Po několika dnech dramatických a tragických záběrů z Afghánistánu, odkud se desítky tisíc lidí snaží uprchnout tak zoufale, že se někteří přivazují ke startujícím letadlům, přerušil americký prezident Joe Biden svou dovolenou a promluvil k národu. Ve svém projevu řekl, že ho rychlost pádu centrální vlády sice překvapila, ale že si za rozhodnutím odejít stojí. Zároveň prohlásil, že USA v Afghánistánu splnily úkol, který tam měly.
Když chybí vůle
Prezident Biden má bezpochyby pravdu, že Spojené státy nemohou donekonečna udržovat při životě režim, který se vlastně sám ani bránit nechce. Také je nepopiratelné, že USA do vybudování afghánských ozbrojených sil investovaly nemalé prostředky. Nicméně faktem je, že tento projekt prostě selhal.
Tvrdé boje z května a první poloviny června se změnily v naprostou kapitulaci. Afghánští političtí vůdci prchali ze země a armáda přestala bojovat. Tálibán obsadil Kábul úplně bez boje. Biden podotkl, že USA nemohly suplovat vůli bojovat. S tím se dá částečně souhlasit, ale pak je logická otázka, jaký mělo takové počínání od začátku smysl.
Splněné cíle s otazníkem
Americký prezident také řekl, že Spojené státy nikdy v Afghánistánu neusilovaly o šíření demokracie a vybudování stabilního státního prostředí. Podle něj byl úkolem americké armády čistě boj proti al-Kájdě a snaha zajistit, aby Afghánistán nebyl centrem mezinárodního terorismu. To je ovšem pravda jen částečně.
Takové cíle Američané skutečně deklarovali, ale zároveň byl přijímán fakt, že bez stabilního zřízení se situace v Afghánistánu může snadno vrátit před rok 2001. Prezident Biden tvrdí, že Spojené státy mají možnost proti terorismu zasahovat tak, jako třeba v Sýrii a v dalších zemích Blízkého východu. To znamená s pomocí letadel, dronů a elitních jednotek a bez stálé vojenské přítomnosti. To je sice pravda, ale nutnost takových zásahů podtrhuje neúspěch mise v Afghánistánu.
Nebyla (přijatelná) alternativa
Prezident Američanům připomněl, že pokud by nedodržel Trumpem dojednanou dohodu o stahování, pak by musel nutně sáhnout k navýšení počtu amerických vojáků. V Afghánistánu jich bylo jen něco málo přes dva tisíce. Do května se Tálibán zavázal na ně neútočit, ale je zřejmé, že tak malý kontingent byl v případě bojů neudržitelný.
Opětovná eskalace je ovšem pro většinu Američanů nepřijatelná a platí to pro voliče obou stran. Proto koneckonců stahování slíbil už Trump. A proto jim to Biden připomněl. Až totiž odezní šok z dramatických obrázků, které se na nás valí, pak si většina amerických občanů nejspíš jen úlevou vydechne a na Afghánistán zapomene tak, jako tomu bylo s Jižním Vietnamem.
Lidská práva
Pro miliony Afghánců ale začíná život, který bude v mnohém horší. Ženy a dívky nejenom že nebudou moci studovat, ale stanou se de facto majetkem mužů, s nímž lze nakládat téměř dle libosti. Vrátí se barbarské středověké tresty, a to jak za skutečné prohřešky, jako například krádeže, tak i za prohřešky proti víře. O tom, že desítky a stovky tisíc lidí, kteří nějakým způsobem pomáhali vojskům NATO či centrální vládě, čeká možná i smrt, ani nemluvě.
Prezident Biden řekl, že lidská práva musí zůstat ústředním bodem americké zahraniční politiky, ale že kvůli nim odmítá vést nekonečné vojenské konflikty. To ale reálně zrovna v Afghánistánu znamená, že má Tálibán de facto volnou ruku dělat si, co se mu zlíbí. Americké protesty na tom nezmění nic a noví kamarádi tálibů z Moskvy a Pekingu takovými ohledy na jednotlivce netrpí.
Nový život
Po pádu Saigonu se Spojené státy snažily přesídlit statisíce lidí z Jižního Vietnamu do USA. Tato evakuace byla organizovaná jen částečně, a i když oficiálním centrem na Guamu prošlo přes sto tisíc lidí, celkový počet uprchlíků z Vietnamu se odhaduje přes milion. Minimálně dvě stě tisíc z nich zemřelo v improvizovaných loďkách na moři .
Afghánistán moře nemá, ale přesto je už teď zjevné, že migrační vlna, která se po vítězství Tálibánu zvedá, s sebou přinese mnoho obětí na životech při přechodu nehostinného terénu ve snaze dostat se do bezpečí. Prezident Biden sice potvrdil odhodlání dostat ze země nejbližší spolupracovníky americké armády a jejich rodiny, ale počet lidí ohrožených Tálibánem je daleko vyšší.
Pragmatický projev
Biden mluvil pragmaticky a vlastně všechny jednotlivé body lze chápat. Amerika a Američané byli unavení. Žádný z politiků neměl chuť mrhat politickým kapitálem na to, aby zemi a její občany přesvědčoval, že je třeba pokračovat. Konec tak byl logický. V tomto kontextu je pochopitelné, že prezident svůj postup za chybu nepovažuje. To ale neznamená, že katastrofální odchod z Afghánistánu chybou není, byť je třeba uznat, že rozhodně a zdaleka nejenom Bidenovou.