„Putin poté, co zhltl Krym, pokračoval v uskutečňování svého snu o rozbití Evropské unie, založené na principech (mír, právní stát, rovnoprávnost žen a mužů, respektování menšin), které odjakživa nenávidí. Hrál si na toreadora a vrhal k našim hranicím svoje banderily, aby zjistil, jakou dávku nepřijatelnosti ještě budeme ochotní akceptovat. Princezna Evropa, podle mytologie unesená býkem, se ale sama chovala jako slepý býk, jako zvíře vydané na smrt, které při každém zásahu kopím jen sklání hlavu.“ (Bernard-Henri Lévy: Virus, ze kterého šílíme, 2020)                                     

Připomeňme si znovu: renomovaný český znalec historie ještě několik dní před ruským vpádem na Ukrajinu soudil, že pravděpodobnost ruského ozbrojeného tažení přes ukrajinskou hranici „rovná se několika desítkám promile“ (a jeho slova vzápětí potvrdil v Lidovkách i jiný znalec, skvělý komentátor Českého rozhlasu a překladatel z ruštiny, na jehož soudy se bylo možné dosud vždy spolehnout).

Dále čtěte

Bezletová zóna nad Ukrajinou už nemůže být tabu. Řešení existuje

Rusové kupí chyby. Útok na jadernou elektrárnu byla jedna z nich. Kreml, který evidentně není schopen zvrátit průběh války tak,…

Nezáleží teď na tom, že tím historikem byl Jan Rychlík a tím komentátorem Libor Dvořák. Ani na tom, že Bidenovi zpravodajci i četná americká média avizovali naopak vysokou pravděpodobnost ruské agrese týdny a měsíce před invazí (byť byla Putinem do poslední minuty goebbelsovsky popíraná). Zbodnout čili mýlit se je lidské a v tomto případě se zbodl téměř celý svět, bohužel politology a experty na Rusko nevyjímaje. Problém je ještě v něčem jiném.

Nesnesitelná lehkost čísel

Jde o „nesnesitelnou lehkost“ podobných soudů, jestliže jsou zdánlivě exaktně vyfutrované čísly. Ať už absurdně zveličovanými („sto“, jindy „tisíc plus jeden“) nebo stejně absurdně, byť zdánlivě vědecky umenšovanými („setiny promile“, „miliontiny vteřiny“).

Eskamotérství s čísly, procenty, grafy, tabulkami a prognózami vypadá pro publikum věrohodně, dodává i čiročirému tlachu pečeť jisté exaktnosti. Před třiatřiceti lety na Letné jsme ostatně takovýmto věrohodně vypadajícím cifrám všichni – včetně mě – nadšeně tleskali, když je spatra pronášel před půl milionem posluchačů jistý tenkrát ještě vtipný prognostik.

Teprve později Miloš Zeman sám přiznal, že si kompletně všechny ty cifry, procenta a žebříčky úspěšnosti států tehdy na tribuně vymýšlel. Věděl, že eskamotér s čísly, jímž vždy byl a je, nemusí nic dokládat, u nadměrných plusových či minusových čísel by to po něm chtěl leda blázen. Jde o nekontrolovatelnou, a proto tolik oblíbenou mediální figuru, jež předstírá vědeckost i tam, kde je prázdno, vratko a nevědomo: vždyť lze libovolně u takových zaručených prognóz nahradit setiny promile tisícinami, nebo naopak desetinami a promile zaměnit na procenta (a naopak) – a na daném tvrzení se nemusí nic měnit.

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem už někdy před půlstoletím četl podobné zaručeně exaktní výpočty u tvrzení, že pravděpodobnost jaderných havárií u reaktorů černobylského typu byla před výbuchem Mezinárodní atomovou agenturou ohodnocena v řádu desetin promile.

A z úplně jiného soudku – žádná, opakuji žádná z exaktně se tvářících agentur pro výzkum veřejného mínění, stejně tak jako cinknutých sázkových kanceláří, loni ani přibližně nepředpověděla, že v parlamentních volbách zvítězí uskupení, jež poté zvítězilo. (Favoritem všech bez výjimky byl Andrej Babiš, lišily se jen v odhadu, kdo a s jakým odstupem jej bude následovat: zbodly se kompletně všechny.). Znovu pak musíme docenit nadčasovou pravdivost zdánlivě paradoxního Churchillova výroku, že nevěří žádným průzkumům kromě těch, které si sám zfalšuje.

Dále čtěte

Jak svrhnout Putina? Nadějí na konec války Ruska proti Ukrajině je jedině převrat v Kremlu

Krátce před novou ruskou invazí na Ukrajinu proběhly občanské nepokoje v Kazachstánu. Nelze říci, že by šlo o nepokoje jaksi…

Jasná trajektorie

Je trapné vymlouvat se dodatečně na to, že „tohle jsme nečekali“, „to nás všechny překvapilo“ či „neumím si vysvětlit náhlou změnu Putinova chování“, když to, co se teď na Ukrajině děje, je jen logickým, konsekventním domýšlením toho, co mohl každý průměrně gramotný občan přečíst z Putinových činů už dvacet let (psal jsem o tom x-krát a marně, prakticky po celé minulé dvacetiletí jsem byl podle různých expertů „jednostranně zaujatý“, trpím „protiruskou fóbií“ atd.). Trajektorie byla přitom jasná.

