Svět se mění i v aspektech, které byly donedávna považovány za vrozené, či dokonce geneticky podmíněné, a víceméně konstantní. Řada mých přátel psychologů a psychiatrů byla poměrně překvapena, že nový Superman je v novém díle svého komiksu bisexuální. Já když jsem uviděl, kterak se ten bisexuální Superman líbá s (rovněž kresleným) novinářem s růžovými vlasy, napadlo mne, že to ty neomarxisti fakt přeháněj. Pak jsem se podíval na nové výdobytky vědy a strnul. Zdá se, že to přehání realita. Bisexuální Superman odpovídá realitě, realitě značné části mladé generace. 

V abstraktu práce Existuje bisexualita? od Weisse, Zvěřiny a Janáčkové jednoznačně ti známí sexuologové píší: „Autoři polemizují s koncepcí bisexuality a tak zvané „bisexuály“ považují v naprosté většině za ego-dystonní homosexuály. V závěru své práce uvádějí kriteria jednoznačného určení sexuální orientace: pozorovatelné chování, obsah masturbačních fantazií, obsah orgastických snů a citová preference.“

To samé říkal i sám velký Freud, který termín bisexualita zavedl. Orientace se ještě za dob mých studií poznala podle obsahu masturbačních fantazií a zamilovávání se. Myslím, že to skutečně ještě před pár desítkami let platilo – ale čas oponou trhnul…

Chování a orientace – zásadní rozdíl

Především si ujasněme, co znamená homosexuální orientace a homosexuální chování. Homosexuální chování je vcelku běžné u celé řady mužů, kteří jsou orientovaní heterosexuálně. První a asi nejčastější případ je náhražkové sexuální chování se svolným partnerem – to jsou vojáci v kasárnách a námořníci na dlouhých plavbách, kde prostě nejsou ženy. Další typ sexuálního chování, kde hraje roli i náhražková funkce homosexuálního chování, je homosexualita jako projev dominance, sex se stejným pohlavím jako projev jeho ponížení. To je homosexualita ve věznicích, či nedávno zaznamenané homosexuální chování Talibů, kteří chytli a pro výstrahu znásilnili gaye. Další typ homosexuálního chování heterosexuála může být diktován tím, že mládenec je tak nesmělý a tak si netroufá na ženy, že si ty intimní záležitosti radši vyřídí s kamarádem. Takovou hrůzu v něm budí představa možného selhání před ženou.

No a orientace – ta byla za mého mládí daná tím, o kom se člověku zdají sexuální sny, koho si představuje při masturbaci a do koho se zamilovává. Už je všechno jinak…

Nový výzkum…

Alfred Kinsey, autor Dějin lidské sexuality, roku 1948 definoval, že sexualita má šestibodovou stupnici. 0 = ryzí heterosexualita, šestka ryzí homosexualita. Jakožto přesvědčený freudián a nudně normální heterosexuál jsem si celý život myslel, že Kinsey kecá, a pravdu má Freud. Kinsey nekecal.

Koncept, že nějací bisexuálové přece jen asi existují, nabourává v postmoderní době jednak vyoutovaná bisexuální komunita. Ti lidé zde prostě jsou, a jsou slyšet. Z jejich facebooku: „Mýty o bisexualitě: Za bisexuály se považují ti, kteří doposud nenalezli pana či paní dokonalou, jakmile se tak stane, „vyléčí se“. Z bisexuality se nevyléčíte. „Můžete mít hezký a naprosto uspokojující vztah s mužem, přesto vás i nadále přitahují ženy,“ svěřuje se 28letá bisexuální žena. Vztah jednoduše nemění sexuální preference. Bisexuál může být spokojen jak ve vztahu s mužem, tak ženou. Vždy záleží na okolnostech.“

Ale to jsou jen řeči – spousta lidí v oblasti sexuality lže i sama sobě. Nová studie publikovaná na pnas.org (což je zdroj takové váhy, že proti němu nelze protestovat) však říká: „Autoři kombinovali téměř všechna dostupná data z osmi předchozích amerických, britských a kanadských studií a vytvořili datový soubor více než 500 mužů, mnohem větší než jakákoli předchozí studie. Výsledky poskytly přesvědčivé důkazy, že bisexuálně identifikovaní muži existují. Mužská sexuální orientace je vyjádřena spíše na kontinuu než dichotomně. Má rozsah od heterosexuality přes bisexualitu až k homosexualitě.“

Vědci v ní porovnali dva faktory: Jedna tradiční – výpověď samotného respondenta – a pak záznam falografického vyšetření. Falograf je takový roztomilý přístrojek, do kterého muž u sexuologa zastrčí penis, sexuolog senzory umístěné v nitru dutiny, kam pacient zastrkuje penis, připojí k příslušnému počítači, a pak vyšetřovanému promítá porno všech možných typů a odstínů, muže, ženy, děti, ovce, mrtvoly, prostě – na co představivost tvůrcům přístroje stačila. A senzory zachycují neviditelné, mikroskopické, ale přece jen nastávající změny objemu / prokrvení penisu při prezentaci příslušného podnětu ve filmu. No a tento výzkum prostě a jednoduše zjistil, že Kinsey měl pravdu a Freud se mýlil. Bisexualita dnes existuje. Bisexuální Superman může být zcela legitimní součástí komiksu, protože – na rozdíl od Supermanů – bisexuálové dnes jsou neoddiskutovatelnou a nemalou součástí reality.

Čím to je?

Jediné, co ve studii (a ani nikde jinde, kde jsem hledal) nepsali, je vysvětlení toho jevu. Když jsem připravoval tento text, obvolal jsem pár svých vrstevníků. Lidí, kteří před šedesátkou už nemají potřebu ani v těchto věcech lhát, lidí, kteří jsou psychicky k homosexuálům velmi tolerantní a za homosexuální zkušenost by se nestyděli. A nikdo z nich ani sny, ani fantazie o chlapech nikdy neměl. Kromě homosexuálů, kteří však na revanš nikdy neměli sexuální sen se ženskou. Dnes takové sny o chlapech mnozí muži prokazatelně mají.

Podle všeho, co vím o lidské psychice, by sexuální orientace neměla být v průběhu postnatálního života jakkoliv ovlivnitelná, takže tolerancí k homosexualitě by to být nemělo. A jediné, co mě napadá, je, že došlo ke změně díky soustavnému zvyšování hladiny ženských hormonů ve vodě a v celém potravním řetězci. Hormonů z moči žen z kanalizace – žen, které užívají hormonální antikoncepci. Protože i těhotné ženy jedí a pijí – a vliv hormonů matky v době těhotenství na sexuální orientaci plodu je vysoce pravděpodobný až prokázaný. Má hypotéza je výstřel od pasu, nemám pro ni žádná data. Ale vím prakticky jistě, že ve výskytu bisexuality došlo ve společnosti v průběhu mého života k zásadní proměně. Takže, i když je to mé generaci fakt divný, i Superman může být bisexuál.