Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický je další z významných osobností sociální demokracie, která vyzývá k urovnání vztahů s prezidentem Zemanem. Sobotka se tomu brání, zatímco se objevují první výzvy k jeho rezignaci. To vše se odehrává krátce po neúspěchu strany v senátních a krajských volbách. Předseda ČSSD se dostává pod tlak, ustojí ho?

[ctete]80945[/ctete]

Hledání viníků

Dalo se očekávat, že výsledky sociální demokracie v letošních volbách, které zůstaly hluboko za očekáváním, vyvolají šok a vnitřní spory. Při každých neúspěšných volbách se hledají viníci a není možné přehazovat vlastní problémy na voliče, kteří zůstali doma. Je chybou samotných politiků, že nedokázali veřejnost více mobilizovat, a barvotiskové chlubení vládními úspěchy nebylo sociální demokracii nic platné.

Situace okamžitě využil prezident Miloš Zeman, který má se Sobotkovým křídlem v ČSSD nevyřízené účty. „Nechci tančit na hrobě sociální demokracie a lacině ji kritizovat,“ prohlásil a vzápětí ji lacině kritizoval: „Je důležité zamyslet se nad důvody porážky a netvářit se, že se nic nestalo. Důvod výsledků ČSSD nevidím ve špatné práci krajů, ale na celostátní úrovni. Každá strana, která prohraje, chybuje nedostatečně důrazným vedením a málo přesvědčivým programem.“

Obdobný propadák hnutí ANO v senátních volbách přitom hlava státu přešla bez povšimnutí a podobně jako zhrzený a potupený Andrej Babiš prvoplánově navrhuje zrušení Senátu. A pohoršuje se nad koalicemi, vznikajícími v krajích proti oligarchově hnutí.

K prezidentově kritice lze jen dodat, že v jeho případě opět platí mluviti stříbro, mlčeti zlato. V roce 2000, tedy v době Zemanovy vlády, získala jím vedená ČSSD jediného senátora, přičemž obhajovala devět postů. V krajských volbách obsadila až čtvrté místo, přičemž počtem hlasů i získaných krajských mandátů zaostala za letošním Sobotkovým výsledkem. Tehdy k sobě Zeman tak kritický nebyl a o chybách v „nedostatečně důrazném vedení a málo přesvědčivém programu“ ČSSD nehovořil.

Důvodů neúspěchu sociální demokracie, ačkoli měla mimořádně výhodný bonus solidně šlapající ekonomiky, bude víc. Ačkoli na hlubší analýzy voličského chování je ještě brzy, svůj vliv měla politika nejen na celostátní, ale i na krajské úrovni.

Na jedné straně mohli voliči sociálním demokratům vyslat signál, že si po osmi letech jejich vlády v krajích přejí změnu, a spočítali jim i hojné koalice s komunisty. Jejich rozprášení je ostatně jedním z mála pozitiv těchto voleb. Svým dílem přispěly i nominace některých kontroverzních figur, jako je „pravdomluvný“ Michal Hašek, Miroslav Novák napojený na ostravského kmotra Dědice obviněného z korupce, nebo Rathův člověk Miloš Petera.

Na druhé straně se ČSSD na celostátní úrovni často dostávala do defenzívy vůči hnutí ANO, které se chovalo jako opozice v koalici, a pokračovalo v destruktivním, leč populárním ataku na parlamentní a politický systém. Tady sociální demokracie doplatila na uvolnění prostoru oligarchovi, kterému otevřela dveře do vlády, přenechala mu klíčový rezort financí, umožňovala mu nastavovat penězovody do jeho holdingu, a jeho nehorázný střet zájmů začala řešit pět minut po dvanácté.

Pozdě bycha honit

To si zřejmě, poněkud pozdě, uvědomuje i premiér Sobotka. „Většina našich hejtmanů čelila dlouhodobým lživým útokům v duchu hesla „všichni kradou“ nebo alespoň „prošustrovali peníze“ — tyto útoky byly dlouhodobě vedeny přes média, jež ovládá předseda hnutí ANO, a posléze končily slogany na masivně vylepených billboardech,“ hodnotil volby na klubu ČSSD a dodal: „Naším konkurentem není rovnocenná politická strana, ale mediálně průmyslový konglomerát s obrovskými penězi, oddanými zaměstnanci a nekonečným mediálním vlivem — sama podstata takového střetu je nerovná a tedy neslušná.“

Sobotka ovšem nevyužil nahrávky na smeč v podobě skandálu s Čapím hnízdem a všechny kauzy a spory s oligarchou do této doby zametal pod koberec. Mezitím se ČSSD dostala pod tlak Babišových deníků, který zesilovala řada dalších mainstreamových médií. To se projevilo zejména ve sporu o policejní reorganizaci, který se stal součástí kampaně hnutí ANO. Obrat ve vyšetřování parlamentní komise přišel z hlediska volebního timingu příliš pozdě a zatím nebyl dostatečně mediálně podpořen.

