Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
KOMENTÁŘ / Optimalizace řídicích struktur, stabilizace personálu, efektivní rozdělení financí a odlehčení policistům od nadbytečných činností – to jsou hlavní výzvy, které je třeba řešit, aby česká policie dokázala čelit současným i budoucím výzvám. Zatímco pocit bezpečí v naší zemi zůstává relativně stabilní, klíčem k udržení tohoto stavu je dlouhodobé plánování, předvídatelné financování a legislativní změny, které by zajistily, že policie nebude zatěžována agendami nesouvisejícími s její primární rolí – ochranou bezpečnosti občanů.
Moje zmínka o tom, že je potřeba analyzovat a najít odvahu k optimalizaci řídicích a štábních struktur u policie, není o zpochybňování skutečně potřebného řízení policie a vím, že škrty plukovnických míst zcela jistě nejsou všelékem na současnou situaci. Ale od zefektivnění struktury bychom měli začít a pak si v dalších ohledech nalijme čistého vína a přiznejme si, že je to o dostatku peněz. Ovšem těch, které musíme umět nejen efektivně plánovat, ale hlavně správně směrovat do rozvoje policie i ostatních bezpečnostních sborů.
Základem je stabilizace a pro ni nezbytné předvídatelné finanční ohodnocení policistů v odůvodnitelné hierarchii, která pak vytváří efektivní diferencovaný systém. Důležitý je v tomto ohledu i kariérní, respektive odborný růst jednotlivých policistů či příslušníků dalších bezpečnostních sborů. Rozumím tomu, že zejména pro odpovědné osoby uvnitř bezpečnostního sboru je frustrující neustále donekonečna vysvětlovat jakékoliv vládě, že stabilizovat a rozvíjet bezpečnostní sbory s opakovanými deficitními rozpočty nelze. Pokud nemáme odpovídající finance na provoz policie, na bezpečnostní investice anebo finance pro občanské zaměstnance, pak můžeme jen trpně přihlížet například tomu, že nepolicejní činnosti, které by měli vykonávat tito zaměstnanci, nakonec dělají policisté.
A přestože se v naší zemi prozatím pocit bezpečí ještě nezhoršil, je třeba právě nyní investovat i do vnitřní bezpečnosti, abychom nebyli zaskočeni, až případně k nějaké změně dojde. Kromě optimalizace a dlouhodobého plánování systémového financování, které rozpočtově dodržíme, je nezbytné i odstranění zátěže policie. Je toho mnoho – spisová služba, správní přestupková řízení, servis pro různé dožadující se složky státu bez přímé vazby na bezpečnost, asistenční součinnostní kontroly, policejní pošťáctví, servis pro pojišťovny apod. K tomu potřebujeme řadu legislativně ukotvených kompetenčních změn. Proto bez ohledu na délku legislativního procesu stanovme ještě v tomto volebním období harmonogram potřebných změn zákonů a alespoň s některými záměry vládních návrhů začněme.
Také najděme odvahu zastřešenou odpovědností ministerstva vnitra ke změně v přístupu a myšlení při naplňování dosavadních kompetencí ve stávající právní úpravě pro fungování policie. Přespříliš rozsáhlý výklad zákonů znamená v rámci policejní práce dělat řadu nadbytečných věcí. Nemůžeme dělat všechno možné okolo a pak nemít prostředky na to podstatné. Bezpečnost nás vždy bude něco stát, tak ať nevyhazujeme peníze zbytečně!
Současně je třeba si také uvědomit, že stejně tak jako jsme systémově zařadili do rozpočtu předvídatelné náklady na vnější bezpečnost (armádu), měli bychom mít takto v rozpočtu zakotvený i předvídatelný objem prostředků na vnitřní bezpečnost. Ta souvisí nejen s platy příslušníků bezpečnostních sborů, ale také s odpovídajícím materiálovým a technologickým zázemím, průběžným odborným vzděláváním apod. Není možné, aby úroveň toho všeho závisela stále dokola na tom, kdo si co zrovna dokáže nebo nedokáže u jakékoliv vlády nebo ministra vyhádat.
Mluvím o tom na různých úrovních už hodně dlouho. Uvědomuji si, že to není černobílé, ale je potřeba začít diskutovat o tom, jakou policii chceme mít, co od ní budeme chtít a jaké podmínky pro její činnost vytvoříme.
Autor je senátor za ODS a bývalý policejní prezident.
