Nová osa Zeman–Babiš je cítit už i v Babišově Mladé frontě Dnes. Hezkou ukázkou je malý článek Ondřeje Leinerta v pátečním čísle. Kalousek se podle něho prý jen těžko stane státníkem, chybí mu totiž slušnost (na rozdíl od Zemana a Babiše, kteří by oba mohli stát při tesání alegorické sochy slušnosti modelem, že).

A Zemanovu slušnost a velkorysost autor hned taky dokládá příkladem: „Když před volbami v roce 2002 vycítil, že je čas předat sociální demokracii mladší generaci politiků, byl to najednou docela jiný člověk. Vstřícný a nepobuřující.“

[ctete]36773[/ctete]

Protože se na tu dobu pamatuji a na svém webu Události jsem ji podrobně komentoval, musím říci, že tomu bylo docela naopak: Po čtyřech letech vládnutí měla i Zemanova strana svého guru dost (sociální demokracie má své špatné i dobré stránky. Špatná stránka je, že dokáže dát důvěru zcela neuvěřitelným „osobnostem“ – např. zrovna Zemanovi, nebo Paroubkovi, nebo Rathovi. Dobrá stránka je, že nakonec, bohužel obyčejně tenkrát, když už natropili dost a dost škod, přijde na to, že to nebylo, jak se říká v žurnalistické hantýrce, „to pravé ořechové“).

Zeman tehdy vycítil, že jeho šance jsou dosti mizivé, a usiloval, aby ho vykopli nahoru na Libušin stolec: ani to tenkrát nevyšlo, Špidla, Sobotka, Gross a další si dokázali spočítat, jak by to pak asi s nimi dopadlo.

Velkorysost v praxi vypadala tak, že odstupující předseda ČSSD o svém nástupci v předsednické pozici Špidlovi tvrdil něco na ten způsob, že je ze všech možných kandidátů na funkci nejméně líný. Poté, co mu všechny jeho plány spadly na hlavu, uchýlil se rozlícený Kalibán do vysočinských hvozdů.

Jak je to všechno gentlemanské! Kam se na něj hrabe Kalousek!