Za normálních poměrů, které nemáme, by se to nestalo. Aby se nějaký ministr obával, že mu na ministerstvu vybudují ještě jedno ministerstvo a on na to nebude mít vliv. Při chaosu, který u nás panuje, by nás to ale nepřekvapilo.

V nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) řekl, že by rezignoval na svou funkci, pokud by se poradní skupina s epidemiologem Petrem Smejkalem měla stát paralelním ministerstvem zdravotnictví při Úřadu vlády. Prý ale věří, že se to nestane a že skupina mu bude spíše poskytovat nezávislá odborná stanoviska.

Přímo ministr Blatný řekl: „Kdyby ministr zdravotnictví neměl vliv na to, jakým způsobem se bude vyvíjet zdravotní politika v této zemi, tak bych rezignoval. Ve chvíli, kdyby tady vznikal druhý ministr zdravotnictví, tak beze mě. Ve chvíli, kdyby někdo chtěl vytvářet paralelní strukturu s ministerstvem zdravotnictví, tak to není způsob, který já bych byl schopný nějakým způsobem akceptovat.“ (ČTK)

Přesně taková neprůhledná mlha ale za vládnutí Andreje Babiše existuje. Podle momentálního vývoje premiér jednou bere odpovědnost na sebe, jindy hází na druhé, načež se dozvíme, že za pohromu s covidem vlastně nemůže nikdo. Děje se to, co se děje. Zatímco ministr zdravotnictví se obává, že mu za zády vybudují ještě jedno ministerstvo, Karel Havlíček řídí ministerstva rovnou dvě. Že by se tempo výstavby dálnic nějak raketově zrychlilo, se říct nedá. Andrej Babiš nás teď obšťastnil svými názory na potřebnost a podobu maturit. Dost pochybujeme, že by se předtím zeptal ministra školství. Co je ministrovi školství do školství, že. Vyjádřila se k tomu ovšem ministryně financí Alena Schillerová a dodala premiérovi výsledek ankety na instagramu, co si studenti myslí o „úřednické maturitě“. Proč ministryně financí? Proč čerpá názory z instagramu? Navrhněme, aby se vyjádřil taky náš velvyslanec v Somálsku, tam mají různé problémy, třeba mají nějaký názor na maturity.

Možná je Andrej Babiš zvyklý, že v dobách socialistického Československa se ty vládní úřady zas až tak vážně nebraly, když se všechno stejně rozhodovalo na ÚV KSČ. V nacistickém Německu taky milovali to, že k nějaké struktuře vytvořili ještě jednu strukturu a k ní pak další strukturu a pak si všichni tak nějak zdravě soutěžili mezi sebou.

Do toho všeho se objevuje občasný nápad, kdo by měl být „tváří“ boje proti covidu. Ze zbytků idealismu by nás snad napadlo, že by to mohl být nějaký odborník. Odborníci už ale dost prchli a nechtějí mít s touto vládou mnoho společného. Ne snad, že by se báli, ale protože mají dojem, že dělají kašpárky, které nikdo neposlouchá. Několik ministrů zdravotnictví se takovou tváří sice stávalo, ale asi jinak, než to bylo myšleno.

Celá ta bezvýchodnost je korunována tím, že kdyby tato vláda padla, můžeme se dočkat nějaké nové vlády Andreje Babiše, která už to nějak bez důvěry doklepe, nebo takzvané vlády odborníků, rozuměj kamarádů Miloše Zemana.

Alena Schillerová už se ale pustila i do dalších oblastí. Armáda by měla zpozornět. Sdělila, že jsme ve válečném stavu. To však neřekla úplně přesně. Jsme spíš jako po bombardování.