Nastupující americký prezident Joe Biden postupně formuje svůj kabinet a pro progresivní křídlo demokratické strany jde zatím o zklamání. Pro levicové demokraty se zatím místo nenašlo a asi největší ranou byla nominace Janet Yellenové na post ministryně financí. Progresivisté totiž doufali, že tou by se mohla stát Elizabeth Warrenová. Teď ale přichází protiútok z jejich strany a nemíří na Yellenovou. Biden tak čelí první vážné rebelii mezi demokraty. Způsob, jak se jí postaví, a zda obstojí, napoví, jak pevná bude jeho středová pozice v příští čtyřech letech.

Nesporná odbornice

Navzdory občasnému brblání levicoví demokraté na Janet Yellenovou přímo nezaútočili. Je pro to několik důvodů. Za prvé je to žena a byla by první ministryní financí v dějinách Spojených států. Zároveň je nesporně v oboru vzdělaná odbornice, která ekonomii přednášela 20 let na vysoké škole a byla předsedkyní rady guvernérů Federálního rezervního systému (FED), americké obdoby centrální banky.

Na sklonku 90. let také pracovala jako členka ekonomického poradního sboru prezidenta Billa Clintona. Je sice přesvědčenou keynesiánkou, ale nezastává žádné vyhraněně levicové pozice. V roce 2010 dokonce získala cenu Adama Smithe udělovanou Národní asociací pro aplikovanou ekonomii. Tu získali v minulosti například i Milton Friedman či Václav Klaus, ten za pojednání o ekonomické transformaci.

Nepřítel číhá ve středu

Cílem levicové ofenzivy proti Bidenovi se tak stal Bruce Reed, jeho dlouholetý spolupracovník a bývalý šéf Bidenovy viceprezidentské kanceláře. Ten by se měl stát šéfem Úřadu pro administrativu a rozpočet, který většinou velké vášně nevzbuzuje. Trnem v oku je proto, že v minulosti podporoval škrty v sociálních programech.

Tedy přesněji řečeno předsedal nadstranické komisi pro fiskální zodpovědnost ustavené Barackem Obamou. Jejím úkolem bylo dát prezidentovi doporučení, jak snížit deficity po extrémním zadlužení způsobeném stimulací ekonomiky po krizi z let 2008–2009. Ty pak skutečně během čtyř let klesly z více než 8 % HDP v roce 2011 na méně než 2,5 % v roce 2015.

Jestřáb ve věci deficitu

Jenže právě v tom je kámen úrazu. Doporučení obsahovalo i škrty v sociálních programech, což u nadstranické komise příliš nepřekvapí. Pro levicové křídlo demokratů, za nějž se hlasitě ozvala Alexandria Ocasio-Cortezová, je to ale kardinální hřích, a naopak schodky nejsou vůbec žádný problém. Reed je tak podle Cortézové „jestřábem ve věci deficitu“, ať to znamená cokoliv.

Progresivisté prohlašují, že šéfem úřadu by se měl stát někdo, kdo na první místo bude stavět pracující Američany, a ne zástupce Wall Streetu strašící nebezpečím schodků. Neideologický odborník, který navíc prokázal schopnost spolupráce s republikány, se do světa radikálních reforem levicového křídla nehodí.

Biden musí trvat na svém

Pro nastávajícího prezidenta bude důležité tlak této hlasité menšiny ustát a na své nominaci trvat. Čtveřice progresivních zástupkyň ve sněmovně podepsala petici organizovanou politickým výborem Justice Democrats (Demokraté spravedlnosti), která Bidena vyzývá, aby Reedovu nominaci stáhl. Existují dva dobré důvody, aby to nedělal.

Prvním je fakt, že politická síla levicového křídla je sice významná, ale naprosto nedostatečná pro vítězství ve všeobecných volbách. Všichni kandidáti podpoření v roce 2020 Demokraty spravedlnosti kandidovali v bezpečně demokratických obvodech. Jejich úspěchy nezvyšují celkový potenciál demokratů vyhrávat volby, ale jen a výhradně jejich vlastní vliv uvnitř strany.

Druhým je pak skutečnost, že Spojené státy budou kvůli kombinaci nezodpovědné rozpočtové politiky republikánské administrativy a koronavirové krize čelit v mírové době bezprecedentním schodkům. Už ve fiskálním roce 2019 se deficit vyšplhal k 5 % HDP a v tomto roce má být kvůli propadům příjmů a stimulačním balíčkům dokonce někde okolo 17 %.

O duši strany i stabilitu země

Souboj o Bruce Reeda je tak vlastně zápasem o duši demokratické strany a fiskální stabilitu USA. Pokud Biden ustoupí, pak se z racionálních keynesiánců vnímajících ekonomickou situaci realisticky mohou demokraté proměnit na realitu popírající zastánce politiky stylu „zdroje tu jsou“. Spojené státy přitom nutně potřebují, aby zůstali tím prvním.

Zároveň ale bude potřeba i spolupráce republikánů. Je jasné, že ohromná sekera v rozpočtu nepůjde vyřešit bez kompromisů a současně prováděných škrtů či alespoň zmrazení některých výdajů a zvyšování daní. Taková politika nebude populární u voličů ani na jedné straně, ale je nutné ji provést. Teď musí nejprve Biden a demokraté osvědčit, že budou ochotni ji navrhnout. Pak bude řada na republikánech, hlavně těch blízko středu, aby racionální snahu o stabilizaci rozpočtu podpořili.