Cena virtuální měny zvané bitcoin míří na první pohled nezadržitelně nahoru. Objem vydaných bitcoinů roste zcela předvídatelně na základě předem daných výpočtů. Jak je možné, že jejich cena i přes mírně rostoucí objem roste? Zpomaluje se snad razantně tempo jejich oběhu? Těžko.

Když je něčeho stále více, cena klesá. Proto zemědělci občas hromadně vylévají mléko do potoka, čímž si zajistí zvýšení jeho ceny. Cena bitcoinů tedy musela vybočovat z jejich skutečné hodnoty buď v minulosti, nebo v posledních dnech. Ekonomové se nejsou schopni na závěru shodnout.

V každém případě však můžeme konstatovat, že bitcoiny představují hned dvojí závažné nebezpečí pro jejich držitele. Mnohem větší nebezpečí než třeba i každodenní využívání koruny v době, kdy byla uměle oslabována a naše úspory tím pádem znehodnocovány Českou národní bankou.

Prvním nebezpečím jsou spekulace. Ne každý člověk si přece kupuje bitcoiny, aby se svezl na vlně růstu jejich ceny. Někdo riskovat nechce. Chce jen používat měnu, která je věrohodná. Bitcoin by přitom věrohodný měl být. Nikdo do něj nemůže zasahovat, žádná bankovní rada jej nemůže oslabovat, ale ani uměle posilovat.

Problém však nastane pokaždé, když si budete chtít koupit zboží či službu od kohokoli z jiného státu než z Bitcoinlandu, nebo jak budeme nazývat bandu lidí používajících bitcoin. Ale i kdybyste ke své velké škodě rezignovali na výhody přístupu k celosvětovému trhu a vystačili si se službami poskytovanými výhradně lidmi, kteří od vás přijmou právě bitcoin (a se službami vámi poskytovanými jedině lidem, kteří vám zaplatí bitcoinem), narazíte na nepředvídatelné turbulence způsobované spekulanty přinejmenším v okamžiku, kdy budete chtít zaplatit daně. Na finančním úřadě či ve zdravotní pojišťovně byste s bitcoiny moc úspěchu neoslavili.

Druhou, nevyhnutelnou a předem předvídatelnou hrozbou při užívání bitcoinu je právě jeho nepřizpůsobivost. Objem bitcoinů předvídatelně roste, ale stále pomaleji. Zanedbáme‑li změny v rychlosti jejich oběhu, můžeme si to představit také jako pevně stanovený vývoj úroků z jejich držení. Kdyby tedy nedocházelo k jejich spekulativním nákupům a prodejům nebo byste nikdy nepoužívali jinou měnu, můžeme si to představit tak, že je jasně stanovený vývoj jejich ceny.

Umíte si totéž představit u jakéhokoli jiného zboží, které tvoří nezanedbatelnou položku v rodinných rozpočtech, ať už kvůli tomu, že toto zboží musíte nakupovat, nebo případně i proto, že je ve velkém prodáváte?

Dejme tomu, že by byl jasně stanovený vývoj ceny základních potravin. Všechny ostatní ceny, mzdy, nájmy, a dokonce i úroky by se pak musely přizpůsobovat. Od revoluce u nás mzdy vzrostly násobně. Reakcí chlebů i brambor na takový vývoj je v normálním tržním prostředí z dlouhodobého hlediska (při odhlédnutí od výkyvů v jednotlivých sezonách) rapidní růst jejich cen.

Pokud by však byla cena potravin nepohyblivá či jen mírně rostoucí, zemědělci ani potravináři by moc nevydělávali. Aby neodcházeli podnikat a pracovat do jiných oborů, musela by se i další odvětví přizpůsobit a nezdražovat své produkty. Jako první by se museli přizpůsobit dodavatelé (např. výrobci herbicidů či traktorů). Následně by byli donuceni ke zlevňování hostinští, ke kterým se chodí zemědělci ochladit, kadeřnice, ke kterým chodí prodavačky potravin, i instalatéři, které si přivolávají výše uvedení zemědělci, prodejci potravin i traktorů, hostinští i kadeřnice.

Zlevňování by se lavinovitě šířilo. Problém je, že by se při každém tlaku na zvyšování mezd (třeba kvůli rostoucím cenám benzinu či nemovitostí) reakce přenášela postupně, takže by jednotlivé sektory každou chvíli dosahovaly zbytečných ztrát (nebo naopak nezasloužených zisků) vyplývajících pouze z toho, že u vybraného sortimentu nefunguje tržní mechanismus určování ceny. Je přitom jedno, jestli jsou tím chromým sortimentem knedlíky nebo bitcoiny. Nejvíce postiženými jsou tedy v našem případě právě držitelé bitcoinů.