Bývalý americký prezident Joe Biden na návštěvě Ukrajiny. FOTO: The White House / se souhlasem
FOTO: The White House / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Po všech debatách a diskuzích americký prezident Joe Biden v neděli učinil krok, o který ho Ukrajina žádala celé měsíce. Podle ukrajinského prezidenta Zelenského je právě tohle cesta, jak popsal ve svém plánu vítězství, k ukončení největšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války ještě během příštího roku. Kyjev v neděli dostal „zelenou“ k úderům na ruské území pomocí Západem dodaných raket dlouhého doletu.
Omezení Bidenovy administrativy, které platilo od začátku války na Ukrajině, ale přichází s velkým zpožděním. Americkému prezidentovi trvalo necelé tři roky, zhruba tisíc dní, aby přijal rozhodnutí, u kterého bylo dlouhou dobu zřejmé, že je kriticky nutné.
Kolik ukrajinských životů a nevyužitých šancí, obzvlášť v momentě, kdy ruská vojska utrpěla porážku u Kyjeva v březnu roku 2022, Bidenovo lavírování a ohánění se nebezpečím eskalace stálo, se asi nikdy nedozvíme. Téměř jistě ale víme to, že udělení povolení v listopadu letošního roku bude mít zdaleka menší dopad, než kdyby k němu Spojené státy přistoupily daleko dříve.
Nejenže Joe Biden válku na Ukrajině dost možná prodloužil a poskytl ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi čas, aby se přizpůsobil nové situaci na bojišti po ukrajinské úspěšné ofenzivě na podzim roku 2022, kdy kyjevská vojska osvobodila rozsáhlá území na jihu a severu země, ale povzbudil i další státy, jako je Čína a Írán. Ty nyní vnímají Spojené státy a obecně i Západ tak, že nemá dostatek odvahy bránit uspořádání světa a bezpečnostní architekturu vytvořenou po druhé světové válce.
Stejně tak Spojené státy v čele Západu umožnily Severní Koreji poslat do Ruska vojáky, aby se Vladimir Putin mohl vyhnout nepopulární mobilizaci. V tomto případě nejde ani tak o absenci povolení pro údery na ruské území pomocí západních raket dlouhého doletu, ale o celkovou západní tragédii na Ukrajině.
Čína pravděpodobně o vyslání severokorejských vojáků do Ruska věděla a možná ho i schválila. Tím testuje svůj závěr o slabosti Spojených států, který vyvodila z jejich přístupu a kroků na Ukrajině. Pokud může druhý, menší vazalský stát jednat beztrestně, Čína by mohla také.
Zrušení omezení rozhodující vliv nepřinese
Povolení americké administrativy přišlo stejně včas, jako mohlo v říjnu loňského roku, kdy už byla ukrajinská ofenziva v podstatě u konce. Povaha neúspěchů ukrajinské armády sice vychází z jiných problémů – z nedostatku dobře vycvičených vojáků a dělostřelecké munice, z chyb na úsecích fronty, ze zpožděného balíku americké pomoci, který půl roku čekal v Kongresu na schválení, a než se k tomu zákonodárci dostali, fronta na Donbase se začala sypat skoro jako domeček z karet, z ruského opevnění na celé frontové linii a vzdušné nadvlády a mohli bychom pokračovat – než ze zákazu úderů západními raketami na ruské území, ale určitý vliv opožděná reakce Spojených států měla.
S nedělním rozhodnutím Joea Bidena, které oznámila americká média, se nedá čekat zásadní posun na bojišti. Analytici z Frontelligence Insight předpokládají, že zásoby amerických raket ATACMS, stejně jako britských Storm Shadow a francouzských SCALP, jsou nízké. A míra zachycení je relativně vysoká.
To potvrzuje už dřívější prohlášení amerických zpravodajských služeb. Ty se podle deníku The New York Times domnívají, že získání amerického povolení na další vývoj války nebude mít velký vliv, protože Kyjev má málo západních zbraní dlouhého doletu a není jasné, kolik by jich ještě spojenci byli schopni dodat. Západní demokracie tak opět ukazují, že s řešením přicházejí často pozdě, a navíc s řešením neodpovídajícím potřebám Ukrajiny.
