Čeští biskupové zareagovali na výzvy, které nyní dostávají a ve kterých jde o činnost Hany Lipovské a Maxmiliána Jaroslava Kašparů v Radě České televize. M. J. Kašparů je kněz a Hana Lipovská byla ČBK přímo nominována.

Nejvýraznějším výrazem nesouhlasu směřovaným na biskupy byl dopis Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska. V něm oba politici napsali:

„Vážený a milý otče arcibiskupe, vážení a milí otcové,

dovolujeme se na Vás obrátit jako dlouholetí politici a jako občané, kteří se vždy snažili o to, aby křesťanské církve byly přirozenou součástí naší občanské společnosti a jejím duchovním pilířem

V posledních dnech jsme svědky nenávistných útoků na veřejnoprávní média, konkrétně na Českou televizi. Nešťastnou shodou okolností se stalo, že mezi ty, kteří se snaží Českou televizi zničit, patří lidé, které nominovala biskupská konference a katolické církevní kruhy. Máme konkrétně na mysli pana profesora Maxe Kašparů a paní inženýrku Hanu Lipovskou. Nevěříme, že jejich působení v Radě České televize promítá Vaše poselství. Poselství, které stále chápeme jako ideu tolerance a lásky. Práce, kterou Vaši reprezentanti odvádějí v Radě České televize, je pro nás opakem všeho, čemu rozumíme jako křesťanskému učení.

Prosíme Vás proto, abyste oba své reprezentanty, Maxe Kašparů a Hanu Lipovskou, vyzvali k rezignaci. Nepochybujeme, že Vaší autoritě se podvolí. Rádi bychom se ubránili silnému dojmu, že se Vám líbí, čemu se oba v Radě České televize propůjčují.

V hluboké úctě Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg“

Odpověď biskupů publikovaná na stránkách Církev.cz zní takto:

„Stanovisko k radním České televize

Česká biskupská konference byla z více stran vyzvána, aby se vyjádřila k působení radních Hany Lipovské a Maxmiliána Jaroslava Kašparů v Radě České televize.

Kandidáti do Rady ČT jsou navrhováni různými společenskými organizacemi a sdruženími. Kandidátku Ing. Hanu Lipovskou, Ph.D., navrhla Česká biskupská konference, a tím její aktivity ve vztahu k volbě radních skončily. Paní Lipovská musela o svých kvalitách přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, přičemž počet kandidátů mnohonásobně převyšoval počet volených míst. Česká biskupská konference volbu členů Rady ČT nijak neovlivňovala, neoslovovala poslance se žádostmi o podporu, ani paní Lipovskou nechápala jako „svoji“ kandidátku nebo reprezentantku postojů církve.

Pokud jde o Doc. ThDr. PhDr. MUDr. Jaroslava Maxmiliána Kašparů, Ph.D. Dr. h. c. mult., prof., Česká biskupská konference jej do Rady ČT nenavrhla a s jeho členstvím v Radě ČT nemůže být tedy spojována ani nepřímo.

Ani Hana Lipovská, ani Maxmilián Kašparů Českou biskupskou konferenci v Radě ČT nezastupují. ČBK s nimi o výkonu jejich funkce žádným způsobem nekomunikuje ani jejich činnost podrobně nesleduje. Každý, kdo vykonává veřejnou funkci, ji má vykonávat pouze v souladu se zákonem a se svým svědomím. Hana Lipovská, která svými veřejně projevovanými názory pobouřila některé názorové proudy společnosti i církve, působí profesně i občansky zcela svobodně a jedná a hovoří sama za sebe jako soukromá osoba. Česká biskupská konference nemíní její názory komentovat.

Členy Rady ČT volí Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Členové Rady ČT vykonávají svůj mandát jako nezávislí veřejní funkcionáři a Rada ČT je ze své činnosti odpovědna pouze Poslanecké sněmovně. Tolik úprava zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi.

Česká biskupská konference sleduje se znepokojením společenské pnutí, které se v souvislosti s Českou televizí odehrává. Má za to, že společenské neshody je třeba řešit konstruktivně, především otevřenou komunikací a nasloucháním názorům druhé strany. Toto doporučení a přání adresuje na prvním místě sama sobě a všem složkám církve, členům Rady ČT a také celé společnosti.

