Co se vlastně stalo: Vlastník Agrofertu, majitel mediálního koncernu, zahrnujícího mimo jiné dva z nejvýznamnějších českých deníků, předseda v současné době nejsilnějšího politického uskupení, první místopředseda vlády a ministr financí České republiky (pro jistotu podotýkám, že to vše je jedna osoba) Andrej Babiš navštívil ve čtvrtek 1. září Varnsdorf a setkal se neformálně s místními obyvateli. Řeč přišla i na problém romské komunity, a pan Babiš měl mimo jiné prohlásit: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píšou v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež. Byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval – šup a byl tam.“

Pan Babiš chtěl očividně říci něco, čím by padl do noty místní většinové populaci. Dobře cítí, že v soužití mezi ní a Romy je řada praktických problémů, které by se neměly bagatelizovat, ale řešit, a které lze přitom snadno svést na „politiky, co tu pětadvacet let nemakali a kradli“, což ostatně vzápětí taky udělal. Co čert nechtěl, neformálnímu hovoru byl přítomen, jak se dnes říká, whistleblower, který to všechno vynesl do médií, tedy do Aktuálně.cz. (V Právu jsem si přečetl, že rozhovor nahrávala novinářka Babišovy Mladé fronty Dnes, inkriminovaný výrok se jí však nepodařilo zaznamenat. Vót čuděsnaja těchnika!)

Věcně vzato je výrok pana Babiše poloviční pravda, a poloviční pravda je, jak známo, vždycky když ne lež, tedy aspoň nepravda. Navíc ji pan Babiš použil se záměrem zalíbit se voličům (sám osobně si nemyslím, že by snad byl přesvědčen, že se v Letech nic nedělo; jen je mu z hlediska zmíněného účelu fuk, zda se to dělo nebo ne). To je lidsky po všech stránkách opovrženíhodné.

Nato se vzedmula mezi politiky a novináři bouře odporu, která vyústila v požadavek: Demisi! A u tohoto požadavku bych se rád zastavil.

I já si myslím, že to, co pan Babiš řekl, bylo nehorázné a lidsky bezohledné. I já si myslím, že by pan Babiš měl odstoupit. Myslím si jenom, že pan Babiš by měl odstoupit proto, že vytvořil obludný multifunkční útvar, spojující ekonomickou, politickou a mediální moc, něco, co do demokratického prostředí nepatří. A myslím si, že o tom musí rozhodnout voliči, a věc demokratických politiků a demokraticky smýšlejících novinářů má být, je o tom přesvědčit (a ne např. vést pitomé řeči o těch, co se jim dělá pěna u úst při pouhém vyslovení slova Babiš).

Čas je zhruba rok a něco, do příštích voleb do Poslanecké sněmovny PČR. Politici a novináři z pravdoláskařského okruhu (Respekt, Aktuálně.cz, Hospodářské noviny ad.) by si rádi situaci trochu zjednodušili a svrhli pana Babišem na základě jednoho skandálu, podobně jako se jim podařilo před třemi roky podobným způsobem svrhnout Petra Nečase (panu Nečasovi se za tuto paralelu omlouvám, ale v něčem sedí). Jejich šance jsou tentokrát bohužel nulové, a to právem: Je to pokus usnadnit si zásadní řešení obezličkou.

Pan Babiš totiž u svých voličů zabodoval. Proto by bylo zapotřebí postavit proti jeho populistickým řečem něco konkrétního a praktického. Místo toho zareagovali protestující jako zbožné shromáždění středověkých věřících, před nímž kdosi rouhavě prohlásí, že Panna Marie byla běhna, nebo sbor svíčkových bab v konfrontaci s obnaženým pánským přirozením. A předpokládají, že veřejnost musí jejich svaté rozhoření sdílet, a pokud ne, přijede, já nevím, Jean-Claude Juncker na bílém koni a sebere nám všechny dotace.

Ve skutečnosti lidé, které pan Babiš oslovuje a nečistými prostředky je získává na svou stranu, mají problém (aby to svíčkové báby neměly až tak lehké, zdůrazňuji, že ten problém mají i Romové, což „většina“ nerada vidí a slyší). Ten by měl být řešen v rámci dalších vážných problémů standardními politickými prostředky.

Pan Babiš není přítelem standardních demokratických prostředků, a není možné mu vycházet vstříc tak, že se upřednostní svržení politickým zemětřesením před standardní cestou, tedy přesvědčením veřejnosti. Pokud jde o vyvolávání politických zemětřesení, mají totiž darebáci vždycky náskok před slušnými lidmi, a to, čím je jim možno čelit, je tradiční demokratická politika, a ne politická hysterie.

Neulehčujte si zase situaci, prosím, už jednou se vám to – a nám všem taky – nevyplatilo!

Ostatně, celá bouře kolem Babiše už vlastně skončila. Premiér Sobotka naordinoval svému prvnímu místopředsedovi pouť do Canossy (tj. do Let), kterou pan Babiš bez váhání vykonal (nemá s tím problém, je, jak se lidově říká, splachovací). Demokratická opozice chtěla pana Babiše v souvislosti se skandálem oslabit veřejnou parlamentní rozpravou. Jenže ta je zrovna v tomhle jednom případě neúčinná, protože na normálního českého voliče ten případ zdaleka nepůsobí tou silou jako na novináře z pravdoláskařského tábora. A je třeba se ptát, proč tomu vlastně tak je, a vyvodit z toho důsledky. (Václavu Havlovi, jak to vypadá, se podařilo kdysi vygenerovat komunitu, která vyniká mj. tím, že by ji nikdo nikdy za žádných okolností nevolil.) Koaliční partneři požadovali omluvu. Omluva nakonec zněla, shrnuto a podtrženo, takto: „Omlouvám se za věc, kterou jsem nikdy takhle neřekl. A distancuji se od toho.“ A ČSSD se s tím spokojila.

Česká politická scéna i velká část české mediální scény jsou vůči Andreji Babišovi úplně bezbranné.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.