Pavel Šafr zažaloval loni v květnu Andreje Babiše za urážlivé výroky na jeho adresu. Měly zaznít také na jednání Poslanecké sněmovny. Pan Babiš ho opakovaně označil za parchanta a psychopata. A požadoval omluvu a odškodné 100.000 Kč. Okresní soud pro Prahu-západ v té věci už jednou rozhodoval a vyhověl žalující straně jen částečně: odškodnění jen poloviční, omluva žádná. Oba účastníci sporu se odvolali, odvolací soud rozsudek zrušil a požádal o doplnění důkazů. Okresní soud případ znovu projednal a včera vynesl rozsudek, a to, jak plyne ze zprávy ČTK, v podstatě stejný.

Pan Babiš musí sice zaplatit, ale jen polovinu požadované částky. Omlouvat ve sněmovně se však nemusí.

Snížení částky na polovinu zjevně souvisí s tím, co podle ČTK řekla při zdůvodnění rozsudku soudkyně Simona Kačerová: Je prý třeba každý z výroků, ten o parchantovi i ten o psychopatovi, posoudit zvlášť. Výrok o psychopatovi byl vysloven v rámci sebeobrany a politické diskuse. Je prý možné ho akceptovat jako projev kritiky a svobodný projev obžalovaného. Slovo parchant je naproti tomu urážka, která měla dehonestovat žalobce a mohla poškodit jeho čest.

Nějak se mi nechce věřit, že to paní soudkyně opravdu řekla. Pokud ano a pokud se rozsudek jednou stane pravomocným, stane se formou precedentu akceptovatelným projevem kritiky a svobodným projevem občanů, aby se navzájem veřejně označovali za psychopaty, pokud se tak stane v rámci sebeobrany (co to je?) a politické diskuse. Může se to přihodit i mně, může se to přihodit i paní doktorce Kačerové, a útěchou nám oběma při tom může být, že za parchanty nás naopak nikdo označovat nesmí. Naše země se stane jedním velikým hájemstvím veřejné sprostoty, regulované ovšem zákonem (psychopat, to prosím, ale parchant, to nikdy).

To je první věc. Druhá věc je, proč se pan Babiš ani za toho parchanta omlouvat nemusí. Pavel Šafr požadoval omluvu na půdě Poslanecké sněmovny a dolní komora prý nebyla místem, kde urážky padly. Ani tady bohužel nemohu souhlasit. 23. března t. r. proběhla v Poslanecké sněmovně rozprava o aféře Čapí hnízdo. Jedním z hlavním řečníků byl pan Babiš, pronesl dlouhý vášnivý projev prošpikovaný nejrůznějšími invektivami, z něhož cituji (už podruhé, poprvé jsem tak učinil hned tenkrát na svých Událostech a na Svobodném fóru): „Já vím, že tady štvu plno lidí. Vím, že by vám to udělalo radost. A řekněte mi, kdo tu megakampaň platí! Dneska ti čápi (jednalo se o happening „Pochod čápů“, který zorganizoval Pavel Šafr a informovala o něm ČTK i hlavní média – pozn. bd) – já jsem nestihl se s nimi ofotit, to organizoval Bursík, nebo ten … jak se jmenuje, nebudu to říkat (výkřik z řad koalice). Ne, ten … (výkřik z pravé strany sálu: Kalousek) … parchant a psychopat, ale já se s ním soudím, nebudu říkat jeho jméno (pobavení v sále).“ Z toho, co řekl, ze situace a okolností i z toho, že oba ty výrazy (psychopat a parchant) použil o Šafrovi vícekrát opakovaně a veřejně už předtím, bylo zjevné, o kom mluví.

Co si o rozhodování soudu v této záležitosti myslit? Říkává se, že když vidí sklenici do půlky naplněnou vodou optimista, řekne, že je z poloviny plná, kdežto pesimista bude tvrdit, že je z poloviny prázdná. Když ovšem posuzujeme výkon spravedlnosti, na němž všichni tak či onak, případ od případu závisíme, neměli bychom být ani optimisté, ani pesimisté, nýbrž maximalisté: Sklenice má být plná.

Další komentáře Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém zápisníku Události.