ROZHOVOR / Daniel Koštoval, bezpečnostní expert PCTR a bývalý náměstek ministra obrany, vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24 důsledky eskalujícího konfliktu mezi Izraelem a Íránem. „V poměrech Blízkého východu, které jsem již trochu naznačil, Izrael reagovat musel. Je však evidentní, že prozatím ani Írán, ani Izrael nemají zájem na eskalaci do úrovně intenzivní války,“ říká.

Jaká je nyní atmosféra na Blízkém východě vzhledem ke konfliktům, které jsou i na Západě více sledované?

Konflikt na Blízkém východě je pro země Západu, ať jsou to USA, nebo evropské státy, z hlediska strategického významu nejzávažnějším konfliktem. Má totiž potenciál z mocenských, vojenských i náboženských důvodů nabýt globálního rozměru. A je zde i potenciál použití zbraní hromadného ničení. Atmosféra na Blízkém východě tomu odpovídá. Emoce jsou vysoko, stejně jako odhodlanost jednotlivých aktérů jít si za svými cíli. V tomto smyslu lze očekávat pouze pokračování konfliktu.

Otázkou je, nakolik bude intenzivní a masivní z hlediska kvantity, respektive nakolik budou fungovat odstrašovací schopnosti Izraele a Západu. Navíc si musíme uvědomit, že na Blízkém východě, stejně jako třeba v Asii, neexistuje žádný mechanismus pro bezpečnostně-obrannou spolupráci. V tomto ohledu je euroatlantický prostor unikátní. Na Blízkém východě tedy máme jednotlivé státy a maximálně bilaterální spolupráci. Občas se shluknou do koalice více ochotných států. To jsou poměry v Evropě z doby před 2. světovou válkou. 

Proč se Írán rozhodl zaútočit na Izrael právě teď? Byl to opravdu odvetný krok po izraelském úderu na konzulát v Damašku?

Útok Íránu byl jednoznačně reakcí na útok na íránský konzulát v Sýrii. Každé diplomatické zastoupení je územím daného státu. Íránu šlo o čest, princip i předvedení kredibility hráče, který aspiruje na hlavní mocnost v regionu. Zároveň to ukazuje větší sebedůvěru Íránu – poprvé útočil přímo na území Izraele.

Írán je s Izraelem ve válce. Neuznává jeho existenci. Berme to tedy jako probíhájící válku, která nedosáhla úrovně totální války. 

Írán zaútočil přímo, nevyužil k tomu pouze své spojence, proxies, jako to dělá obvykle. Proč?

Útok na íránský konzulát spolu se zabitím sedmi vysoce postavených důstojníků íránských revolučních gard zjevně z pohledu Íránu vyžadoval vysoce viditelnou a politicky významnou reakci. Írán hraje i o poslušnost a disciplinovanost svých spojenců. K tomu potřebuje autoritu. 

Musel Izrael reagovat? Proč?

V poměrech Blízkého východu, které jsem již trochu naznačil, Izrael reagovat musel. Je však evidentní, že prozatím ani Írán, ani Izrael nemají zájem na eskalaci do úrovně intenzivní, pokud ne totální války. Írán dobře ví, že na to zatím není připraven a jeho spojenci a mezinárodněpolitičtí souputníci v boji proti Západu jsou také nyní příliš zaměstnaní.

Izrael potřebuje podporu USA a dalších zemí Západu a u těchto zemí je také v tuto chvíli silný zájem na stabilizaci a neeskalaci situace. Navíc íránský útok Izraeli ukázal, že nutně potřebuje reálnou vojenskou podporu USA a dalších zemí. Bez nich by íránský útok nebyl tak dobře zvládnut.

Jaké má nyní tedy Izrael možnosti?

Izrael nemůže ukázat slabost a nečinnost vůči útokům. Zároveň musí postupovat tak, aby neztratil podporu Západu. 

Mají na to Izrael i Írán kapacity, aby v eskalaci pokračovaly?

Kapacity na eskalaci Írán i Izrael jistě mají. Otázkou je, jakou mají tyto země ekonomickou sílu a výrobní kapacity vést delší válku vysoké intenzity. Domnívám se, že v tuto chvíli malou. Írán má velké limity z hlediska dopadů sankcí – jak pokud jde o technologie, tak pokud jde o výrobní schopnosti. Izrael musí spoléhat na USA, a ty jsou v tuto chvíli zahlcené dalšími horkými i potenciálními konflikty. Navíc je v USA doba předvolební kampaně v prezidentských volbách.

