Ještě k Výzvě vědců proti strachu a lhostejnosti. Martin Rychlík si ji v pondělních Babišových Lidových novinách bere na paškál. Píše o „povýšenecké dikci z úvodu výzvy“. Jistě, je otázka, proč by zrovna vědci měli mít nějakou mimořádnou legitimaci oslovovat veřejnost, v demokratické společnosti by mělo jít o to, že se řadoví a plnoprávní občané ve společné věci obrací na jiné řadové plnoprávné občany.
Taky „kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací“ by měla být „základní schopností a hodnotou“ všech myslících normálních lidí. Proč v těchto věcech vydělovat „vědce“?
Ale vlastně ještě před tím a nad tím je nutné zdůraznit jedno: ve Výzvě se říká (v původní verzi, kterou jsem měl k dispozici, to bylo až na druhém místě, teď už je to na začátku): „Cílem této výzvy není zlehčovat skutečná rizika plynoucí z imigrace. Cílem této výzvy není agitovat za konkrétní kroky ve vztahu k uprchlíkům. Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti. Vadí nám, že politici a média, místo toho aby prokázali charakter a zodpovědnost, často mlčí, a dávají tak šíření strachu a nenávisti prostor, a mnohdy se ho dokonce aktivně účastní v honbě za sledovaností či popularitou.“ To je velmi oprávněné a zcela legitimní, nikdo to předtím tak jasně neřekl a je dobře, že to signatáři učinili. A zejména je velmi neblahé a taky vyčůrané zneužívat zjevné slabiny nějaké iniciativy k tomu, aby se jednak demagogicky přehlušilo to, co je na ní dobré a správné, a za druhé zakrylo to, co je na jejich kriticích, právě v tváří tvář té výzvě, velmi problematické (např. to, že někteří novináři z pragmatismu v tom nejhorším slova smyslu přisluhují ambiciózním a nezodpovědným politickým uchvatitelům demokracie).
Pan Rychlík v závěru článku píše: „Signatáři vyzvali veřejnost ke kritickému myšlení. Správně. V něm ovšem není místo pro vědomé vytěsňování nepohodlných názorů, jevů a rizik; nikdo neví, jaké důsledky přinese bezprecedentní či další migrace v horizontu tří čtyř dekád. Nejde o strach z 1500 zoufalých lidí v Česku, nýbrž o budoucí pojetí celého – ještě „našeho“ – evropského prostoru. Nejvíce se lidé bojí nejistoty. Proto panikaří. Chtějí odpovědi. Chtějí vědět, jak bude vláda konat, jaké integrační modely fungují, jaké je složení migrantů, co čekat… Jsou před námi těžké otázky: je bránění vlastní hranice „policejním násilím“, jak v Makedonii tvrdí Human Rights Watch? Postačí uprchlíkům v Německu 270 miliard korun ročně čili desetinásobek rozpočtu celé české vědy? Jsme všichni připraveni pro lidské dobro se uskromnit – včetně vědců? Dokdy je pestrost obohacením a kdy už tříštěním fungující společnosti? V hledání odpovědí mohou pomoci právě vědci. Ozvěte se, prosím!“
To je dosti ohavná demagogie. Smyslem každé polemiky je vědomé vytěsňování nepohodlných (tj. např. pitomých) názorů, jiná věc je, že polemika by se samozřejmě měla vést v diskusi otevřené pro všechny strany a vytěsnění ohavnosti by mělo proběhnout po rozpravě a na základě konsensu. Nemám pocit, že stoupenci výzvy by byli dnes v médiích právě preferováni. Lidé jistě chtějí vědět, jak bude vláda konat. Odpověď musí dát vláda. Je to záležitost praktické politiky, a odpovědných politiků, taky lidí z příslušných vědeckých oborů, je to jejich povinnost.
Výzva však upozorňuje na to, že spousta politiků se raději halí do mlčení nebo veze na vlně pohodlného a hnusného populismu, a to je prosím pravda. Problém není mezi „vědci“ a „politiky“, ale mezi „veřejností“ a „politiky“. Veřejnost má právo volat politiky k odpovědnosti, protože si je k zodpovědnosti zvolila.
Vědci jsou taky část veřejnosti, jsou to občané jako kdokoli jiný, i když bohužel „pravdoláskařská“ orientace právě v této věci výzvu k její škodě oslabuje. Zvlášť nechutné mi pak připadají řeči o údajném pohrdání domácím buranstvím (tj. „pracujícím lidem“, jak se dřív říkalo). Pojem v souvislosti s výzvou nevybalil nikdo jiný než komentátor Babišových Lidových novin Zbyněk Petráček, pak zjevně dostal do kožichu a nedůstojným způsobem všechno v komentáři ze včerejších LN zamlouvá.
Buranství není synonymem pro „lid“. Burani jsou v této společnosti dolních deset tisíc, i když mají v českém ústavním systému na dost vysokých postech, a co si budeme povídat, i v českých médiích, zvláště některých, velmi výrazné zastoupení. Problém u nás není „vzdělanci“ proti „buranům“, ale demokracie (vláda lidu) proti buranokracii. Demokracie přitom nestojí na přesvědčení, že lid má vždycky pravdu. Lid se může mýlit. Není nic snadnějšího než spoustu lidí zblbnout, zvlášť v době tak vypjaté, jako je ta dnešní. Nýbrž demokracie stojí na přesvědčení, že lidi, veřejnost, lid, je možné o správné věci přesvědčit, a že je povinností jednotlivce, občana, a třeba i skupiny lidí (ať už jsou vědci, nebo ne, to jim nic nepřidává ani neubírá, vědci jsou taky lid) se o to pokoušet, i když jsou zrovna v té chvíli v menšině, mj. i proto, že spousta lidí, např. žurnalistů, kteří by o to měli usilovat, místo toho posluhují např. nějakému oligarchovi.
Na závěr jen podotýkám, že výzvu jsem nepodepsal (ani bych nemohl, nejsem učenec, jen obyčejný čičmunda) a vzhledem k výhradám, které jsem tu zformuloval, bych ji ani podepsat nemohl. Kromě toho jsme shodou okolností zároveň s přáteli, s nimiž jsme se angažovali už za předminulého (tj. předlistopadového) režimu, připravili výzvu jinou, souběžnou, pod níž sbíráme popisy ne od nějaké profese, ale tak říkajíc „napříč spektrem. Upozorňuji tu na ni znovu. Není to výzva pro učence. Je to výzva obyčejných čičmundů pro obyčejné čičmundy. Myslím ovšem, že obě výzvy se nevylučují.
Zároveň považuji za důležité a slušné říci, že přes moje výhrady je výzva vědců legitimní a správná, že se např. s tou naší v té základní věci nijak netluče. A protestuji proti pokusům o neobratně zakrývanou difamaci jejích signatářů.
[ctete]16542[/ctete]