Výsledkem objektivních i subjektivních příčin jsou dva senátorské mandáty pro Sobotkovu stranu, přičemž jich obhajovala dvanáct. I když nakonec získá díky vyšachování vítězného hnutí ANO ve třech krajích více hejtmanů, než odpovídá výsledku voleb, jen těžko lze za úspěch považovat ztrátu osmdesáti krajských zastupitelů proti roku 2012, kdy vyhrála se ziskem 205 mandátů.

Jako první začal bít na poplach první místopředseda ČSSD Milan Chovanec, který pragmaticky volá po urovnání vztahů s prezidentem Zemanem. Zřejmě si uvědomil, že účelové spojenectví Zemana s Babišem stranu poškozuje, a proto se pokouší tento mocenský dvojblok rozbít.

„Pan prezident Zeman je prezident vzešlý z ČSSD, je to levicový prezident a já s ním mám korektní vztahy. Osobně bych si přál, aby takto korektní vztahy panovaly i mezi panem prezidentem a celou sociální demokracií. Je v zájmu ČSSD, aby zavládla oboustranná vstřícnost,“ tvrdí Chovanec s tím, že by jej podpořil jako kandidáta sociální demokracie v prezidentských volbách.

Vzápětí se k němu s podobným názorem připojil úspěšný jihočeský hejtman Jiří Zimola, který se stává hvězdou ČSSD, a zároveň i čelným oponentem jejího vedení. Zastal se i neúspěšného hejtmana Michala Haška, který by se podle něj měl prosadit v jiných pozicích v sociální demokracii.

O sílící oponentuře vůči vedení svědčí i čerstvý názor hejtmana Martina Netolického: „Prezident Zeman přece vzešel z ČSSD a za jeho vedení straně vzrostly preference z osmi na 33 procent, když byl ve Strakově akademii jako předseda vlády. Spor, který s ním vznikl a přešel do osobní roviny, lze vždy nějak srovnat.“

Sobotka proti sbližování se Zemanem

Zatímco Zeman vyčkává, co se bude v ČSSD dít, premiér Sobotka se k této iniciativě staví skepticky: „Nemyslím, že bychom příklonem k názorům Miloše Zemana mohli získávat nové voliče. Nejsem pro cesty časem, vracení se zpátky. Je potřeba podívat se dopředu.“

Jelikož současný prezident je podobného založení jako Václav Klaus, který okopával a stále okopává kotníky svým nástupcům, existuje velké riziko, že jakékoli pokusy o usmíření ani v tomto případě nezaručí klid zbraní, pokud se ČSSD nebude ubírat směrem, který si Zeman představuje. Sobotka se tak dostává do kleští, protože za jeho vlády se Česká republika postupně posouvá do sféry východního vlivu, a úplným podvolením Zemanově zahraniční doktríně může být ještě hůř.

O tom, že Sobotkova situace není jednoduchá, svědčí i první výzvy k jeho rezignaci. Místní organizace v Týně nad Vltavou rozeslala dovnitř sociální demokracie stanovisko se žádostí o podporu. „Pokud nepřijde změna a tou jistě není pan Sobotka, obáváme se, že příští rok Andrej Babiš ovládne zcela volby a sestaví ‚jednobarevnou‘ vládu. Pokud tato sebereflexe nepřichází odshora, musí tedy přijít odspodu.“

Čas ukáže, zda se jedná o ojedinělé výstřely, nebo je spor o sbližování se Zemanem počátkem revolty v ČSSD, která může vést ke změnám ve vedení. Znalci sociální demokracie tvrdí, že za Sobotku dnes není adekvátní náhrada, proto se neočekává jeho výměna na březnovém sjezdu půl roku před volbami, pokud jej nepoškodí nějaká kauza typu OKD.

Vývoj v sociální demokracii může významně ovlivnit výsledek parlamentních voleb v příštím roce, ale i další osud samotného Bohuslava Sobotky. Otázka však zní, kdo by případně přišel po něm, a jestli by Babiš nezískal ještě spolehlivější spoluhráče. Zimolu, kterému pomohl při sestavování krajské koalice v Jihočeském kraji, si jako spojence pěstuje už dnes.

[ctete]79874[/ctete]