Jak se ke konfliktu postaví ostatní arabské státy? Promění se bezpečnostní situace v regionu?

Situace a poměry v regionu jsou vícevrstevnaté. Střet a dělicí linie mezi jednotlivými státy jsou dány mocenskými ambicemi, náboženskými rozdíly mezi sunnity, šíity a společně vůči křesťanům a v neposlední řadě i etnickými a národnostními rozdíly. Íránci jsou zjednodušeně Peršané, ne Arabové. Navíc Peršané, kteří oblast Blízkého východu dlouho ovládali, největší rozmach Perské říše byl okolo roku 500 před Kristem. A i když se to může zdát jako hluboká historie, tak pro Írán není. Vezmeme-li tyto mocenské cíle, s revolučním přesvědčením ímámů, že šíitský islám je ten pravý, tak trendově jsme na cestě minimálně k dalším pokusům o změnu bezpečnostní situace v regionu. 

V jakém postavení je premiér Benjamin Netanjahu? Má zájem na eskalaci?

Premiér Netanjahu je bojovník a tvrdá hlava. Zároveň politicky hraje zřejmě o všechno. Ale moderující prvky, jak o nich byla řeč, budou hrát prim. Pokud se nestane něco kvalitativně nového.  

Mohl by konflikt s Íránem odvádět pozornost od konfliktu v Pásmu Gazy?

Izrael už v tuto chvíli fyzicky bojuje na několika frontách. Prapůvodcem je však jeden hybatel – konglomerát státních i nestátních aktérů, v jejichž jádru je zásadním způsobem Írán. V tomto smyslu je konflikt s Hamásem v Gaze jen další součástí jednoho komplexního konfliktu na Blízkém východě. Írán se s těmito radikály-teroristy shoduje v tom, že většina obyvatel Izraele je nepůvodních, nepocházejících z regionu, a proto nemají v Palestině – z jejich pohledu – co dělat.  

A jak to vývoj konfliktu v Pásmu Gazy ovlivní? Izrael měl odložit vpád do Rafáhu. Jak by mohl Hamás napětí mezi Izraelem a Íránem využít?

Každý další vstup do aktivit proti Izraeli vytváří jak vojenský, tak ekonomický dodatečný tlak. Každá pauza v boji proti Hamásu v Izraeli snižuje pravděpodobnost, že se Izraeli podaří dosáhnout svých cílů – zničení Hamásu a jeho vojensko-teroristické infrastruktury, alespoň v Gaze. 

A jaký mají vliv na vývoj konfliktu USA, které Izrael varovaly před jeho reakcí?

V tuto chvíli mají USA velké slovo, a to spolu s Francií a Velkou Británií. Bez nich by útok Íránu nebyl tak úspěšně odražen. Útok měl totiž i dosti velkou kvantitativní sílu. 

Jaká je nyní pozice České republiky jako spojence Izraele?

Česká republika podporuje Izrael v jeho právu na sebeobranu. V případě Izraele se prakticky jedná o otázku přežití.

Existují podobnosti mezi válkou na Ukrajině a konfliktem mezi Izraelem a Íránem?

Oba konflikty mají společný základ. Svět se stal multipolárním a každý z pólů usiluje o naplnění svých mocenských zájmů. Póly nejsou stejně velké a silné, to se ale může v čase měnit. Dnes jsme v situaci, kdy si někteří aktéři, kteří mají zájem na potlačování vlivu Západu a jeho politických a ekonomických institucí⁠, řekli, že mají již dostatečnou sílu řešit své zájmy vojenskou cestou.

To, co vidíme, je mizení šedých zón nikoho mezi póly a rýsování ostrých hranic. To platí jak pro konflikt na Ukrajině, tak pro konflikt na Blízkém východě. Z hlediska vlastního vojenského výkonu jistě podobnosti také existují. Nástup dronů a robotických prostředků je novou kvalitou na moderním bojišti, stejně jako schopnost rychlého zpracování velkých objemů dat s využitím umělé inteligence a zvyšování schopností ohledně maximálně možného přehledu o situaci na bojišti.

A bohužel je tu i podobnost v tom, že kdo má jaderné zbraně, má větší možnosti prosazovat své zájmy. V tomto smyslu nelze očekávat, že by Írán nebo KLDR přestaly usilovat o získání efektivních schopností mít jaderné zbraně – taktické i strategické. Proto je důležité, že ČR je kryta deštníkem jaderného odstrašení v rámci NATO.