Petr Fiala se svou manželkou Janou FOTO: Zbyněk Pecák / se svolením autora
FOTO: Zbyněk Pecák / se svolením autora
Volby do poslanecké sněmovny přinesly významné přeskupení sil na naší politické scéně. Klíčovou roli sehrála nezávislá média. Ke správné interpretaci výsledků je třeba analyzovat absolutní počty hlasů.
Z jednoduchého porovnání počtu hlasů pro koalici SPOLU a pro ANO Andreje Babiše vyplývá, že koalice porazila ANO o 35 765 hlasů. Z průběhu sčítání víme, že jde o hlasy z Prahy a z velkých měst, kde sčítání trvalo nejdéle. Mezi dvěma možnými sněmovními bloky, tedy oběma demokratickými koalicemi na jedné straně a ANO s SPD na druhé straně, je ale rozdíl desetkrát větší – 361 631 hlasů. Tak velký rozdíl může vést k optimistickým závěrům, že u nás voliči dali přednost prozápadní orientaci a zodpovědnosti před populismem a nezodpovědností.
Jakkoliv je taková situace faktickým výsledkem voleb, nesmíme zapomenout na hlasy, které voliči odevzdali ČSSD, KSČM, Přísaze Roberta Šlachty, koalici Trikolóry, Svobodných a Soukromníků a Volnému bloku. Těch totiž bylo celkem 895 826. Tedy i jen polovina z nich, kdyby šla k Babišovi nebo Okamurovi, stačila by pro úplně opačný výsledek. Navíc ČSSD chybělo k překonání pětiprocentní hranice pouhých 18 359 hlasů a Robertu Šlachtovi by dokonce stačilo získat o 17 194 více, než dostal. Kdyby jeden z těchto dvou potenciálních spojenců Babiše a Okamury pětiprocentní hranici těsně překročil, neznamenalo by to sice změnu celkového výsledku, tedy vítězství demokratických stran, ale zcela by to změnilo počty mandátů, jejichž poměr by byl jen velmi těsný.
Upozorněním na skutečný stav poměrů v zemi nechci nikomu kazit radost z vítězství. Nicméně při jiných volbách, kde probíhá jiný způsob hlasování a sčítání, by se poměry sil projevily jinak. Takovými budou například blížící se volby prezidenta.
Z matematického hlediska je možné výsledky voleb dále analyzovat. Nepochybně se projevilo, že volební účast byla oproti minulým sněmovním volbám vyšší o více než tři sta tisíc. ANO při tom volilo o 42 tisíc lidí méně a SPD dostala méně o 25 tisíc hlasů. Všechna tato čísla ukazují, že rozhodující byly často jen tisíce hlasů. Výzvy, aby lidé chodili k volbám, nejsou klišé. Jen velmi malé rozdíly hlasů rozhodují o celkovém výsledku.
Jsem přesvědčen, že právě tyto malé rozdíly, které vedly k porážce hnutí ANO a jeho potenciálních spojenců, jsou výsledkem mimořádné práce nezávislých médií a těch novinářů z veřejnoprávních médií, kteří zůstali profesionální a přinášeli pravdivé informace o skutečném stavu společnosti i o obřím konfliktu zájmů premiéra Babiše.
Andrej Babiš se stal vlastníkem významné části médií a další významnou část ovládli oligarchové, kteří byli manipulovatelní skrze svou potřebu mít dobré vztahy s vládou, a tedy s Andrejem Babišem. Ve stejné době se naše společnost stala terčem masivní dezinformační kampaně podporované z Ruska, které stát nejen nečelil, ale naopak populističtí politici, ANO nevyjímaje, multiplikovali její sdělení opakováním a dokonce využíváním ve volební kampani. Jak jinak hodnotit to, že se strašení imigranty, kteří obsadí české chalupy, dostalo z řetězových mailů na billboardy parlamentních stran?