Přinejmenším od chvíle, kdy Vladimir Adolfovič začal páchat teroristické činy nejen proti vlastnímu obyvatelstvu a odpravoval jednoho nepohodlného novináře či politického konkurenta za druhým a sestřeloval cizí civilní letadla, ale řádil i na území jiných svrchovaných států. A kdy začal reálně měnit mapu Evropy i světa. Kdy barbarsky likvidoval čečenský Groznyj, pomohl před jistým koncem spřízněnému masovému vrahovi Asadovi a tím si zajistil dalšího vazala, tentokrát v Sýrii. Kdy napadl a poté urval kus Gruzie, vytvářel po hitlerovsku vazalské satelity od Jižní Osetie a Abcházie po samozvané pseudoútvary na úkor Moldavska (Podněstří) a Ukrajiny (Donbas, Krym).

Kdo to přečíst chtěl, ten to dávno věděl, a kdo to přečíst nechtěl ani tehdy (třeba proto, že by mu to kazilo nemravný byznys s masovým vrahem a přidělávalo zbytečné komplikace), nepřečte smysl jeho činů ani dnes. A ač mu celých dvacet let servilně dělali středoevropské užitečné idioty, teď kňourají, že to „nechápou“ (naši, dle Alexeje Kelina, „pidiputinové“ Klaus a Zeman s jeho malým ruským Kremlem na Hradě, v čele s proruskou gorilou Nejedlým).

Ti nepoučitelní se dokonce v okamžiku pro Ukrajinu nejtěžším uchýlí k urážlivým plivancům na adresu nejstatečnějšího bojovníka za nezávislou Evropu od druhé světové války. Podle pana Křečka se od Volodymyra Zelenského, pro něhož prý děláme už tak maximum na úkor vlastních občanů, nenecháme urážet! Kdyby tento čistý extrakt obludného klausovského egoismu řekl nějaký extremista z Parlamentních listů nebo z Haló novin, je to jen věc jeho názoru, jeho ostudy a kolosálního ztrapnění. Že to řekl ochránce lidských práv, přestože to později sám smazal, je na okamžitou rezignaci. Doufejme, že do doby, než tato stať vyjde, už bude má výzva anachronismem.

Dále čtěte

TGM a Evropa: Jak Masaryk přemýšlel o evropské integraci a varoval před „pěstním právem“

„Zlé je v politice, že lidé nemají trpělivosti. Ta netrpělivost! Vezměte například londýnskou, ženevskou a jiné konference. Není to hned…

Dějinné paralely

Nyní už běžně přijímané srovnání Putina s Hitlerem a dalšími válečnými zločinci bohužel v hlavních rysech sedí (snad až na to, že je-li Putin führerem 21. století, pak nutno hned dodat, že je to Hitler, který má atomovou bombu: nástroj schopný zničit náš svět, což Hitler naštěstí neměl). Co ale sedí stoprocentně, je obecný model chování demokratického světa vůči diktátorům, kteří vždy dělali a budou dělat jen to, co jim sami dovolíme.

V říjnu 1935 provedl Benito Mussolini „speciální operaci“ v Etiopii. Bosí Habešané se proti nevyprovokované agresi postavili, a ačkoli neměli proti tankům nejmenší šanci, bránili své domovy přes půl roku. Mezitím se sešla Společnost národů v Ženevě, jíž byla Etiopie právoplatným členem, operaci slovně odsoudila, vojensky ale odmítla zasáhnout, jenom zavedla vůči fašistické Itálii hospodářské sankce – ty pak postupně, když se s agresí v podstatě smiřovala, změkčovala, takže v květnu 1936 se v dobyté Addis Abebě italský král Viktor Emanuel mohl stát novým habešským císařem.

A pár měsíců předtím, 7. března 1936, roztrhalo hitlerovské Německo všechny platné smlouvy, na nichž stálo evropské poválečné uspořádání, a vojensky vstoupilo do mezinárodně garantovaného demilitarizovaného pásma v Porýní. Hitler prožil, jak sám později přiznal, bezesnou noc, protože kdyby se hlavní evropské mocnosti Francie a Velká Británie rozhodly proti němu vojensky zasáhnout, tak v té době ještě chatrně vyzbrojené německé vojsko by musely se svou více než desetinásobnou převahou za pár hodin zlikvidovat a Hitler by utrpěl drtivou porážku daleko dřív, než by začal válčit.

Tehdy byl ještě čas to udělat s mnohonásobně menšími ztrátami než později. Byl to jeden z mnoha jeho testů připravenosti Spojenců k válce – a Evropa totálně propadla. Podobně jako dnes propadá při Putinových testech připravenosti našeho Západu od Sýrie po nynější Ukrajinu.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Přinášíme portrét Zelenského. Lídra, který čelí brutální agresi Ruska

Ve čtvrtek vychází další číslo Týdeníku FORUM, které je z velké většiny věnováno agresivnímu napadení Ukrajiny Ruskou federací. Přinášíme unikátní…

Chápu, že náš Západ nechce riskovat jaderný konflikt. Ale nechat se vydírat touto zatím spíš psychologickou hrozbou nemůže donekonečna. Někde musí být hranice a střílení do civilistů včetně dětí, srovnávání historických evropských měst se zemí, bombardování jaderné elektrárny a stupňující se humanitární katastrofa tou hranicí, obávám se, dávno měla být.

Vymlouvat se na čistě obranný statut Severoatlantické aliance neobstojí: zejména ne pro ty, kdo pamatují letecké údery NATO koncem devadesátých let v bývalé Jugoslávii – také v nouzi nejvyšší, aby zastavily humanitární katastrofu. Žádné sankce jednou rozjeté masové vraždění nezastaví, pokud nejsou doprovázeny alespoň symbolickými vojenskými akcemi, třeba jen zatím omezenou vzdušnou ochranou humanitárních koridorů. Jinak se už nenávratně ocitáme na trajektorii z roku 1936…

Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc., je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, přednáší o divadle, filosofii a médiích na FF UK.