Teroristický útok ve vlaku do Würzburgu dostal jasnější kontury vzhledem k tomu, že je konečně víc informací. Zraněných bylo jen pět, další lidé byli v šoku. Obětmi byli turisté z Hongkongu (rozlišovací schopnosti útočníka mají své limity). O největší rozruch se ovšem následně postarala poslankyně Bundestagu za Zelené (a předsedkyně právního výboru) Renate Kühnastová, která na Twitteru napsala: „Policie měla jen zajistit, aby nemohl dál útočit, ne ho hned připravit o život“.

To je typická hraběcí rada, která také vzbudila v německé veřejnosti zasloužený ohlas. Samozřejmě nemá být cílem podobné akce usmrcení útočníka (někdy, i když ne v tomto případě, domnělého). Je třeba chránit životy napadených, chránit životy nasazených policistů, a taky ovšem chránit život útočníka z důvodů jak „pragmatických“ (aby bylo možné objasnit motivaci a případné spolupachatele), tak „ideálních“ (je to taky lidská bytost, a když není nutné lidskou bytost zabíjet, má se tomu člověk vyhnout).

Nicméně jsou tu nastaveny priority: povinnost číslo jedna je chránit napadené; napadení mají absolutní přednost. Pak je třeba chránit životy zasahujících policistů. A je taky třeba chránit i život v útočníka, jenže ten má smůlu, je v žebříčku priorit až na třetím místě, nelze kvůli němu riskovat ani životy napadených, ani životy zasahujících policistů.

Policie nemá za všech okolností povinnost zajistit jen a jen, aby dotyčný nemohl útočit. Respektive někdy to nelze zajistit jinak, než že dotyčného usmrtí. Jistě, mělo by se to prokázat. Ale to snad dělají všechny policie v civilizovaném světě, tedy i ta bavorská – a i ta česká.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.