Úřadování prezidenta Trumpa skončilo ostudně. To by ale nemělo zastínit skutečnost, že některé kroky jeho administrativy v zahraniční politice byly pozitivní. Mezi ně patří jistě i vztah k Tchaj-wanu. Prezident Trump pogratuloval telefonicky ke zvolení tchajwanské prezidentce, což byl první přímý rozhovor nejvyšších představitelů obou zemí od roku 1979. Podpora demokratické vládě v Tchaj-peji, jež je pod čím dál větším tlakem komunistů z Pekingu, byla více než symbolická. Nový prezident Biden během své inaugurace učinil gesto, které silně naznačuje, že v této politice hodlá pokračovat. 

„Velvyslankyně“ na inauguraci

Spojené státy od roku 1979 jako legitimní vládu Číny uznávají tu v Pekingu. S Tchaj-wanem je ovšem pojí i tak velice silné vazby a ve Washingtonu sídlí oficiální kulturní a obchodní zastoupení Čínské republiky. To vede Bi-khim Hsiao, která byla jako první zástupkyně ostrova od amerického uznání Pekingu pozvána na inauguraci nového prezidenta.

Silnější signál soudruhům v Pekingu nastupující prezident poslat nemohl. Ti totiž zuřivě protestují proti jakýmkoliv významným kontaktům, byť se představitelé USA důsledně drží pravidla neoznačovat Tchaj-wan za samostatný stát. S tím máme konec konců zkušenosti i u nás. Podobně štěkali například, když v srpnu ostrov navštívil americký ministr zdravotnictví Alex Azar.

Zákon o cestách mezi Tchaj-wanem a USA

V roce 2018 prošel americkým Kongresem jednohlasně zákon upravující pravidla pro státní návštěvy amerických představitelů na Tchaj-wanu a obráceně. I když vzhledem k jednoznačné podpoře zákonodárců obou stran nikdo nečekal, že by snad nastupující prezident tuto legislativu chtěl zrušit, ale přesto se spekulovalo, že nebude chtít Peking „provokovat“. To se teď naštěstí nepotvrdilo.

Je zřejmé, že politika zadržování Číny je pevnou součástí americké zahraniční politiky, na níž se obě strany shodnou. Byť srovnávat soupeření s Čínou se studenou válkou mezi USA a SSSR není přesné, tak asertivní postup vůči čím dál agresivnějším krokům Pekingu je jakýmsi novým studenoválečným konsenzem. Komunistická Čína může těžko doufat, že v dohledné době přijde s nějakou novou administrativou změna. I to je důležité poselství.

Slibům Pekingu už Tchajwanci nevěří

Podpora Spojených států je pro vládu v Tchaj-peji klíčová. Po brutálním potlačení prodemokratických protestů v Hongkongu, které vyvolalo naprosto zjevné porušení principu jedna země dva systémy, na Tchaj-wanu výrazně vzrostla podpora vyhlášení nezávislosti ostrova. Doteď totiž Čínská republika oficiálně vystupovala jako legitimní vláda celé Číny a preferovala postupné mírové sjednocení.

Především mladí, kteří v drtivé většině volili stávající prezidentku prosazující nezávislost, možnosti dohody, kterou by Peking dodržoval, nevěří. To vede k rostoucímu tlaku komunistů, kteří v okolí ostrova pořádají čím dál častější vojenská cvičení. Právě americké bezpečnostní záruky umožňují Tchaj-peji tento rostoucí tlak ustát.

Trans-pacifické partnerství 

Zatímco v bezpečnostní oblasti by nový prezident měl pokračovat ve stopách odcházející administrativy, v otázce ekonomické spolupráce a obchodu by naopak bylo nejlépe, kdyby Trumpův kupecký náhled na mezinárodní obchod opět nahradila důvěra v sílu spolupráce a volného obchodu.

Když nastupoval prezident Trump, zrušil americké přistoupení k již dojednané obchodní dohodě známé pod zkratkou TPP. Ta měla snížit celní i jiné bariéry volnému toku zboží mezi signatáři, k nimž patřily mimo jiné Austrálie, Japonsko, Malajsie a Vietnam. Tchaj-wan dal najevo zájem v roce 2013. Pokud by se dohodu podařilo obnovit, mohlo by to snížit ekonomickou závislost těchto států na Pekingu, která se za poslední čtyři roky významně prohloubila.

Síla spojenectví

Bidenem navržený ministr zahraničí Anthony Blinken se už veřejně vyjádřil, že souhlasí s tvrdým přístupem vůči Pekingu a věří, že taková politika bude mít podporu obou stran. Spolupráci s republikány na tomto poli vítá. Jednota v této klíčové otázce je velice potřebná a je dobře, že si to nastupující administrativa uvědomuje a chce podle toho jednat.

Zároveň Blinken opakuje, že si přeje, aby spolu s Amerikou rostoucí čínské agresivitě čelila široká koalice partnerů. Vytvořit takovou koalici bude ale velice obtížné. Jednak zatím státy, které by do takové koalice mohly patřit, krom obav z Pekingu mnoho nespojuje. Zároveň je komunistická Čína pevnou součástí mezinárodního obchodního systému a svou ekonomickou moc ráda využívá, což by mohla dosvědčit Austrálie.

Obchodní dohoda posilující ekonomické vztahy napříč Tichomořím je tak logickou odpovědí. Vyjednat ji bude ovšem dost obtížné a ještě obtížnější pak bude na jejích základech vystavět pevnou alianci států se společnými zájmy. Lze ale přinejmenším doufat, že právě tímto směrem Bidenova administrativa vykročí.