Ukrajina chtěla pomocí západních zbraní ničit letiště, na nichž jsou umístěny ruské bombardéry a stíhačky, které zemi denně terorizují. Začátkem tohoto roku ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že Rusko každý měsíc shazuje na Ukrajinu až tři tisíce klouzavých bomb. Ty zdecimovaly ukrajinské ozbrojené síly, zničily infrastrukturu a otevřely Moskvě cestu k dalším územím. Rusko ale své letouny dostalo z dosahu amerických raket ještě před tím, než se americká administrativa rozhoupala.
Existují cíle, které lze zasáhnout pouze raketami s vysokou nosností, jako jsou ATACMS nebo ekvivalentní letecké střely.
Rozhodnutí amerického prezidenta určitý vliv mít samozřejmě může, rozhodující či zásadní však nikoliv. Rakety ATACMS s dostřelem 300 kilometrů by Kyjevu podle bývalého ministra obrany umožnily zaměřit se na „cíle s vysokou hodnotou“ a „potenciálně narušit ruské operace“. „Existují cíle, které lze zasáhnout pouze raketami s vysokou nosností, jako jsou ATACMS nebo ekvivalentní letecké střely,“ řekl Andrij Zahorodňuk deníku Financial Times.
Zrušení omezení se ale podle některých zahraničních deníků vztahuje pouze na ruskou Kurskou oblast. Tam Ukrajina podnikla překvapivý vpád v létě letošního roku. I to ale Kyjevu může pomoct a díky novému přístupu Spojených států může obsazená území udržet déle v momentě, kdy se Rusko pokouší o jejich osvobození. Tím by Ukrajina narušila plán Vladimira Putina, který chce západní oblast Ruské federace získat plně pod svoji kontrolu ještě před inaugurací Donalda Trumpa 20. ledna příštího roku.
Přilévá olej do ohně a vyvolává další napětí
Kreml na zprávy amerických médií reagoval obviněním amerického prezidenta Joea Bidena, že přilévá olej do ohně a snaží se konflikt na Ukrajině eskalovat. Právě to byl dlouhodobý argument americké administrativy. „Je zřejmé, že odcházející administrativa ve Washingtonu hodlá podniknout kroky, které budou nadále přilévat olej do ohně a vyvolávat další eskalaci napětí,“ prohlásil mluvčí Kremlu Peskov.
Joe Biden se dlouho rozhodoval, zda Ukrajině nakonec dá „zelenou“. Stejně dlouho Kreml vysílal zprávy, že pokud k tomu dojde, půjde z americké strany o eskalaci a ještě větší zapojení Spojených států do konfliktu. Asi největší výhrůžkou ruského prezidenta byla slova o změnách ruské jaderné doktríny, podle níž by se povolení Spojených států rovnalo útoku na Rusko a pravděpodobně by šlo o záminku k útoku na NATO.
„Agrese proti Rusku ze strany jakéhokoli státu, který nemá jaderné zbraně, avšak za účasti nebo s podporou státu s jadernými zbraněmi, by byla považována za společný útok na Ruskou federaci,“ oznámil Putin.
Za necelé tři roky války na Ukrajině jsme se o Rusku dozvěděli mnohé. Západ zjistil, že výhrůžky Kremlu a ruských propagandistů o tom, že při překročení červené linie přijde odveta, eskalace nebo zásadní útok, jsou často prázdné. Je otázkou, zda právě zrušení omezení pro Ukrajinu není tou nejčervenější z červených linií, které Vladimir Putin dokázal za tisíc dní války na Ukrajině narýsovat. Pravděpodobně ale ne.
Putin ví, že do Bílého domu přichází Trump, který v kampani před americkými prezidentskými volbami tvrdil, že válku na Ukrajině ukončí. Další otázkou tak je, zda Bidenova administrativa schválila údery na ruské území zrovna nyní, protože věří, že riziko eskalace je díky tomu nižší. Na druhé straně Moskva nemusí situaci nijak závažně eskalovat, právě proto, že ví, že Biden nebude reagovat, protože přichází Trump.
Ať tak či onak, strach z eskalace za oceánem dlouhodobě převažuje a americká administrativa nedala svým lavírování a diskuzemi o tom, zda by bylo správné rozvázat Ukrajině ruce, všanc jen budoucnost napadené země, ale i poválečné uspořádání světa, které Spojené státy dlouho budovaly.
