Nikomu, kdo v posledních pár měsících sledoval evropskou politiku, nemohla uniknout nápadná snaha francouzského prezidenta Emmanuela Macrona zapsat se do dějin jako velký státník a mírotvorce.  Jeho dosavadní pokusy o dosažení míru na Ukrajině však skončily nejen neúspěchem, ale především naprostým zostuzením.

Zatím se francouzský prezident předvedl spíše jako zoufalý telefonista neustále se snažící dovolat Putinovi, který ho nebere vůbec vážně. Naposledy vzbudil nevoli svým pár dní starým prohlášením, že je třeba dát Rusku bezpečnostní záruky.

Dále čtěte

Boj o hlasy radikálů z Václaváku. Okamura soupeří s Babišem, kdo je větší vlastenec

Prezidentská kampaň dostává novou dimenzi. Tomio Okamura se stále ostřeji vymezuje proti Andreji Babišovi. Staví ho na roveň Fialovy vlády,…

Fiasko a ponížení

Za připomenutí stojí, že snahu zasloužit se o mír projevoval francouzský prezident už před ruskou invazí na Ukrajinu. Mimochodem, i tehdy mluvil Emmanuel Macron o bezpečnostních zárukách. Na začátku února oznámil, že obdržel od Putina příslib, že ve sporu Moskvy a Západu ohledně Ukrajiny nebude následovat „zhoršení nebo vyostření.“

Sebevědomě také prohlásil, že tím splnil svůj cíl zabránit další eskalaci situace a dát prostor novým vyhlídkám. Co následovalo, není třeba připomínat. Za pár dní přišlo kruté vystřízlivění.

Vcelku předvídatelně pak bohužel i další Macronovy pokusy přimět Putina k jednání vyšly naprázdno. Sklidil za ně kritiku a posměch za to, že se coby představitel jedné z nejvýznamnějších evropských zemí nechává od Putina ponižovat. V této souvislosti musel znít velmi groteskně Macronův červnový výrok, že Západ „by neměl ponižovat Rusko.“

Bezpečnostní záruky Rusku. Proč ne?  

Ani jeho poslední prohlášení k možnému jednání o míru se nesetkalo s příznivou odezvou.  V rozhovoru s francouzskou televizí TF1 naznačil, že v rámci budoucích jednání o ukončení války na Ukrajině bude potřeba dát Rusku bezpečnostní záruky.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

„Jedním ze základních bodů, kterými se musíme zabývat, je – jak Putin vždy říkal – strach, že NATO přijde přímo k jeho dveřím, a také rozmístěním raket, které by mohly ohrozit Rusko.“ Od samotné Ukrajiny či zemí bezprostředně ohrožených Ruskem se příznivé reakce pochopitelně nedočkal. Jejich odpověď asi nikoho nepřekvapila. Podle Ukrajiny i pobaltských zemí by to mělo být samotné Rusko, které by se mělo po ukončení invaze zaručit Evropě.

Když prezident Macron říká, že Západ by měl poskytnout Rusku bezpečnostní záruky, dávalo by to smysl pouze v případě, že bychom se inspirovali Budapešťským memorandem z roku 1994, od jehož podepsání uplynulo 5. prosince už 28 let.

Ať se Rusko zbaví svých jaderných zbraní

Ukrajina tehdy slíbila vzdát se svého jaderného arzenálu a výměnou za to se tři státy (USA, Velká Británie a Rusko) zavázaly respektovat ukrajinskou nezávislost a hranice Ukrajiny, zdržet se použití síly proti Ukrajině a také zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině.

Mohl by se připravit podobný dokument, který bychom také mohli nazvat memorandem. Po stažení z Ukrajiny by se Rusko podobně jako Ukrajina v roce 1994 zavázalo zbavit všech svých jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Ukrajiny a zemí NATO. Takhle to ale Emmanuel Macron nemyslel, nebo snad ano?

Autor je europoslanec za KDU-ČSL.