Turecko vystupňovalo své požadavky na Evropskou unii. Žádá víc peněz a urychlení procesu svého přijetí do EU. Přitom současné turecké státní zřízení je historický kompromis mezi tím evropským a ruským, rozuměj putinovským, takže se otevře brána k transformaci některých unijních zemí v tomto směru; sklon k tomu mají zejména ty z východní části EU, a to včetně ČR.
A hlavně: Za každého syrského uprchlíka, kterého unie vrátí z Řecka, převezme povinně jednoho z těch, co jsou v Turecku a mají nárok na azyl.
To fakticky znamená, že transport uprchlíků z Turecka do Evropy bude nyní provádět (a financovat) Evropská unie. Bude tedy kromě dosavadního spontánního přílivu balkánským tunelem, který možná o něco oslabí, existovat ještě např. řízený letecký most přímo z Turecka? Samozřejmě s následným přerozdělováním.
Summitu za účasti Turecka, který proběhl začátkem týdne v Bruselu, předcházelo údajně celonoční jednání německé kancléřky Merkelové s tureckým premiérem Davutogluem. Pro paní Merkelovou je prestižní záležitost, aby se neuzavřel balkánský koridor. Jinak to vypadá, že paní Merkelová má z unie propůjčenou kompetenci vést kabinetní jednání s Tureckem ve vlastním zájmu a na účet těch zemí z EU, kterých se problém balkánského tunelu dotýká více než např. Portugalska nebo Holandska.
Zároveň jsou ovšem východní státy EU podrobeny faktickému vydírání: buď se přizpůsobíte naší politice a dokořán se otevřete uprchlickému přílivu, nebo vás necháme napospas Rusku.
Nikdo z unijních politiků to takhle přímo neřekne, ale připadá mi, že leckdo to tak myslí. Zakrývají to hloupými řečmi o tom, že za peníze, které do nás narvali a pořád ještě cpou, jsme povinni se přizpůsobovat jejich nesmyslné a dobrodružné politice, která spočívá hlavně v tom, že se nechají vydírat od kdekoho, od Ruska přes Turecko až po Řecko, a jediný, koho mají v této situaci možnost naopak sami vydírat, jsou východoevropské členské země. Je to politika zbabělá a zároveň bezhlavá.
Je zjevné, že všechny evropské země včetně ČR mají povinnost poskytnout pomoc těm, kteří se ocitli v nouzi, ale ta pomoc musí být smysluplná a účinná. Smysluplná pomoc není přestěhovat celou severní Afriku a celý Blízký a Střední východ do Evropy.
Evropa musí taky dokázat, že není odkázána na pomoc Ruska, Turecka nebo Řecka, ale že si aspoň v tom základním dokáže pomoci sama. Tedy že je schopna migrační vlnu aspoň pořádně přibrzdit, a to vlastními silami a navzdory jedné členské zemi, Řecku, které je sice jistě uprchlickou vlnou velmi vážně postiženo, ale dosud ji řešilo na účet zbytku EU, tj. tak, že pouze zajišťovalo hladký provoz a proudění v uprchlickém tunelu.
Pak bude možné i Řecku účinně pomáhat, ale zároveň očekávat od něj aspoň elementární solidaritu. EU pak nebude v situaci ubohého bezbranného prosebníka, kterému nejde o nic jiného, než si zachovat svůj blahobyt a klid, a to i za cenu toho, že se o své bohatství podělí s kdejakým vyděračem. „Vše, co mám, si vemte, jen nepoužívejte chloroformu!“ To je nejlepší cesta k tomu, aby člověk prodělal i vlastní kalhoty.
EU turecké požadavky aspoň předběžně akceptovala, a zároveň byla ze závěrů summitu vypuštěna zmínka o tom, že se balkánský koridor uzavírá. Budeme tedy teď mít místo jednoho koridoru dva? Za týden, po „řádném“ březnovém summitu EU, budeme moudřejší.
Další články Bohumila Doležala najdete v jeho internetovém politickém zápisníku Události.
