Tito "vlastenci" chtějí "mír", ale představují si kapitulaci Ukrajiny a rezignaci Západu. FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Populistická a extremistická opozice protestuje proti myšlence, že by Česko mělo vynakládat na pomoc Ukrajině a obranu vyšší částky, než bylo běžné v době čerpání mírové dividendy po studené válce. Podle chcimírů by měly dostat přednost sociální a infrastrukturní výdaje. Svět je však bohužel zařízen tak, že když ve zlomové době šidíme obranný rozpočet, později zaplatíme mnohem více – pokud si ovšem předem nevolíme kapitulaci.
Podle prognóz různých západních zpravodajských služeb má Evropa mezi dvěma až deseti lety na to, aby se připravila k ještě vážnějšímu střetu s Ruskem, než jaký probíhá na území napadené Ukrajiny. To není mnoho času, protože klíčové investice směřující do obranných výrob se projeví přinejmenším s pětiletým zpožděním. Kromě toho pokud nakoupíme zbraně jinde než v Evropě – řekněme v Jižní Koreji – nelze je prostě zavést do výzbroje bez výcviku obsluh a techniků. A kvalitní výcvik lze provést v řádu desítek měsíců, nikoliv za týden.
Nemáme čas dlouhé měsíce diskutovat, zda obranu posílit, nebo nikoli. Na pozadí sílící ruské hrozby Trumpova administrativa bleskovým tempem bourá evropskou bezpečnostní architekturu budovanou po dekády – a je třeba urychleně pracovat na nové.
Že se nastíněná situace nelíbí, je přitom zcela pochopitelné. Téměř každý by raději investoval do zdravotnictví či školství než do nákupu zbraní, případně do vyzbrojování Ukrajiny. Jenže takovou variantu dospělí a zodpovědní lidé bohužel nemají k dispozici. A pokud někdo tvrdí opak, jen ukazuje, že mezi dospělé a zodpovědné lidi nepatří.
Podívejme se na situaci na chvíli z „čistě české“ perspektivy. Kdyby Trumpův nátlak uspěl, Ukrajina byla vojensky ochromena blokádou amerických dodávek a politicky destabilizována vynucenou rezignací Zelenského, po níž by nemohla v rozumném horizontu získat legitimního představitele se srovnatelným mandátem (rozsáhlá území jsou okupována a lidé tam nemohou volit, problémy s hlasováním by čekaly vojáky na frontě, miliony Ukrajinců žijí v zahraničí…), situace by mohla vyústit ve zhroucení a porážku.
V takovém případě bychom museli počítat s tím, že mezi ruskou armádou a slovenskou hranicí už nestojí významnější překážky. A slovenský ministr kolaborace Robert Kaliňák, podobně jako maďarští kolegové, otevřeně řekl, že by se Ficova vláda ruské invazi nebránila.
Železná opona na slovenské hranici?
Státy přímo ohrožené Ruskem postupně budují systémy pohraničního opevnění. Týká se to především baltských zemí a Polska, ale třeba také Finska.
Česká republika má více jak 250 kilometrů dlouhou hranici se Slovenskem. Trumpova hostilita k Ukrajině a Kaliňákovo vyjádření nás staví do situace, kdy hranici s východním sousedem už nemůžeme automaticky považovat za bezpečnou. Buď se teď osamocené Evropě přece jen podaří podpořit ukrajinské obránce tak, aby uhájili svobodu a nezávislost své země a oddělili Fica od Ruska. Nebo v dalším kroku ČR nezbude než opevnit hranici s „ficostánem“. A to by znamenalo mnohem vážnější i finančně náročnější úkol než vše, co se od 24. února 2022 dosud podniklo.
Litevská hranice s Ruskem ovládanou Kaliningradskou oblastí je ve srovnání s česko-slovenskou hranicí zhruba poloviční a částečně ji už kryje starší opevnění, které lze v různé míře dosud využít. Litva nicméně plánuje vynaložit na opevňovací práce až 600 milionů eur. V případě, že bychom chtěli v podobné kvalitě pokrýt hranici s Kaliňákovým Slovenskem, zmíněnou částku je třeba minimálně vynásobit dvěma. Počítejme tedy s 1,2 miliardou eur, neboli při současném kurzu 30 miliardami korun.
