Filozof Václav Bělohradský napsal rozsáhlý esej do úterního Práva („Je stát firma?“). Bělohradský je profesionální ospravedlňovatel toho, co se právě děje a „frčí“. Podle zásady „co je skutečné, je rozumné“. Momentálně je to Andrej Babiš a jeho projekt „řídit stát jako firmu“.
Za tím účelem si Bělohradský vymyslil pozoruhodnou teorii, podle níž „občanský mír“ ve společnosti vzniká tím, že legitimní vlády racionálně využívají státní nástroj k vyrovnávání nerovnováh, které ve společnosti vznikají. Občané si volí své reprezentanty podle toho, jaký princip chtějí, aby ve státě „dočasně“ převládl.
Tak si například ve Francii v druhé polovině padesátých let zvolili generála de Gaulla, který prosadil většinový volební systém a (polo)prezidentský režim, aby vrátil republice důstojnost. „Je snad stát armáda, aby mu vládl generál? Není, samozřejmě. Vyrovnat porušenou rovnováhu ve státě a obnovit jednotu francouzské společnosti nebylo ale možné bez „dočasného“ privilegování odpovědného a rychlého rozhodování ve správě státu,“ píše Bělohradský.
Podobně si prý lze představit, „že by kněz Tomáš Halík založil stranu a lidé by mu dali ve volbách většinu. Občané by takovou volbou dávali najevo, že ve státě je nerovnováha mezi materiálními a duchovními hodnotami, kterou je třeba vyrovnat, jinak společnost zahyne na „duchovní úbytě“. „Je snad stát církev, aby mu vládl kněz? Není, někdy se ale potřebuje „dočasně“ církvi podobat, nasáknout „výzvou k transcendenci“, jak tomu říkal Václav Havel,“ rozvíjí svou teorii Bělohradský.
A stejně tak prý je tomu s Babišem a ANO: „Stát není firma – tvrdí „tradiční“ politické strany. Není, ale mnoha občanům se zdálo užitečné, aby ve správě státu „dočasně“ převládl princip firmy – efektivity v nejširším slova smyslu, a byla tak obnovena rovnováha mezi různými složkami společnosti, například mezi těmi, kdo platí daně, a těmi, kdo podnikají „ve tmě“.“
Podstatné prý je, že stát musí být přitom zárukou „dočasnosti“ každé mocenské konfigurace ve společnosti.
Nevím nevím, především zárukou dočasnosti každé mocenské konfigurace ve společnosti není stát, ani čas. Nic netrvá věčně – podotýkám že dočasnost může být různě dlouhá, my tady máme s tím pojmem špatné zkušenosti, viz dočasnost pobytu sovětských vojsk. Zejména v některých „mocenských konfiguracích“, které se dostaly k moci formálně legitimní cestou (Gottwald, Hitler), jsou garantem toho, aby dočasnost byla co nejméně dočasná (případně nakonec ani nenastala), inteligentní a především stateční lidé. Takoví, co si nedají odněkud zvenku i zevnitř nabulíkovat různé účelové báchorky.
Například takovouhle: „Bylo by nešťastné, kdyby heslo stát není firma mělo být hlavním mobilizujícím tématem nadcházející volební kampaně – všechny „tradiční“ strany proti hnutí ANO. Tato vláda by tím promarnila to, čím nejvíce přispěla k posílení naší křehké demokracie: rehabilitovala v očích občanů umění koaličního vládnutí, na němž je fungování české demokracie zcela závislé, protože většinový volební systém a prezidentský režim se u nás nikdy neprosadí.“
Glosa vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.
