Ukrajinské dělostřelectvo u Avdijivky FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
Až několik hodin trvá podle stížností ruských vojáků, než dostanou povolení k likvidaci cíle, a dříve, než k tomu dojde, musí velitelům dodat jeho fotografie nebo videozáběry. Na těžkopádnost armády si ale nestěžují jen oni. Ukrajinská vojačka „Runa“ zase bývá vzteky bez sebe, když musí večer, po návratu z bojové mise, vyplňovat desítky formulářů, aby mohli vyzvednout opravenou zbraň, kterou nakonec třeba ani nedostanou. Například kvůli drobné chybě v textu. Následky přitom mohou být fatální.
Přesila Rusů se již dlouhé měsíce pokouší pomocí leteckého bombardování, dělostřelectva, těžké techniky i útoků pěchoty vytlačit jednotky ukrajinské námořní pěchoty z jejich předmostí v Chersonské oblasti zpátky za řeku Dněpr.
Jejich vojenští komentátoři si podle Institutu pro studium války stěžují, že v posledních dvou měsících se v oblasti plné dronů a další vzdušných bojových strojů takřka nevyužívá protivzdušná obrana. Velmi problematické jsou pro ruské síly v oblasti také údery artilerie. Velitelé totiž prý požadují, aby jednotky předem poslaly koordináty cílů a poskytly jim fotografické snímky či videozáběry zvoleného ukrajinského zařízení, které chtějí zničit. I potom ale vydávají rozkazy často s několikahodinovým zpožděním. I to samozřejmě zvyšuje jejich ztráty v oblasti, kvůli kterým už někteří ruští bloggeři volají, aby už Rusové hlavně neposílali ke Krynkám další techniku ani lidi, protože Ukrajinci 90 % všeho nenávratně zničí.
Na neúnosnou byrokracii v bojových podmínkách si ale stěžují i ukrajinští vojáci, například dlouholetá členka ukrajinské armády, známá pod volacím znakem „Runa“, která o své válečné zkušenosti hovořila pro podcast internetové televize Hromadske nazvaný Plus Plus.
Runa slouží u jednotky protiletecké obrany u 56. samostatné motorizované pěší brigády. V armádě je už skoro šest let a na otázku, co ji nejvíc štve, odpověděla, že je to přílišná komplikovanost některých byrokratických procesů. „Když chci například požádat o nějaké náhradní díly pro auto, nebo cokoli jiného, všechno musí jít přes papíry. Na všechno jsou záznamy inspekční knihy, provozní deníky. Když jdou zbraně do opravy, dlouho na ně čekáme. Šlo by to hned, ale papíry musí oběhnout své kolečko. Stačí přitom někde nějaké chybné písmenko a všechno se vrací na začátek,“ popisuje Runa.
„Ta mašina tam stojí. Je opravená. Ale něco nesedí v papírech, a tak nám ji nemůžou dát. A to celý ten proces práce neuvěřitelně zpomaluje,“ myslí si vojačka s tím, že právě tohle je podle ní ta nejotravnější součást její vojenské služby.
„Protože potom máme přes den výjezdy, večer si sedneš k sepisování papírů, aby sis co nejdříve mohl vyzvednout nějakou zakázku z opravy. Pak ty papíry odvezeš do jednoho města, pak do druhého, pak do třetího a samozřejmě palivo je na vlastní náklady,“ zlobí se. „Takhle tu válku nevyhrajeme. Aspoň po dobu války by se tyhle procesy měly nějak zjednodušit,“ myslí si.
Runa říká, že by se byrokracie v podobných případech měla buď výrazně ořezat, anebo delegovat na někoho jiného, protože jinak místo boje večer vojáci sedí u stolu a sepisují formuláře, nemluvě o tom, že každého vojáka vrcholně rozčílí situace, kdy nemůže použít zbraň, která sice již prošla opravou a je připravená k boji, ale vzít si ji nikdo nesmí, protože zatím nedorazil potřebný papír.
