Vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
KOMENTÁŘ / V tomto týdnu na sociálních sítích proběhlo video, ve kterém vládní ministr Rakušan poměrně oprávněně hovoří o potřebě zlepšit komunikaci vlády a lépe vysvětlovat důvody jejích rozhodnutí. V druhé části videa se však „odvázal“ a prohlásil, že již není ochoten dělat „nesmyslné“ ústupky. Nakonec svá slova adresoval přímo premiéru Fialovi. Video působí dojmem, že nikdo jiný, zejména ne ODS, nedělal ve svém programu ústupky.
Fungování koaliční vlády, obzvláště pětičlenné, vyžaduje kompromisy. Kdybych se měl zaměřit na ústupky, které jednotlivé strany musely kvůli Starostům udělat, napadnou mě minimálně dvě věci. První je řešení transformace České pošty. V březnu minulého roku přišel právě pan ministr s návrhem investovat do České pošty 8 miliard korun, aniž by specifikoval jak a proč.
Další věcí týkající se právě STANu je řešení počtu malých obcí. Česká republika má v tuto chvíli více než 6000 obcí. Tím vznikají státu obrovské náklady na jejich provoz. Jedním z největších strašáků právě Starostů je, že by se některé obce měly zrušit. Jejich členové jsou přece jen na obce poněkud navázáni.
Těch ústupků ve vládním angažmá bychom mohli hledat celou řadu. Nedostatečné škrty v rozpočtu, složitý zákoník práce a odvody na DPP, privatizace/neprivatizace dalších firem, jako je Budvar nebo České dráhy, určité aspekty stavebního zákona a určování toho, co je a není priorita v rámci stavebního řízení a mnoho dalšího.
Špinavé prádlo ale není dobré prát na veřejnosti. Minimálně ne dva roky před volbami. Je jasné, že třeba půl roku před volbami se začnou řešit přesně tahle témata a rozkoly. Tenhle styl kampaně je ale minimálně trochu předčasný a z mého pohledu nepochopitelný. Destabilizuje vládu, dává prostor pro spekulace o důvěře k ní a neprospěje nikomu jinému než opozici.
Stabilita této vlády je ale naprosto klíčová. Hodnotová politika, kterou vláda reprezentuje, je totiž to, co všechny strany spojilo, a doufám, že všichni mají na paměti, kam bychom se mohli dostat. Třeba do světa, ve kterém se rozhoduje o národní bezpečnosti podle toho, jaký je aktuální průzkum veřejného mínění.
Vyšlo na webu Pravý břeh.