Této masivní síle manipulovaných médií a dezinformačních kampaní čelila nezávislá média fungující v téměř disidentských podmínkách a se zcela minimálními prostředky. Na rozdíl od oligarchických médií neměla šanci získat inzerci státních organizací a inzerovat se v nich často báli i podnikatelé obchodující se státem. Inzerce je totiž vidět, a strach, že si tím uzavřou cestu k zakázkám, byl silnější, než vůle inzerovat. Přesto postupně vznikla plejáda nezávislých médií od levicového Deníku Referendum a A2larmu, přes Deník N, Magazín Reportér, Neovlivni.cz, Investigace.cz, Echo 24 a Hlídacího psa po FORUM 24 a Týdeník FORUM. Velmi významnou roli hrají Seznam a Seznam Zprávy a také vydavatelství Economia s Respektem a s Hospodářskými novinami. Spolu s některými pořady České televize a Českého rozhlasu tato média brání tomu, aby informační scéna byla plně manipulována oligarchickými médii a dezinformačními kanály. Právě volební výsledky a čísla, která jsem uvedl, ukazují, že i omezený vliv, který logicky proti mnohanásobné přesile nezávislá média mají, hraje zásadní roli.
Pokud nechceme tvrdit, že média mají nulový vliv na informovanost, pak je jasné, že bez práce nezávislých a profesionálních novinářů by výsledky voleb byly jiné. Opačné.
Nezávislá média fungují jen díky mimořádné finanční pomoci ze strany čtenářů a podporovatelů. Ať už formou předplatného, nebo formou příspěvků do dobrovolných sbírek podporují nezávislou žurnalistiku desetitisíce lidí. Mimořádnou roli hraje i Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který díky příspěvkům několika desítek podnikatelů pomáhá nezávislým médiím přežít. Někteří ze zakladatelů fondu pak také přímo podporují fungování Deníku N.
Za všechna zmíněná média uvedu mimořádné vydání Týdeníku FORUM doručené týden před volbami do poloviny českých domácností. Velká část čísla se věnovala konfliktu zájmů Andreje Babiše. Nejlépe obavu z tak masové distribuce dokazuje skutečnost, že postupně dvě tiskárny – tiskárna patřící Danielu Křetínskému v ČR a slovenská tiskárna patřící podnikatelům z Ostravska – zrušily již uzavřené kontrakty na tisk. Vytištění a distribuci se však zabránit nepodařilo – mimořádné vydání v nákladu více než dva miliony vytiskly společně tři tiskárny – v Praze, v Bratislavě a v německém Ingolstadtu. I kdyby z těchto dvou milionů domácností jen v jednom procentu z nich způsobily změnu názorů voličů, stačilo to na změnu volebního výsledku.
Vítězství demokratických sil musí vést k tomu, aby se situace médií v naší zemi změnila. Je třeba co nejdříve přijmout nové zákony o České televizi a Českém rozhlase, které zakotví nový způsob voleb do rad těchto veřejnoprávních médií. Nesmí se opakovat situace, kdy v radách zasedají lidé úkolovaní k rozvracení a poškozování těchto médií místo toho, aby garantovali jejich nezávislost a rozvoj. Je třeba vyřešit financování médií veřejné služby, aby se škrcení jejich financí nemohlo už nikdy stát prostředkem nátlaku k manipulaci obsahu. Je také současně třeba podporovat širokou pluralitu mediální scény. Ve spolupráci s Evropskou komisí, která má podporu plurality jako jeden z cílů, který má na starosti místopředsedkyně EK Věra Jourová, by vláda měla najít způsob, jak finančně podporovat mediální scénu při zachování nezávislosti médií.
Demokratičtí politici, vítězové voleb, by neměli zapomenout na to, že bez nezávislých médií by volby zcela jistě nevyhráli. Pokud se nepodaří širokou mediální scénu udržet, už by to tak příště nemuselo dopadnout. Ale také rovnou upozorňuji, že vítězní politici současně nesmějí být překvapeni tím, že se předmětem kritického zájmu profesionálních novinářů nyní stanou oni.
Protože kritizovat vládu a upozorňovat na její chyby je úkolem svobodných a nezávislých médií.
Autor je předsedou Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu a místopředsedou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