Narušené přeshraniční obchodní vazby, ztracené ekonomické příležitosti na fortifikovaném území a další náklady teď vyčíslit nedokážeme, ale zanedbatelné by rozhodně nebyly.
Pozemní síly Armády České republiky mají mít dále podle plánu pro rok 2025 k dispozici celkem 11 842 vojáků. To však znamená, že pokud bychom úplně všechny dostupné vojáky pozemních sil na mírových stavech vyslali bránit hranici se Slovenskem, připadalo by tam 47 vojáků na kilometr potenciální fronty. Počáteční odhady z úplné ruské invaze na Ukrajinu se týkaly relativně úspěšné obrany se zhruba 120 vojáky na kilometr. Avšak my hovoříme ani ne o 40 % tohoto počtu.
Jinými slovy toto jsou čísla, která rozhodně neumožňují ani bránit samotnou ohroženou hranici, natožpak vytvoření operační zálohy. Naprosto by nepostačovala k úspěšné obraně. Pokud bychom pro případ okupace Slovenska chtěli udržet východní hranici bezpečnou, museli bychom provést přinejmenším částečnou mobilizaci. To znamená odvést z ekonomiky další desetitisíce pracovníků a přesměrovat je na aktivity, při nichž budou nezbytně zdroje spotřebovávat, místo aby nějaké vytvářeli. Jestli někdo trpí pocitem, že toho všeho by šlo dosáhnout levněji, než kolik jsme za tři roky zaplatili za pomoc Ukrajině, nevidí věci zrovna nejpřesněji.
Kromě toho nastíněná situace směřuje k odříznutí ČR od některých klíčových zbrojařských a muničních provozů, které byly již od dob 1. čs. republiky cíleně stěhovány z české kotliny na slovenské území. Česká zbrojovka CSG tedy dnes vyrábí dělostřelecké granáty především v továrně ZVS Holding v Dubnici nad Váhom. Jakmile by Ficovi „vlastenci“ provoz bez boje předali Rusům, nebo kdyby prostě jen po vypuknutí bezpečnostní krize v Evropě přerušili dodávky, museli by zásobovači AČR plnit sotva schůdný úkol – shánět na trhu, na němž již před možným vyřazením dubnického závodu existoval silný převis poptávky, dělostřeleckou munici, jejíž cena náhle vystřelí div ne na oběžnou dráhu.
Kdo neživí vlastní armádu, brzy bude platit cizí
Politická a mediální scéna v českém kráteru je ovšem plná „expertů“, kteří obratem vysvětlí, že výše zmíněné (velmi neúplně nastíněné) náklady na obranu jsou přece v každém případě zbytečné. Například Andrej Babiš se hlásí k tezi, že prý Volodymyr Zelenskyj si trváním na obraně Ukrajiny „zahrává se 3. světovou válkou“. „Mír musí být prioritou“, prohlašuje Babiš v okamžiku, kdy Rusko vydává na zbrojení přes 10 % HDP a Čína schválila pro letošní rok nárůst vojenských výdajů o 7,2 %.
„Měli jste na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku,“ hřímal kdysi Winston Churchill na mnichovské appeasery.
Z churchillovského dilematu ovšem pro jedince s žaludkem majitele ANO existuje náramně jednoduchá cesta ven. Když se totiž nepříteli vzdáte bez boje, k válce nedojde. Přinejmenším tedy do té doby, než okupant začne na novém území mobilizovat do dalšího dobyvačného tažení…
Preventivní kapitulace je ve skutečnosti jediné „řešení“ evropské bezpečnostní krize, které chcimíři počínaje profesorem Hořejším a konče soudružkou Konečnou obyvatelům Česka nabízejí.
