místech. Poté ale počet případů nákazy dost prudce klesal.
Dalo by se říct, částečně oprávněně, že po bitvě… a tak dále. Ono ovšem ještě není po bitvě a zmatky na jaře nemusely být tak velké a pro někoho osudové, kdyby se začalo něco systematicky dělat už před bitvou. Je potřeba do omrzení opakovat, že opozice chtěla projednat postup proti koronaviru ve sněmovně už 28. ledna a vládní strany s komunisty tomu zabránily. Vina za šíření viru se svedla na lyžaře, kteří ho prý přivezli z Itálie, ale pro ochranu lidí v domovech seniorů se toho moc neudělalo. Podobné chyby dělali samozřejmě i jinde. Švédsko přiznává, že tohle bylo jejich největší selhání a je příčinou vysokého počtu mrtvých v jejich statistikách. Zákaz občanům vlastní země z ní vycestovat, který tu neměl třicet let od doby vlády jedné strany obdoby, ale ukazuje to zmatení. Nelze lidem zakázat opustit vlastní zemi, pokud náhodou nesedí v souladu se zákonem za mřížemi. Lze jim jen uložit nějaká hygienická opatření a zbytek si zařídí ostatní, koho si tam od nás pustí. Prostě řídit stát jako plukovník.
Jenže sebevědomí Andreje Babiše, který chce mít na svém kontě nejspíš tolik světových vítězství jako Institut Václava Klause, skončilo trapností. „Nejlepší v Covidu“ je hláška, která vejde aspoň krátkodobě do dějin politického humoru. Nejlepší teď skutečně jsme. Měsíce promarněné, komunikace institucí s lidmi a mezi sebou navzájem jako ve středověku, lidé otrávení a nedůvěřiví, společnost rozhádaná, experti zkompromitovaní, stát zadlužený, o renomé politiků netřeba mluvit.
Dobrá zpráva je, že když to nějak zvládají systematičtí Němci a chaotičtí Italové, tak to nejspíš zvládnou i Češi, kteří jsou mentalitou něco mezi. Nebude to ale zásluhou současné vládnoucí vrstvy.