Pan Václav Němec reagoval na Svobodném fóru na mou polemiku s ním. Mám dojem, že se v debatě už „točíme dokola“, přesto se pokusím ještě naposled o pár poznámek.

1. Nemyslím si, že koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou Andreje Babiše jen narušuje křehkou rovnováhu moci v demokracii. Jsem přesvědčen, že ta rovnováha už je narušena, a v tom je podstata změny, jíž prošla tato země v posledních dvou letech. Pan Němec „nevylučuje, že tyto pohyby věští budoucí zemětřesení“. Nevylučovat zemětřesení ve chvíli, když už člověku padá na hlavu lustr, mi připadá poněkud zpozdilé. Je to typický nechumelismus, jaký zaujímá např. časopis Respekt už od konce roku 2013. Je to falešný obraz situace a je třeba mu čelit.
2. Boj proti korupci prý za vlády s ANO ani nezačal. To zní opravdu hrozivě. Ve skutečnosti boj proti korupci existuje odjakživa a bude a musí existovat do skonání věků, stejně jako boj s jinými druhy kriminality. Problém vznikne tenkrát, když si někdo vezme do hlavy, že vytrhne korupci i s kořeny. To je hysterická, revoluční představa a důsledky bývají strašné. „Nové pořádky“ se nepovedly a pan Němec vyhlašuje „permanentní revoluci“. „Staré pořádky“ (polistopadový demokratický režim) ovšem nepotřebovaly revoluci, nýbrž reformu.
3. Prý přeháním, když tvrdím, že u nás došlo k revoluční změně režimu. Mně bude stačit, když se shodneme na tom, že demokracie byla u nás velmi vážně poškozena, že se mění v oligarchii a autokracii a že podstatné změny už nastaly. Nejde ostatně jen o pana Babiše, i když o pana Babiše jistě v první řadě.
4. Vůbec není pravda, že by se u nás hluboce zakořenila nedůvěra k politikům a politice až v popřevratové době. Důvěra v politiky byla otřesena krachem Benešovy politiky v letech 1945-48, tím, co se vydávalo za „politiku“ v době ruského panství, hanebným selháním československých komunistických politiků v srpnu 1968 a následně. A velký podíl na znedůvěryhodnění politiky jako takové měl od roku 1977 od „Moci bezmocných“ i Václav Havel se svou teorií o tom, že stará, buržoazní politika narazila na své meze a disent má tu výhodu, že nemusí opakovat její chyby a může vytvořit nové struktury, opřené o iniciativy ad hoc ke konkrétním účelům, v jejichž čele stanou nezávislé osobnosti. Všechno pak vyústilo ve dnech převratu ve vznik Občanského fóra pod heslem „Strany jsou pro straníky, Občasné fórum je pro všechny“, a poté, co Havlovi a spol. Občanské fórum fakticky pod nosem vyvlastnil Václav Klaus a jim se nepodařilo vytvořit žádný větší a trvalejší politický útvar, v nemyslnou koncepci „občanské společnosti“, která má politikům a politickým stranám konkurovat a čelit. Havel své původní zcela divoké představy z roku 1977 sice korigoval, ale váhavě a velmi nedostatečně.
5. Politiku prý u nás v posledních letech ovládly přes partaje různé klientelistické sítě či oligarchické klany. Je rozdíl, když řekneme, že „prorůstaly, prorůstají“ (to je jistě pravda, prorůstaly), nebo že ji „ovládly“. Ani Babišovi, který představuje daleko větší nebezpečí, se dosud nepovedlo politiku ovládnout úplně. To, co provozuje pan Němec, je „rozvášněná logika, nešetřící dějin“ (TGM). Zároveň taky není pravda, že by propojení politiky s klientelistickými sítěmi a organizovaným zločinem se už tehdy stalo vážným systémovým problémem. Vážným systémovým problémem je to teprve dnes, v „Nových pořádcích“, kdy se v jedněch rukou soustřeďuje ekonomická, politická a mediální moc. A k této systémové změně otevřela cestu Velká protikorupční revoluce, na níž se pan Němec činně podílel.
6. Pan Němec tvrdí, že šířím překroucený výklad nedávných dějin v zájmu politiků, kteří se chtějí vylhat ze své minulosti. To je podobné, jako kdyby řekl, že šířím bludy v zájmu poražené buržoazie. Jde o to, co kdo říká, spekulace o tom, „v čím zájmu“, jsou neslušné, a je mi líto, tak trochu bolševické.
7. Holešovská výzva a Vraťte nám stát jsou dvě varianty revoluční iniciativy: všechno bylo špatně a je třeba obnovit původní spravedlivý stav. Totéž ostatně říká Andrej Babiš. A na podobném základě stojí i marxistická utopie. Rozdíl je jen v tom, že (analogicky s klasifikací hospod za bolševismu) Holešovská výzva byla iniciativa IV. cenové skupiny, pro ten úplně nejprostší lid, kdežto „Vraťte nám stát“ je ideologie I. cenové skupiny, luxusní lokál pro fajnšmekry.
8. Že opozice je slabá vlastní vinou, je sice možné, ale tady nejde o vinu nebo nevinu, ale o funkčnost stávajícího politického systému. A v tom prakticky neexistuje relevantní demokratická opozice (resp. existuje tak, jako existovala v Rusku první dvě-tři léta za Putina), což je jeho zásadní vada.
9. Zeman prý neznamená zas tak velký posun proti jeho předchůdci. Jak se to vezme: Klaus kdysi neznamenal až tak velký posun vůči Havlovi. Oba dva měli velké chyby (Klaus jistě o něco větší), jenže ani jeden z nich například nenajmenoval úřednickou vládu podle své libovůle a bez starosti o to, zda dostane důvěru v PS, nebo ne. Havel se taky pokoušel manipulovat z Hradu politikou a Klaus prosadit z Hradu svůj vliv v ODS. Oba však byli nesrovnatelně skromnější a zdrženlivější než Zeman, ani jeden neudělal nic srovnatelného s tím, co provedl Zeman po volbách do PS v roce 2013. Zásadní přeryv je mezi Havlem a Klausem na jedné a Zemanem na druhé straně.

10. A konečně: Prý bojuji staré bitvy. Nemyslím si to. Bojuji od poloviny šedesátých let (jako jeden z mnohých) jednu jedinou bitvu. A není to bitva proti Václavu Havlovi, ale bitva za liberální demokracii západní provenience, která si je vědoma svých křesťanských základů. A o tu jde i teď.

Tím považuji svou polemiku s Václavem Němcem v tuto chvíli za uzavřenou.