Touto záležitostí se bude při nejbližší příležitosti zabývat Stálá rada České biskupské konference.

CSILic. Monika Klimentová, vedoucí tiskového střediska ČBK, Praha, 21. listopadu 2020.“

(Konec citátu.)

Formálně vzato ČBK nemůže radním, ani té jedné, kterou nominovala, samozřejmě do ničeho mluvit. Stejně to ale působí jako křik malého dítěte, že ono nic nerozbilo, že za to může gravitace. Nebo jako výroky římského prokurátora Piláta, že si myje ruce a nedá se nic dělat, takže Ježíše musí nechat ukřižovat, když si to lidé přejí.

Nepotřebujeme mnoho fantazie, aby bylo zřejmé, že Lipovská je především kandidátka kardinála Dominika Duky. Jeho náklonnost k církevním a politickým silám, které samy sobě říkají „konzervativní“, je známá. Stejně tak z něj čiší ani ne moc skrývaná nechuť k médiím, především těm veřejnoprávním.

Lipovské nebo lidem kolem ní se povedlo vytvořit obraz mladé, konzervativní, křehké, ale duchem neohrožené katoličky, co bojuje proti nepravostem. Přitom už letmý pohled ukazuje, jaká je to všechno fasáda. Spojení Lipovské s někdejší arcisvazačkou z Husákových dob a kandidátkou za KSČM na prezidentku a nyní prý hrdou vlastenkou Janou Bobošíkovou by samo mohlo napovědět, že něco není v pořádku. Její až nábožná úcta k Václavu Klausovi by se možná dala pochopit počátkem 90. let, dnes už nesvědčí o příliš kritickém úsudku.

Lipovská podpořila druhou volbu Miloše Zemana prezidentem, vstup Česka do Evropské unie považuje za tragičtější událost než 21. srpen 1968. Je oblíbeným hostem Parlamentních listů a přátelí se s mluvčím Miloše Zemana Jiřím Ovčáčkem. Dominik Duka ale bojuje s fantomem liberální demokracie, neomarxismu, uprchlických hord a nesnáší, když mu někdo klade otázky, které se mu nelíbí. Pak bývá velmi podrážděný. Z jeho hlediska Lipovská jistě dělá přesně to, co by podle něj dělat měla.

Dukovi Parlamentní listy nijak nevadí, tam měl otevřené dveře už kněz Milan Badal, do své smrti Dukova pravá ruka. Symbióza Parlamentních listů a Arcibiskupství pražského je pozoruhodná. Dukova loajalita k politickým vůdcům, tedy k těm, co jsou zrovna u vesla, je značná. Vzhledem k situaci v zemi by možná veřejnost někdy uvítala, aby vysoký církevní činitel pojmenoval lhaní Miloše Zemana jako lhaní a jeho podvratnou činnost vůči státu jako podvratnou. Ale ne, on se zahaluje v mlčení. Ostře se pustí jen do těch, o kterých se domnívá, že jsou slabší. Mezitím se mu církev zmenšuje a přes honosné tituly je jeho význam podobný funkci krajského tajemníka nějaké strany za zenitem. Jeho přibíhání s dárečkem na oslavu narozenin hradního bezprověrkového kancléře Vratislava Mynáře je zcela nepochopitelné.

Můžeme se domnívat, že ostatní biskupové nominaci nepřikládali velkou důležitost a také by se jim nechtělo do sporu s kardinálem Dukou. Ten sice Českou biskupskou konferenci nevede, té předsedá olomoucký arcibiskup Jan Graubner, ale nebývá zvykem, aby biskupové navenek dávali najevo nějaký nesoulad mezi sebou.

Lipovská se jako vyslanec do Rady českým biskupům skutečně nepovedla. Teď už tam bude působit po boku stejně podivných lidí, kteří jsou tam také vysláni dost nechutnými politickými silami. Kromě toho „nezávislá“ radní Lipovská dělá spíše dojem maňáska, kterého má na ruce navlečeného pomstychtivá a funkcíchtivá Jana Bobošíková.

Biskupové si nechtějí sníst, co nadrobili. Ani symbolicky, když už ne jinak. Ne, plesnivé drobečky si za ně musíme vyzobat sami. Opravdu se nám do toho chce s velkou chutí.