Každý, kdo někdy zavítal do našich pohraničních hor, se s nimi setkal. Stojí v lesích, u silnic, u železničních tratí. Malé bunkry, lidově zvané řopíky, či jejich větší sourozenci betonové sruby a pevnosti. Navzdory době svého vzniku stále odolávají zubu času, a jsou tak vhodným cílem třeba pro některý z výletů.

Většina betonových opevnění postupně zarůstá vegetací, ale nemálo z nich potkal lepší osud a tyto objekty dostaly díky mnoha nadšencům šanci na „nový život“. Proměnily se v malá muzea, která uchovávají památku mužů, kteří byli v jejich zdech ochotni bránit svoji vlast a položit zde třeba i život, leč politici rozhodli v roce 1938 jinak.

Dnes tak na mnoha místech existují speciální naučné stezky, jež vedou mezi jednotlivými pevnostmi a bunkry. Protože však lidé, kteří se o ně starají, jsou z větší části amatéry, bývají tyto objekty otevřeny většinou jen o víkendech či o prázdninách, případně si někde lze domluvit návštěvu telefonicky.

K nejzajímavějším a k evropsky oceňovaným areálům patří část opevnění vybudovaná v areálu Hlučín-Darkovičky v Moravskoslezském kraji. Tvoří jej pěchotní sruby MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a lehký objekt LO vz. 37A. Jednotlivé části areálu představují nejen odlišné konstrukce jednotlivých objektů, ale jsou odlišné i po stránce zamýšleného stupně odolnosti či taktického využití.

Dva samostatné pěchotní sruby (MO-S 18 Obora a MO-S 19 Alej) spolu s řopíkem (vzor 37 A-140Z) a tvrzový pěchotní srub (MO-S 20 Orel) nabízejí dostatek možností seznámit se s naší nedávnou historií a obdivovat dovednost tehdejších stavitelů.

MO-S 18 Obora je samostatný pěchotní srub vybudovaný v srpnu 1936 v II. stupni odolnosti, jeho stropy mají tedy tloušťku 2 metry. Pěchotní zvon srubu byl v roce 1940 vytržen německou armádou. Do objektu se v prosinci 1991 vrátil zvon z jiného srubu. Ve vstupní chodbičce můžete zaregistrovat pamětní desku, která je věnovaná Jaroslavu Švarcovi, jenž padl jako parašutista skupiny Tin 18. 6. 1942 v kostele v pražské Resslově ulici. Na desce je uvedeno, že byl velitelem tohoto objektu. Skutečnost je však poněkud odlišná. Jaroslav Švarc v objektu skutečně působil, ovšem zřejmě jako velitel družstva. O tom ostatně svědčí i jeho hodnost – v té době byl desátníkem a velitelem velkých objektů, nikoliv malých „řopíků“ byli vždy důstojníci či alespoň délesloužící poddůstojníci. Milovníci historie ocení původní funkční čerpadlo Royal, novodobý agregát, plně funkční ventilaci s filtrací, nádrže na vodu, ubikace, muniční sklady i vybavenou střeleckou místnost, kde ve střílně pro původní 4cm pevnostní kanón vz. 36 ráže 47 mm je nyní nainstalována část sovětského protitankového kanónu DOT 4, který byl původní čs. zbraní inspirován.

MO-S 19 Alej je také samostatným pěchotním srubem. Byl vybudován rovněž v srpnu 1936, ale ve III. stupni odolnosti, takže strop má sílu 2,5 metru. Dva pozorovací zvony s osazenými lehkými kulomety vz. 26 a kopule s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 mu dodávají charakteristický vzhled. V levé střelecké místnosti je představována rekonstrukce objektu a vývoj lafetace zbraní, zbývající část objektu je zrekonstruována do původní podoby z roku 1938, takže v pravé střelecké místnosti je unikátní pevnostní protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm a další původní zbraně včetně lafet či optiky.

Nedaleko Aleje stojí malý řopík A-140Z, jehož vnitřní vybavení obsahuje lafety, periskopy, ventilátor a ženijní nářadí. V okolí jsou navíc představovány původní protitankové zátarasy a překážky.

Jen o malý kousek dál pak stojí tvrzový pěchotní srub MO-S 20 Orel. Ten byl budován v nejvyšším IV. stupni odolnosti a měl se stát součástí tvrze U Orla, s jejíž výstavbou se počítalo později. Měl dva pozorovací zvony pro lehký kulomet vz. 26 a dělostřelecký pozorovací zvon určený k řízení paleb. Všechny pancéřové prvky byly z této pevnosti vytrženy a na objektu byly testovány různé německé zbraně. Na konci války se zapojil do bojů, když se v něm bránili němečtí vojáci útokům sovětské armády. Ve srubu je 26,25 m hluboká šachta, která měla být podle plánů napojena na podzemní chodby a propojena s dalšími již nepostavenými objekty. Ustupující Němci nakonec schodiště v šachtě odstřelili. V současné době se plánuje výstavba schodiště, aby mohlo být zpřístupněno podzemí, podobně jako je tomu třeba v tvrzi Stachelberg v Krkonoších.

V okolí je pro turisty vyznačena zelená trasa Naučné stezky po linii čs. opevnění na Hlučínsku. Je dlouhá 6,5 kilometru a je vhodná jak pro pěší, tak pro cyklisty. Trasa vede od samostatného pěchotního srubu MO-S 16 Rozcestí přes Areál čs. opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a končí u srubu MO-S 24 Signál. Na trase lze spatřit mnoho staveb s nejrůznějšími stavebními řešeními. Některé z objektů jsou díky klubům vojenské historie rovněž přístupné.