Přečetl jsem si ve čtvrtečním Právu, že se v Poslanecké sněmovně vede spor o chov zvířat na kožešiny. Když čtu o podmínkách, v nichž jsou například stříbrné lišky a norci chováni, poněkud zelenám (názorově). Vím, že podmínky na jatkách, v chovech dobytka atp. nejsou taky nic moc, ale když už krutost z našeho života nedokážeme úplně vymýtit, měli bychom ji aspoň tam, kde je to možné, zmírnit.

V debatě poznamenal poslanec Kott (ANO), že je proti zákazům. Mělo by se prý apelovat na konzumenty liščích kožichů. Připadá mi to trochu jako chtít omezovat spotřebu drog apelem na jejich konzumenty.

To ale není hlavní, co jsem chtěl napsat. V debatě vystoupil také kandidát do Senátu za ČSSD a Zelené prof. Václav Bělohradský. Jednak připomněl Deklaraci práv zvířat, ve které prý stojí, že všichni živočichové se rodí rovni a mají právo existovat a mít právo na úctu (vydala si tu deklaraci zvířátka sama, nebo k její závěrečné formulaci přizvala i nás lidi, když se tam mluví všeobecně o „živočiších“?).

Považuji to za jeden z nejdivočejších výtvorů politické korektnosti, a pokud bude pan Bělohradský na Praze 6, kde bydlím, zvolen, přestanu se tu cítit úplně v bezpečí. Pan kandidát navíc ještě prohlásil (cituji dle Práva): „My nejsme jedineční, neopakovatelní, jsme jedna z mnoha bytostí na této zemi. Naše geny sdílíme se slony, opicí, se psem. Pocitu jedinečnosti, který křesťanství vybičovalo k absurdnosti, toho se musíme zbavit.“

Myslím, že by si to pan prof. Bělohradský měl dát na volební billboard, aby všichni věděli, who is who. Pokud to neudělá, měl by to v zájmu informovanosti voličů udělat někdo jiný.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.