Sněmovna reprezentantů schválila v pátek trochu překvapivě balíček investic do infrastruktury, který předtím prošel hladce senátem i se slušnou podporou republikánských senátorů a senátorek. Ještě ve čtvrtek se přitom spekulovalo, že předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová hlasování odloží, protože nebude mít na schválení zákona dost hlasů. Členové levicové frakce demokratů totiž chtěli zároveň schválit i ambicióznější balíček opatření, který by měl ale minimální šanci projít senátem. Zároveň nebylo jasné, zda si s poměrně těsnou většinou ve sněmovně demokraté mohou dovolit několik hlasů z vlastních řad obětovat. Nakonec jim vypomohlo 13 republikánských zákonodárců. Jde možná o nejdůležitější zákon za poslední dvě dekády, který prošel nadstranickou většinou.
Zákon o masivních investicích tak čeká už jen na podpis prezidenta Bidena. Bylo by velikým překvapením, kdyby jej odmítl připojit. I když původně navrhované změny měly mít dalekosáhlejší dopad, i kompromisní verze pořád vyčleňuje značné částky na Bidenovy priority. Mezi ně patří třeba 7,5 miliardy dolarů na elektrifikaci vozidel ve státních a federálních flotilách. Stejná částka pak půjde do výstavby nabíjecích stanic a infrastruktury. Investice do elektrické rozvodné sítě a obnovitelných zdrojů energie ve výši 65 miliard dolarů jsou také menší, než byl původní záměr demokratů, přesto jde ale o bezprecedentní federální úsilí napřené tímto směrem.
Zákon navíc vyčleňuje stovky miliard na obnovu a opravy silniční, dálniční i železniční sítě a také peníze na zavedení vysokorychlostního internetu do odlehlejších oblastí. Všechny tyto investice byly už zoufale potřeba a mluví se o nich už dlouho. Biden si tak může připsat úspěch, že je prvním prezidentem, kterému se podařilo je skutečně prosadit. V době, kdy jeho obliba klesá, je to vzpruha, kterou potřeboval.
Efekt voleb
Mnozí demokraté ještě na počátku tohoto týdne tvrdili, že bez schválení rozsáhlejšího balíčku pro kompromisní návrh hlasovat nebudou. Požadovali prosazení rozsáhlých výdajů v sociální oblasti, týkajících se především rodičovské dovolené a podpory rodin obecně. Peníze na tyto programy měla přinést zvláštní milionářská daň. Teď ovšem většina ustoupila a proti nakonec hlasovala jen šestice demokratů. K této skupině patří i nejvýraznější tváře progresivního křídla – Alexandria Ocasio-Cortezová, Ilhan Omarová a Rashida Tlaibová.
Některé další levicové demokraty možná i trochu vyděsily výsledky voleb ve Virginii a New Jersey. I kdyby si je nevzali k srdci jako varování, že voliči vysoce progresivní politiku většinově nechtějí, nejspíš si minimálně uvědomili, že za rok mohou o většinu ve sněmovně docela dobře přijít. Voliči navíc neschopnost cokoliv prosadit logicky vyčítají právě té straně, která vládne. Demokraté tak legislativní úspěch potřebovali víc než republikáni.
Návrat konsensu s otazníkem
Krom progresivního křídla demokratů se ovšem mezi poražené může počítat i část republikánů věrná bývalému prezidentovi. Ten už v srpnu, kdy balíček procházel senátem, označoval všechny republikány, kteří pro něj chtěli hlasovat, za zrádce. Když se nepovedlo zastavit jej v senátu, doufali republikáni, že díky nejednotnosti demokratů nebude problém zablokovat jeho přijetí sněmovnou. To, že nakonec zákon prošel, je jistě úspěchem Bidenovy snahy o kompromis.
Zda ovšem tento úspěch bude základem pro trvalejší spolupráci, se teprve ukáže. Bylo by jedině dobře, kdyby se obě strany dokázaly vrátit ke schopnosti dosáhnout kompromisu. Americký systém je postaven tak, že bez něj funguje jen těžko. Od 80. let se na většinu v obou komorách Kongresu mohl spolehnout déle než dva roky jeden jediný prezident. Byl jím George Bush mladší. Ronald Reagan všechny své reformy prosadil s pomocí demokratů, protože za jeho vlády neměli republikáni většinu ve sněmovně nikdy.
Joe Biden dokázal, že umí republikány ke spolupráci přesvědčit. Schválení infrastrukturního balíčku je bez přehánění největším úspěchem v posledních minimálně 12 letech, a to především právě proto, jak se jej podařilo prosadit. Zároveň ovšem prezident kvůli němu ztratil politický kapitál u nejprogresivnějších demokratů. Snaha vyvážit nadstranický přístup a stranickou jednotu bude jako chůze po laně. Jak se Biden zapíše do dějin, bude záviset na tom, jak obratně ji zvládne.