Zdá se, že balkánský tunel je až na další zarýglován. Makedonie pouští přes své hranice pouze migranty s platnými pasy a vízy. Podobně už předtím zareagovalo Srbsko, Chorvatsko i Slovinsko. Podotýkám, že to není žádné „uzavření hranice“, ale normální stav provozu na každé státní hranici (schengenský prostor je výjimka, na které se dohodly státy, které sdružuje; jistě zaplať pánbůh za něj).

Když naproti tomu přecházejí tisíce lidí bez dokladů nejdřív zvnějšku přes schengenskou hranici do schengenského prostoru (z Turecka do Řecka), pak ze schengenského prostoru do země mimo EU (z Řecka do Makedonie), pak ze země mimo unii do unijní země (ze Srbska do Chorvatska) a pak znovu přes schengenskou hranici dovnitř Schengenu (z Chorvatska do Slovinska), aby se nakonec mohli usídlit v Německu, žádná normalita to není a nemohou si to dovolit ani žádní uprchlíci.

Člověk má lidské právo prchat do bezpečí, ale nemá lidské právo prchat do Německa. Uprchlíkům je třeba pomoci v rámci této zásady.

Představa, že se napřed umožní uprchlíkům uskutečnit jejich neexistující lidské právo prchat do Německa, a pak, když Německo (tedy jeho nynější vláda, tedy paní Angela Merkelová) zjistí, že výkon tohoto lidského práva je nad jeho síly, budou násilně rozdistribuováni do zemí, kam sami ani náhodou nechtějí, odkud se budou nekontrolovaně vracet do Německa a kde se většina obyvatelstva proti jejich příchodu bouří, je ze své podstaty absurdní, protože jen opožděně reaguje na spontánně se šířící malér.

K tomu je třeba říci: Odpor obyvatel východních zemí EU, především ČR, vůči uprchlíkům je apriorní a absurdní. Lidé se bouří proti něčemu, s čím nemají vůbec žádné zkušenosti. O to větší mají strach, a strach je žene do náruče různých tuzemských darebáků, kteří ten strach, jak to darebáci dělávají, chtějí zmanipulovat ke svému osobnímu, nízkému politickému prospěchu.

Strach má v tomto případě ovšem i svou pochopitelnou a racionální stránku: Představa, že např. k nám v krátkém časovém úseku naženou tisíce lidí, kteří k nám jednak ani trochu nechtějí, a jednak jsou ze své původní země zvyklí na jiný a o hodně jednodušší způsob „společenského provozu“, než jaký je zaběhnutý u nás (islám bych do toho vůbec nepletl, souvisí s tím jen zcela okrajově), je znepokojuje i proto, že je absurdní a nedá se zvládnout. Němci na to ostatně už přišli sami – platí to pro ně taky a bohužel se to už zčásti realizovalo: Ti lidé sice chtěli do „Německa“, ale do takového, které si sami vysnili a které reálně neexistuje, protože ani nemůže existovat.

Tím nemá být řečeno, že integrace a asimilace migrantů je úplně neuskutečnitelná, jen že je to velmi náročný úkol, který vyžaduje spoustu času a peněz a měl by být podle toho rozvržen. U nucené redistribuce hrozí, že uprchlíkům nepomůže, jen ještě více rozvrátí už tak destabilizované postkomunistické země, kam budou v rámci unie deportováni.

Je taky docela absurdní představovat si, že tahle vážná evropská krize se dá vyřešit tak, že se sice uprchlický proud pod nátlakem rozdělí mimo jiné do slabších zemí EU, avšak že se EU na druhé straně spolehne na dobrou vůli i pomoc zemí, pro které ta krize znamená vítanou příležitost unii vydírat – tj. na Turecko, ale také Řecko, které to ostatně úspěšně dělá už od svého nedávného hospodářského zhroucení, nebo na Rusko, konkurenta a protivníka EU, který má své globální mocenské plány tradiční povahy.

Aby EU mohla od těchto zemí požadovat pomoc (jistě to jde, i od Ruska), měla by napřed dokázat, že je schopná stát na vlastních nohou, pomoci si aspoň v základním sama, a že řešení situace odvisí také a především od ní.

