Premiér Sobotka sdělil deníku Právo, že ČSSD je připravena podpořit ve Sněmovně návrh novely Zákona o střetu zájmů, který podal poslanec Martin Plíšek z TOP09. Podle návrhu člen vlády „nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby“. Člen vlády, který má v soukromé firmě podíl od 40% výše by se tedy musel po dobu výkonu funkce svého podílu vzdát. V návrhu se neříká, jak by to měl udělat.
Podporu návrhu už oznámila ODS i KSČM, KDU-ČSL o tom vážně uvažuje (upřímně řečeno, pokud by všechny tyto strany – tj. ČSSD, TOP09, ODS, KSČM zákon podpořily, lidovci by se v duchu svých dávných a pevných tradic „být při tom“ nepochybně přidali). Zákon už kritizoval prezident Zeman, je to prý zákon ad hominem, tedy jakýsi „Lex Babiš“. To je ovšem nesmysl, je to pojistka do budoucna a platí pro všechny.
Zákon kromě Babišova ANO odmítá už jen Tomio Okamura, což není nic moc, takže Babišovi hrozí, že zůstane sám jako kůl v plotě. ČSSD ovšem požaduje, aby zákon platil až od příštího volebního období Sněmovny (na tom snad může něco být, jako právní laik nevím, jak by to bylo s retroaktivitou, měnila by se pravidla uprostřed hry). Taky se mi zdá, že by se ta věc s vlastnictvím dala všelijak očůrat.
Pan Plíšek, podal ovšem ještě další návrh, podle něhož by se firmy, v nichž má člen vlády aspoň desetiprocentní podíl, nesměly ucházet o státní zakázky. Kombinace obou zásad by už mohla být pro Andreje Babiše a jeho politické podnikání velmi nepříjemná. Sobotkovi se sice i tento návrh líbí, ale neví, zda je v souladu s evropskými pravidly a ten první mu prý připadá jako „systémovější a legislativně naprosto nesporné řešení“. Zřejmě usoudil, že to už by bylo příliš.
Pan Sobotka se tedy postavil vůči svému úhlavnímu koaličnímu nepříteli po jánošíkovsku, ale jen tak napůl. Jeho vzdor my taky připadá trochu opožděný: jako starý člověk žiju už vlastně jen vzpomínkami na minulost a proto mi to připomnělo léto 1968, kdy se Dubček na poslední chvíli odhodlal k jakémusi vzdoru (vůči Brežněvovi) a pár dní před ruskou invazí pozval do ČR po sobě Ceausesca a Tita, u nichž mohl počítat s podporou pro jeho samostatnější kurs vůči Moskvě. Bylo ovšem už bohužel pozdě, měl na tom pracovat o hodně dřív.
Pan Sobotka je velmi dubčekovská postava. Doufejme, že nám do konce tohoto volebního období nenadělí ještě nějaký prügeldekret jako Dubček v létě 1969.
