Z Politického zápisníku Bohumila Doležala: Andrej Babiš se svěřil Právu se svým plánem, jak řešit problém uprchlíků. Neudělal to formou rozhovoru, jen jim (totiž redaktoru Rovenskému) to řekl a oni to napsali. Forma mi připadá trochu zvláštní. Ale to ještě není nic proti plánu samotnému. Pan Babiš navrhuje, aby EU nebo přímo OSN zřídily v Africe nebo na Blízkém východě uprchlické tábory, kde by se vyřizovaly žádosti o azyl a kam by se případně z Evropy dopravovali nelegální běženci. Islámský stát, terorismus a neřízená imigrace je prý totiž pro Evropu daleko nebezpečnější než konflikt či studená válka s Ruskem. Cílem je řízená imigrace.
Plán je neuskutečnitelný. K tomu, aby na těch územích bylo možné tábory zřídit a bezpečně provozovat, bylo by nutno ta území napřed dobýt nebo tam rozmístit početné vojenské nebo bezpečnostní jednotky, které by tábory zabezpečovaly a nejspíš aspoň zčásti i provozovaly. Ochrana OSN, kterou pan Babiš navrhuje jako alternativu, je směšná, jednotky OSN dokážou chránit tak nanejvýš samy sebe, a to ještě jen tak tak. Navíc by podobnému plánu pochopitelně kladlo zuřivý odpor Rusko, a co by za souhlas chtělo, je rámcově lehké si představit: „blízké zahraničí“. Pak by pro nás ovšem imigranti z Afriky nebo Blízkého východu nebyli problém, ochránili by nás před nimi po zuby ozbrojení imigranti z Východu euroasijského, a kdybychom měli zase kliku, zbavili bychom se jich po půlstoletí.
Rusko vždy rádo
Pan Babiš ostatně sám říká, že klíčové je zapojit do řešení problému světové mocnosti, USA, Rusko a Čínu – to znamená, přeloženo do češtiny, Rusko. Názory Andreje Babiše se hodně podobají názorům Miloše Zemana (Ukrajinský konflikt je chřipka, Islámský stát je rakovina), Zemanův expert Kmoníček je taky už přivítal. Spojují v sobě fantastiku s bagatelizací ruského problému a faktickou vstřícností k Rusku (Rusko by se jistě rádo na něčem podobném podílelo, stejně jako se na konci 2. světové války rádo podílelo na projektu OSN, však mu taky přinesl mnoho užitku).
Babišův projekt je však sofistikovanější a obtížněji prohlédnutelný než ten Zemanův. Fantastičností se podobná rovněž někdejším návrhům Václava Havla na reformu Evropy a zeměkoule, kterým mnozí prohnaní západní politici tleskali, protože dobře věděli, že jsou zároveň ušlechtilé a neuskutečnitelné. Babiš je tedy do jisté míry i Havlův pokračovatel a sympatie, které získal v okruhu Pravdy a Lásky, nejsou náhodné. Zároveň je ovšem přece jen o hodně větší pragmatik než Havel. Lákavým projektem na reexport problému imigrace do Afriky a na Blízký východ získá body doma, zaujme domácí extremisty a osloví sice podobně jako Havel zahraniční politiky, jenom tentokrát ne na Západě, nýbrž na Východě.
Nebezpečný Babiš
Přitom to, co je potřeba udělat, nejsou nějaké koncentráky s lidskou tváří, ale stabilizace rozvrácených území na Blízkém východě a v severní Africe. USA musely kdysi zasáhnout v Iráku a Západ musel zasáhnout v Libyi. To bylo úplně v pořádku. To, co nezvládl, byla následná dlouhodobá stabilizace těch oblastí. Export Pravdy a Lásky není žádná stabilizace. Bude to muset dohnat, a to nikoli ve spolupráci s Ruskem, ale navzdory Rusku, které tomu bude samozřejmě bránit zuby nehty, protože má teď na Západ klacek.
Západ (tj. taky my) má povinnost postavit se nelidským režimům a pomoci pronásledovaným a trpícím. Má taky povinnost bránit své existenční zájmy. Obojí by to měl dělat najednou. V minulosti, která vedla k dnešnímu veleproblému, nedělal pořádně ani jedno, ani druhé. To je první věc. A druhá věc: Andrej Babiš je ještě daleko nebezpečnější, než to na první pohled vypadalo. Jeho okázalá cesta do USA byl jen efektní a účelový úkrok stranou. Ale zdá se, že jako taktický manévr zabral: u nás určitě, a možná i ve Washingtonu.
