Jiří Pehe píše ve středečním Právu o problémech spojených s masovou migrací. V mnoha věcech s ním v této věci nesouhlasím, chtěl bych teď ale zmínit to, co považuji za správné. (Názory Jiřího Pehe na masovou migraci najdete ZDE)
Za prvé, uprchlická vlna není, jak tvrdí premiér Sobotka, důsledkem řádění islamistů ve velkých oblastech Sýrie a Iráku. Pan Pehe zcela správně říká: „Jde spíš o to, že v zemích, jako je Libye, Somálsko, a v částech Iráku, Mali nebo dokonce Nigérie přestala fungovat jakákoliv státní správa, což nejen vystavuje místní obrovským bezpečnostním rizikům, ale i ekonomickému strádání.“ Podotýkám jen, že totéž platí i o Sýrii, kde vypukla občanská válka a Assád se dnes drží u moci jen díky ruské pomoci a podpoře. Islámský stát je jen jedním, i když tím nejhlučnějším symptomem rozvratu a čeští putinisté, zejména Miloš Zeman, jeho význam účelově nafukují.
Za druhé: „Dalším důvodem masové uprchlické vlny je prostě bída a zaostalost – paradoxně v kombinaci se šířením moderních komunikačních prostředků i v chudých zemích.“ Upozorňuji jen, že když se nenajde nějaké realistické a schůdné řešení dnešních problémů, srovná se rozdíl mezi „chudými“ a „bohatými“ oblastmi tak říkajíc samospádem, tedy tak, jak končívají všechny marxovské a postmarxovské radikální projekty: bohatí přijdou o všechno, chudí ani náhodou nezbohatnou. A bude pokoj, protože si budeme všichni rovni.
A za třetí: „jisté je, že se problém nevyřeší jen stavbou zdí a plotů kolem bohaté EU.“ Jistě, ploty, např. v Maďarsku, už přestávají být funkční, řecké ostrovy ani evropské pobřeží nejde oplotit. A pokud se proti plotu vrhnou na velké ploše statisíce lidí, stanou se ploty nefunkčními úplně – zvlášť když tito lidé budou mít za zády dobře ozbrojenou ruskou nebo tureckou armádu, připravenou bránit jejich lidská práva, Pravdu a Lásku.
Obrana Evropy před migrační kalamitou je daleko těžší úkol, než si představují primitivní milovníci brutálních řešení. A to vůbec nemluvím o stupidních představách, že když EU a Západ selže, obrání nás národní stát: jistěže, jenom ne ten náš, nýbrž ten ruský.