Z tohoto hlediska je nynější „zablokování“ balkánského koridoru naprosto základní zkouška. Došlo k ní neplánovaně, spontánně, bez souhlasu a zdá se, že i proti vůli vedení EU a hlavně německé vlády a německé kancléřky Merkelové.

Německá kancléřka a nynější vedení EU přitom velmi podstatně zodpovídají za nynější evropskou krizi. Německá kancléřka si přitom via facti přisvojila větší podíl na jejím řešení, než jaký formálně odpovídá jedné (byť nejsilnější) zemi EU. EU bohužel není pořád ještě dost integrovaná, aby byla schopná racionálně fungovat ve chvíli opravdu vážného ohrožení, a legitimita tohoto postupu je problematická.

„Blokáda“ drží zatím s vypětím vší vůle. Migrační proud (tj. „gangy na pašování lidí“, pro něž je krize dobrý kšeft) zřejmě sonduje další možnosti: V posledních dnech stoupl počet migrantů pronikajících do Maďarska (zatím na nějakých 80–100 denně). Nepřipadá mi ovšem pravděpodobné, že by se zrovna tady mohl otevřít nějaký nový koridor co do své mohutnosti aspoň trochu srovnatelný s tím balkánským.

V zablokovaném koridoru se zdržuje (podle slov maďarského ministra vnitra) na deset tisíc bezprizorných lidí bez povolení k pobytu (není jasné zda v každé z průchozích zemí, nebo ve všech dohromady). Je zjevné, že je z Evropy už hned tak někdo nedostane a že se tedy v péči o ně budeme muset s postiženými zeměmi nějak podělit. Je také velmi málo sporné, že budeme muset velmi výrazně pomoci i Řecku a taky Turecku – ale teprve tenkrát, podaří-li se nám opravdu balkánskou cestu trvale zablokovat. V opačném případě nebudeme moci pomoci jiným, protože dokážeme, že nejsme schopni pomoci ani sami sobě.

A konečně: je velmi málo sporné, že je možné jen celounijní řešení. To znamená – a to prosím zdůrazňuji – že není prosaditelné takové politické řešení, byť i správné a racionální, které nesdílí vláda nejsilnější unijní země a unijní vedení, které tak vážné dějinné zkoušce zjevně nedorostlo. To není příliš nadějné.

A je třeba ještě říci: zablokování balkánské cesty jistě není samoúčel a konečný cíl, ale jen první krok. Je zcela zjevné, že pokud se to podaří, bude nutné zvažovat další kroky. Především: ty migranty, kteří už do Evropy pronikli, bude velmi obtížné ve velkém množství repatriovat, a nezbude, aby země nepostižené migrací (a tedy taky ČR) jich nějakou nikoli zanedbatelnou část taky převzaly. Nesmíme dopustit oslabení a rozvrat hlavních zemí unie, škodili bychom sami sobě. Je to však možné jen jako další krok poté, co se EU prokáže být schopnou migrační vlnu výrazně zbrzdit.

A bude taky nutné pomoci Řecku a Turecku. Podstatné ovšem je, že v takovém případě budeme my pomáhat Řecku a Turecku, a ne Řecko a Turecko nám.

Pokud ovšem summit EU příští týden blokaci balkánského tunelu vzdá či pokud se do té doby nebo potom balkánský uzávěr sám od sebe zhroutí (opakuji, jde o spontánní, situací vynucené rozhodnutí bezprostředně postižených zemí, které vedení unie a Německo fakticky jen eviduje a nebere za své), obávám se, že se ten summit nebo některý další může nakonec stát jakousi kopií mnichovské konference z roku 1938: tj. že na něm vedení EU a německé vedení ustoupí vyděračům v unii i mimo ni (Řecko, Turecko, Rusko) a rezignuje na zájmy bezprostředně ohrožených či přímo postižených zemí Balkánu a středovýchodní Evropy v unii i mimo ni (od Makedonie a Bulharska až po Rakousko). A Evropa se nevydá na cestu k integraci, ale k sesuvu.

Další články Bohumila Doležala najdete v jeho internetovém politickém zápisníku Události.