Minulý týden se v Babišových Lidových novinách rozjela mohutná akce na obranu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a především jejího ředitele plukovníka Šlachty. Z policie podle Babišových LN totiž unikly zprávy, že se chystá sloučení Šlachtova útvaru s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), jehož smyslem má být odstranění pana Šlachty. Už jsem tu o tom psal.

[ctete]62437[/ctete]

Okamžitě se zdvihla vlna odporu. Do jedné řady s Babišovými LN se postavil server Aktuálně.cz (Šlachtu podpořil především komentátor Martin Fendrych, kdysi dlouholetý náměstek ministra vnitra za Rumlovy éry). Ozvaly se všechny slavné, leč zatím poněkud uvadlé spolky a instituce Protikorupční revoluce jako Nadační fond proti korupci (ústy velkopodnikatele Jančury), Vraťte nám stát, Transparency International a Veřejnost proti korupci. To nemá až takovou politickou váhu.

Za Šlachtu se ovšem rozhodně postavil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a obě ikony Protikorupční revoluce v „orgánech činných v trestním řízení“, pražská vrchní státní zástupkyně Bradáčová a olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan. Ještě závažnější je politická podpora celé vlny: od počátku se do ní zapojil Andrej Babiš, hned poté i prezident Miloš Zeman. Babišův ministr spravedlnosti Pelikán se opřel do ministra Chovance a dnes se s ním má na vládě sejít. Demokratická opozice – TOP 09 a ODS – zvolila osvědčenou taktiku mrtvých brouků (jistě, jde v jejich optice vlastně o problém hlavní vládní strany, ČSSD).

V médiích (když nepočítám Svobodné fórum) se ozvalo pár víceméně rozpačitých pochybností o celé aféře (Jindřich Šídlo na IHNED.cz, Josef Koukal v Právu, Petr Kamberský v Lidových novinách).

Policie ČR byla zjevně odporem zaskočena. Teprve dnes vystoupil na tiskové konferenci policejní prezident Tomáš Tuhý. Oznámil plán na zřízení Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, v níž bude mít své místo „každý jednotlivec, který je v této problematice zakomponován“. „Každý z těchto lidí (expresis verbis i Robert Šlachta, bd) má budoucnost v těchto útvarech.“ Šlachta by dokonce mohl „postoupit do vyšší úrovně“.

Politická situace v České republice je den ode dne jasnější. Je zjevné (a někteří protagonisté, např. Andrej Babiš, se tím nikdy netajili), že pod praporem „boje proti korupci“ se ve skutečnosti vede boj proti „standardním (rozuměj demokratickým) politickým stranám“. A to znamená, dívejme se na to věcně, proti samotným základům parlamentní demokracie.

Ke standardním demokratickým stranám patří i sociální demokracie, která kdysi, po roce 2010, tuto vzpouru proti parlamentní demokracii iniciovala, a otevřela tak cestu k moci mimo jiné a především Andreji Babišovi. Důsledky této indolentní politiky teď dopadají na její hlavu. Koalicí s Babišem má svázané ruce. Tiché srozumění mezi Babišem a posthavlovskou „občanskou společností“ v médiích (ta média dílem patří Babišovi, dílem jde o média bakalovská, Bakala je ovšem v důsledku posledních afér u nás praktiky vyřazen ze hry) způsobuje, že sociální demokracie je v předvolební atmosféře vystavena politicky účelové kritice a brání své pozice neúčinnými zákulisními kroky, které se nakonec stejně provalí.

Teď policejní prezident veřejně oznámil reorganizační plán, který na první pohled vypadá jako neobratný a panický ústup od toho původního (podotýkám že nikdy nevyhlášeného a nikým nepotvrzeného). ČSSD spadla do pasti, kterou si sama pomáhala energicky vykopat. Je přitom vnitřně rozdělená (viz např. záludná akce hejtmana Zimoly ohledně zdanění finančních náhrad církvím) a chybí jí jakákoli sebereflexe.

V této situaci je nezbytné, a zároveň taky nesmírně těžké, hájit parlamentní demokracii v České republice. Zdůrazňuji, že je třeba ji hájit proti tichému souručenství oligarchy Babiše a jeho efektivního týmu s posthavlovskou „občanskou společností“, kterou představují anarchické organizace typu Nadačního fondu proti Korupci, Vraťte mám stát, Transparency International ČR atp., i média jako Aktuálně.cz, Hospodářské noviny či Respekt. Jejich občasné okázalé „protibabišovství“ by nemělo nikoho plést. Jde o jakousi hybridní válku na veřejné scéně a je důležité vědět, who is who.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.